You & I - Rozdělení

20. září 2011 v 18:28 | Terry |  You & I
Radujte se! Terry napsala další díl! ^^
A aby toho nebylo málo, tak tenhle je zatím nejdelší ;)
Kdo bude spát ve stanu a kdo ne? Stačí jen, když si přečtete tento díl a (ve vše) budete mít jasno ^^
~~~
"Mám dotaz!" vykřikl z ničeho nic Ryeowook.
"Jaký?" otočil se na něj Hangeng.
"Kdo kde bude spát? Já jen, že máme k dispozici tři stany celkem pro třináct lidí."
"A?" nechápal Heechul, který se přestal věnovat Terry a zapojil se do diskuze.
"No, nás je patnáct. Takže dva nemají kde spát."
Všichni se zarazili a vyměnili si pohledy. Nikdo nechtěl spát venku. Na několik vteřin zavládlo ticho. A potom…

"Já chci spát ve stanu!"
"Venku nespím."
"Já taky ne! Ať si tam spí, kdo chce."
Všichni se začali překřikovat. Myslela jsem, že mi z toho praskne hlava.
"A dost!" vykřikla jsem.
Rázem všichni zmlkli a otočili se na mě.
"Jelikož tu určitě není nikdo, kdo by chtěl spát venku," odmlčela jsem se a rozhlédla se po ostatních "budeme hlasovat."
"Co???" ozvali se všichni najednou.
"Já bych spíše soutěžila. A ti dva co prohrají, budou spát venku." Řekla Terry. To je taky možnost.
"A jakou hru nebo soutěž máš na mysli?" zeptal se, vedle ní sedící, Sungmin.
"Hm… Kámen-nůžky-papír?" navrhla.
"To je dobrý nápad, ale hrát to v patnácti lidech nemá smysl. Rozdělíme se do třech skupin po pěti." Rozhodl nakonec Teuk.
A tak jsme taky udělali. V první pětici byli Heechul, Siwon, Terry, Kangin a Yesung. V druhé Donghae, Ryeowook, Leeteuk, Hangeng a já. A v poslední byli Sungmin, Kyuhyun, Shindong, Kibum a Eunhyuk. Nevím jak u ostatních, ale u nás to prohrál Ryeowook. Ani nevíte, jak jsem si oddechla. Já s ním totiž měla poslední hru. A vyhrála jsem.
"Tak už jste dohráli?" zeptal se Leeteuk.
"My jo." Usmál se Sungmin.
"Nápodobně." Řekl Yesung.
"Takže poslední hra o poslední místo ve stanu." Pronesla Terry.
"Jo, jo. Kdo to prohrál?" zeptal se Kibum.
"U nás Ryeowook." Oznámila jsem s úsměvem.
On se na mě jen zamračil a otočil se na Kibuma.
"A u vás?" zeptal se.
"K mému štěstí jsem to já. A…" ani nedokončil otázku a beze slov k nim došla Terry.
Překvapeně jsem zamrkala. To jí ta hra nějak nevyšla. A to to byl její nápad.
"Tak jde na to."
"Jo. Můžu?"
"Jakož to holka, máš přednost." Usmál se na ni Kibum.
"Dík." Opětovala mu úsměv.
Nenápadně jsem se koukla na Heechula. No, nevypadal, že by se mu to nějak líbilo. Mezitím ti tři začali.
"Raz, dva, tři!"
Asi vteřinové ticho.
"Jo!" vykřikl Ryeowook.
Aha, takže vítěz je jasný.
"To není fér!" dupla si Terry.
"To ti vadí, že budeš se mnou nebo že vyhrál Wook?"
"To druhý." Zamumlala.

Vyprávěno z pohledu Terry:

V tu chvíli jsem byla vážně naštvaná.
"Nechce si to se mnou někdo vyměnit?" hodila jsem po přítomných štěněčí pohled. Bezúspěšně.
"Ber to z té lepší stránky, nemusíš řešit to, s kým budeš ve stanu."
"To je taky pravda." Přikývla jsem.
Přešla jsem do "šatny", jak jsem začala říkat onomu největšímu stanu, pro mikinu, protože mi začínala být zima. Vždyť už taky bylo skoro devět večer. Začala jsem se přehrabovat v tašce.
"Příště si ji musím dát někam nahoru." Mumlala jsem si sama pro sebe.
