You & I - Menší komplikace

17. září 2011 v 14:14 | Terry |  You & I
A druhá kapitola je na světě ^^
Délkově je nastejno, jako ta první. A... líbí se mi! I když ten konec je takový... no však uvidíte ;). A o jaké komplikace půjde? Aby jste to zjistili, budete si muset přečíst tento díl ^^
~~~

Vyprávěno z pohledu Terry:

"Hotovo." Usmála jsem se a zapnula tašku.
"Sbalená?" objal mě zezadu Heechul.
"Jo." Usmála jsme se.
Otočila jsem se a objala ho kolem krku.
"Miluju tě." Zašeptal a políbil mě.
"Já tebe víc." Usmála jsem se a polibek mu oplatila.
*klep klep*

"Dále." Řekla jsem, když jsem přerušila náš polibek.
To se ovšem Chulovi vůbec nelíbilo, ale nic neřekl.
"Máte sbaleno?" zeptal se Leeteuk, potom co otevřel.
"Jo." Usmála jsem se.
"Super, takže můžeme jet." Řekl a otočil se k odchodu.
Už jsem si chtěla vzít tašku, když mě Chul, zarazil.
"Já ti ji vezmu." Usmál se, vzal mi tašku a odešel.
Zůstala jsem na něj překvapeně hledět. 'Co se mu stalo?' proletělo mi hlavou, ale dál jsem to raději neřešila. Vzala jsem si batoh a vyšla na chodbu. Už jsem chtěla odejít, když v tom jsem zaslechla smutný povzdech. Abych to vysvětlila, v bytě jsem, podle všeho, byla poslední. Všimla jsem si pootevřených dveří do jednoho z pokojů. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř. Na posteli seděl Sungmin a… brečel?
"Minnie co tady ještě děláš?" zeptala jsem se a sedla jsem si vedle něj.
"Já, já nevím, co si mám sbalit." Vzlykl.
Překvapeně jsem zvedla obočí. Už jsem chtěla něco říct, když v tom jsem si všimla hromady oblečení různě po zemi.
"Ty sis ještě nic nesbalil?" vykulila jsem na něj oči.
Jen zakroutil hlavou. Co teď? Už jsme měli odjíždět a teď tohle.
"J-já jsem se tam vážně těšil. A t-teď nikam nemůžu." Řekl a rozbrečel se.
"Nebreč. Pojď, nějak to spolu dáme do kupy." Usmála jsem se na něj.
"T-ty mi pomůžeš?"
"Samozřejmě. Ale musíme si pospíšit, všichni na nás čekají."
"Dobře." přikývl a utřel si slzy.
Zhruba za deset minut jsme byli hotovi.
"Příště, až budeš s něčím potřebovat pomoct, tak za mnou přijdi, ale zavčas."
"Okej." Usmál se.
Vzal si tašku a šli jsme. Zamkli jsme byt a už jsme byli na cestě k autům.
"No konečně!" řekl Kyuhyun.
"Co jste tam tak dlouho dělali?" zeptal se Leeteuk.
"Ále, vyskytly se menší komplikace." Mávla jsem rukou.
Nasedla jsem do jednoho z aut, stejně jako Min a mohli jsme konečně vyrazit.
"Tak řekneš mi, co jste tam dělali?" zeptal se mě Heechul, jen co jsme se rozjeli.
"Jak jsem řekla, vyskytly se menší potíže, tak jsem je musela s Minniem vyřešit." Usmála jsem se.
To mu zřejmě jako odpověď nestačilo.
"A jaké komplikace máš na mysli?" zeptal se a doslova mě propaloval pohledem.
"Není to jedno?"
"No to teda není!" zvýšil hlas.
Ihned se na nás všichni otočili, seděli jsme totiž úplně vzadu.
"Uklidni se a nedělej tu scény. Nic se nestalo, jenom… Sungmin potřeboval s něčím pomoct. Stačí?"
"S čím?"
Povzdechla jsem si. Proč mi nemůže dát s těmi otázkami pokoj?
"Slíbila jsem, že to nikomu neřeknu."
A to jsem neměla říkat. Až po chvíli mi totiž došlo, jak to vyznělo. Plus je mi jasné, co si Heechul myslí.
"A není to tak, jak si myslíš!" vyhrkla jsem.
"Ne? A jak to tedy je?" neustále mě propaloval naštvaným pohledem.
"Dobře, řeknu ti to. Ale slib mi, že to nebudeš nijak řešit!"
"Podle toho, co to bude."
Povzdechla jsem si a naklonila jsem se k němu.
"Pomáhala jsem Minovi se sbalit."
"Cože?"
"Slyšel jsi ne?"
