You & I - Miluju tě

22. září 2011 v 16:42 | Terry |  You & I
No, co k tomu říct...
Snad jen, že jsem sama zvědavá, jak se z toho vymotám ^^
~~~

Ozvala se strašná rána. Leknutím jsem vykřikla a silně objala Kibuma. Bouřka. Jak já nesnáším bouřky! Vyděšeně jsem ho držela za triko a odmítala jej pustit.
"Jsi v pořádku?" ozval se starostlivě.
Jen jsem zakroutila hlavou a tiskla se k němu ještě víc. Neumíte si ani představit jaký jsem měla strach!
"Ty se bojíš bouřek." To nebyla otázka, to bylo konstatování skutečnosti.
Neodpověděla jsem. Ucítila jsem, jak mě objal a jemně mě začal hladit po zádech.
"Neboj. Za chvíli bude po všem." Šeptal.
A po chvíli jsem se opravdu uklidnila. Ovšem neodtáhla jsem se. Pořád jsem mu ležela v náruči a to hned ze dvou důvodů. Za prvé pro mě byl zdroj tepla a za druhé… cítila jsem se tak nějak bezpečněji.

"Už je to lepší?" zeptal se.
Přikývla jsem.
"Děkuju." Šeptla jsem.
"Neděkuj, to by na mém místě udělal každý." Usmál se.
"Když myslíš." Pokrčila jsem rameny, nebo jsem se o to alespoň pokusila.
Pomalu se mi začaly zavírat oči. Ovšem ve spánku mi bylo zabráněno.
"Terry? Spíš?"
"Hm? Ne. Teda ještě ne." Usmála jsem se a zívla si.
"Já, chtěl jsem ti ještě něco říct, ale jestli se ti chce spát, tak klidně spi."
"O co jde?" sedla jsem si a otočila jsem se na něj.
Sklopil hlavu a zakroutil jí.
"To jedno. Zapomeň na to."
"Pozdě. Teď ti nedám pokoj, dokud mi to neřekneš."
Povzdechl si.
"Dobře, řeknu to, ale prosím slib mi jednu věc." zvedl hlavu.
"Jestli to bude v mých silách." Usmála jsem se.
"Slib mi, že se na mě nenaštveš."
"Cože?" překvapeně jsem zamrkala.
"Prostě mi to slib!" naléhal.
"Dobře. Slibuju. Teď už mi to řekneš?"
"Já to myslím vážně!" zvýšil hlas.
"Tak jo, dobře. Slibuju, že ať už mi řekneš cokoliv, nenaštvu se." Usmála jsem se.
Vážně mě zajímalo, co mi tak může chtít. Vždyť, já ho nikdy neslyšela zvýšit hlas! Seděla jsem a čekala, co z něj vypadne. Ale nějak se k tomu neměl. Už jsem chtěla něco říct, ale bylo mi v tom zabráněno. Zase. Kibum se totiž ke mně nahnul a přitiskl své rty na mé. Byla jsem v šoku. Nedokázala jsem se pohnout. Tak tohle je to, co mi chtěl?
"Já… miluju tě." Zašeptal a sklopil hlavu.
Miluju tě. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle dvě slova uslyším od někoho jiného, než od Chula. A už vůbec ne, že to bude právě od Kibuma. Chvíli mi trvalo, než jsem si všechno urovnala v hlavě.
"Tak tohle jsi mi chtěl?"
"J-já… promiň. Já vím, že miluješ Heechula a že u tebe nemám ani tu nejmenší šanci, ale prostě jsem ti to musel říct."
"A proto bych se na tebe měla naštvat?" zeptala jsem se s úsměvem.
Ano, byla jsem z toho mimo. Hodně mimo, ale abych se na něj kvůli tomu naštvala? To opravdu ne.
"Jo." Pípl.
"Prosím tě, a jak tě to napadlo?"
"N-no já, myslel jsem, že…" překvapeně se na mě podíval "Ty nejsi naštvaná?"
"Ne. Nemám k tomu důvod. Ale popravdě jsi mi teď nasadil brouka do hlavy. Nevím, co ti mám na to říct."
Mlčel a jen se na mě díval. Povzdychla jsem si.
"Nedívej se na mě tak," zamračila jsem se "já… mám tě ráda, to ano, ale jako kamaráda. Navíc, jak jsi sám řekl - chodím s Heechulem a miluju ho. Nevím jak to říct, abych ti neublížila…
"Takže," přerušil mě "je to přesně, jak jsem řekl. Nemám u tebe šanci." Opět sklopil hlavu.
Bože, jestli nějaký jsi, poraď mi, co mám dělat! Já mu vážně nechci ublížit! I když vím, že se tím budu užírat až do konce života.
"Bude to znít hnusně, ale… Ano. Máš pravdu."
"Věděl jsem to. Promiň. Zapomeň na to."
"To se ti řekne." Zamumlala jsem si pro sebe.
Naštěstí to neslyšel.
"Víš co? Teď už to nebudeme řešit, ano?" řekla jsem a povzbudivě jsem se usmála, nebo jsem se o to alespoň pokoušela.
"Hm." odmlčel se "Já, mě ani tak nevadí, že mě nemiluješ, já… jenom bych se chtěl dotýkat."
Eh, to znělo hodně divně.
"Jak to myslíš?"
"Jako, že bych tě mohl někdy obejmout, políbit, vzít za ruku a tak."
"No… to by mi ani moc nevadilo, ale nevím, jak bych to potom vysvětlovala Chulovi. Sám dobře víš, jaký je."
"A kdybychom byli sami?" nevzdával to.
"Myslíš jako třeba teď?"
"Třeba."
Povzdechla jsem si. Co s ním mám dělat? Já má prostě nedokážu říct ne. A i kdybych to řekla, stejně bych se tím užírala. Takhle to nebudu muset moc řešit.
Naklonila jsem se k němu a vtiskla mu krátký polibek na rty. Spíš než polibek bych to nazvala přátelská pusa. Odtáhla jsem se a usmála se na něj.
"Ale jestli se to někdo dozví, tak následky poneseš ty. Je ti to jasný?" pronesla jsem vážně.
"Je." Usmál se.
Tak jestli se tohle někdo dozví, tak si bude myslet, že jsem nějaká děvka. Popřípadě že Chula asi tak moc nemiluju, když jsem mu tohle odkývla. A přitom ho miluju víc než cokoliv na světě.
"Terry?"
"Hm? Copak?" otočila jsem se na něj.
"Nic. Jen jsem chtěl říct, že ti děkuju." Usmál se.
"Prosím." Opětovala jsem mu úsměv a unaveně jsem se protáhla.
"Jdeme spát?"
"Jo."
Přerovnali jsme spacáky a já si lehla.
"Bummie?" podívala jsem se na něj, když ještě seděl.
"Já, můžu… můžu tě obejmout?"
Nadzvedla jsem obočí. Obejmout?
"Jestli chceš."
S úsměvem si přilehl a objal mě kolem pasu. Jen jsem si opřela hlavu o jeho rameno a zavřela jsem oči.
"Dobrou noc." Řekla jsem.
"Dobrou noc Terry. Sladké sny."
"Tobě taky." Usmála jsem se.
Ještě před tím, než jsem usnula, jsem ucítila, jak mě dlouze a něžně políbil.
"Miluju tě. Ani nevíš jak moc." Zašeptal a jemně mi prohrábl vlasy.
To už jsem však neslyšela. Po pár minutách usnul i on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__