Chul, mi věnoval jen jeden nechápavý pohled.
"To je všechno?" nechápal.
"Ano," zasmála jsem se "co sis myslel?"
"No, že jste…"
Nenechala jsem ho domluvit a věnovala jsem mu dlouhý polibek.
"Tebe bych nikdy nepodvedla, na to tě až moc miluju." Zašeptala jsem s úsměvem a otočila se k okýnku.

Vyprávěno z pohledu An:

Když po patnácti minutách konečně došla Terry spolu se Sungminem, mohli jsme vyjet. Zajímalo by mě, co tam dělali. Budu se jí potom muset zeptat…
Cesta proběhla v klidu. Zhruba po dvou hodinách jsme dorazili na místo. Nebo spíš na parkoviště, kde jsme nechali auta a vydali se na místo, kde jsme měli rozložit naše stanové městečko. Hned jak jsme vystoupili, šla jsem za Terry.
"Jaká byla cesta?" zeptala jsem se s úsměvem.
"No, ale jo, celkem dobrá." Usmála se.
"Jenom celkem?" podivila jsem se.
"No tak jako, neměla jsem s kým drbat." Zasmála se.
"Ahá," zasmála jsem se "a co Hee?"
"Co myslíš? Jenom jsme se rozjeli, hned se mě vyptával na to, co jsem dělala s Minniem."
"A co jste dělali?"
"Ještě ty s tím začínej."
"No co, jsem zvědavá. Nemůžu za to." Pokrčila jsem rameny.
"Nedělali jsme nic zajímavého. Stačí?"
"Ne, ale budu hodná a už se tě nebudu vyptávat." Usmála jsem se.
"Tak to budeš opravdu hodná." Zasmála se.
"Koho zase pomlouváte?" zasmál se Donghae, když k nám doběhl.
"My? Nikoho." Zakroutila jsem hlavou.
Usmál se a dál jsme šli vedle sebe. Za to Terry zpomalila, aby mohla jít s Heechulem.
Po patnácti minutách chůze jsme došli na místo.
"Konečně!" oddychla jsem si, a pustila tašku na zem.
"Už jsem myslela, že sem nikdy nedojdeme." Řekla Terry a sedla si na svou tašku.
"Souhlasím. Kdo to místo, sakra, vybíral?" zamračil se Yesung.
"Není to jedno? Hlavní je, že jsem tady ne?" usmál se na něj Ryeowook.
"To je taky pravda." Opětoval mu úsměv.
A tak jsme začali stavět stany. Ovšem nastal menší problém, který si asi nikdo neuvědomil. Bylo nás patnáct a měli jsme jen čtyři stany, z toho ten největší byl speciálně na tašky, dva byly pro čtyři a jeden pro pět lidí. Sečteno a podrženo, je to celkem pro třináct lidí. Kde budou spát zbývající dva? To netuším. Ovšem nikdo nevypadal, že by to zatím nějak řešil. Zatím jsme si dali tašky do našeho mega stanu. A to myslím doslova mega. Dokonce tam bylo dost místa pro tři osoby. Takže to vypadá, že ti dva, co se nevejdou do stanů, půjdou sem. Nejspíš… Zatím co kluci stavěli stany, já a Terry jsme se převlekly.
"Už víš, s kým budeš ve stanu?" zeptala jsem se.
"Vidíš, nad tím jsem vůbec nepřemýšlela. Ale popravdě, vůbec nevím. Nejraději bych byla s tebou a Heechulem." Zasmála se.
"Nápodobně, akorát že já tam chci i Donghaeo." Přikývla jsem.
"Takže jeden stan je zabrán. Zbývá se zeptat kluků, jestli s tím souhlasí." Usmála se.
"Přesně. Ale teď se mi to ještě nechce moc řešit. Však, do večera času dost, ne?"
"Taky pravda. Půjdeme?" Usmála se.
Přikývla jsem a tak jsme společně vyšly ven. Jsem popravdě zvědavá, jak to dělení stanů dopadne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michalína Michalína | Web | 17. září 2011 v 15:27 | Reagovat

Lalalalala:) kolik bude ještě dílů?:) je to úžasnýý!!:) strašně mě to baví číst,ikdyž je pravda,že v těch jménech mám trošinku zmatek:D..ale jinak je to úžasný:)

2 Terry(admin) Terry(admin) | Web | 17. září 2011 v 15:29 | Reagovat

[1]: Dílů? No, he :D Hodně :D Ještě minimálně 5 XD Pokud tam chcu napsat vše, co mám v plánu, tak jich bude... hodně :D

3 Michalína Michalína | Web | 18. září 2011 v 13:35 | Reagovat

to je dobře:) strašně mě to baví číst;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__