Nakonec jsem ji našla - skoro úplně dole. Když jsem se otočila, čekal mě šok. U vstupu do stanu totiž stál Heechul.
"Víš, jak jsem se tě lekla?" zamračila jsem se.
"Nevím. Ale proto tu nejsem."
"Proč teda?" naklonila jsem hlavu na stranu.
Přešel ke mně, objal mě a políbil. Jen jsem zvedla obočí.
"Chci vědět, kde budeš spát."
"Hm… to netuším. Asi si někde s Kibumem lehneme. Proč?"
"Jen tak. Kdybys chtěla, půjčím ti něco na sebe. V noci bude zima."
"Neboj. Kdyby něco, tak se ozvu." Usmála jsem se.
"Dobře." Řekl a objal mě.
Potom jsme, ruku v ruce, vyšli ze stanu. Mezitím kluci rozdělali oheň. Ihned jsem k němu dotáhla Chulieho. Důvod? Oheň = teplo. Sedla jsem si vedle An a z druhé strany si sedl Hee. Shindong, Sungmin a Ryeowookie začali dělat večeři. Napřed jsem jim chtěla jít pomoct, ale když mě Heechul objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě, nedokázala jsem to.
Po tom, co jsme dojedli a co zbylo, uklidili, jsme si povídali. Postupně začali všichni odcházet do stanů. Za chvíli jsme tam seděli jen já, Kibum, Heechul a Siwon.
"Asi si půjdu taky lehnout," protáhl se Siwon "jdeš taky?"
"Já…" otočil se na mě.
"Klidně běž. Já to bez tebe zvládnu." Usmála jsme se.
"Tak dobře. Dobrou noc." To druhé zašeptal a věnoval mi dlouhý polibek.
"Dobrou." Usmála jsem se.
Následně se oba zvedli a odešli. Zbyli jsme tedy jen já a Kibummie.
Oheň už téměř nehořel a mě začínala být zima. Aby toho nebylo málo, začalo foukat. Otřásla jsem se zimou a přitáhla jsem si mikinu blíž ke krku.
"Je ti zima?"
"To je to tak vidět?"
"Popravdě? Jo." Přikývl.
"Asi si půjdu něco přiobléct." S tím jsem se zvedla a odešla do "šatny".
Jakmile jsem vešla dovnitř, uvědomila jsem si jednu věc - nemám žádný zdroj světla. Vlastně mám! Sáhla jsem do kapsy a vytáhla mobil. Alespoň něco. Došla jsem ke svojí tašce, i když mi dělalo problém ji poznat, protože Yesung měl podobnou. Vytáhla jsem si další mikinu a rovnou jsem si ji oblekla.
"To je lepší." Usmála jsem se pro sebe.
Uslyšela jsem rozepínání zipsu. Otočila jsem se a posvítila si na nově příchozího mobilem.
"Kibummie. Jdeš se přiobléct?" usmála jsem se.
"Jo. Začalo tam docela dost foukat. Jen doufám, že nebude pršet."
"Nestraš. Ještě to tak."
Když jsem viděla jak se, chudák, snaží najít svou tašku po tmě, vytáhla jsem mobil, který jsem mimochodem už stihla schovat, abych mu posvítila.
"Dík." Usmál se.
"Nemáš zač." opětovala jsem mu úsměv.
Nakonec ji našel. Vytáhl si, podle mě, mikinu a oblekl si ji.
"A když jsme tady, tak se rovnou zeptám."
"Na co?" přešel ke mně.
"Kdybys mě nepřerušoval, tak už to víš." Zamračila jsem se.
"Promiň." Řekl a zatvářil se, jako že ho to strašně mrzí.
Nevydržela jsem to a vyprskla jsem smíchy, stejně jako on.
"Tak jsme se zasmáli a teď k té otázce. Kde budeme spát?"
"Hm… podle toho jak je venku."
Přešla jsem ke vstupu do stanu a otevřela ho. Hned na to, jsem ho však zavřela, protože tam opravdu silně foukalo. Jenom jsem dopla zip, dopadly na střechu stanu první kapky.
"Tak myslím, že je rozhodnu to." Zasmál se Kibum.
"Souhlasím."
Začali jsme si chystat místo ke spaní. Rozdělali jsme si karimatky vedle sebe, vytáhli spacáky a dali je na ně. Zrovna, když jsem si chtěla vzít flašku s vodou, tak se mi jaksi zamotaly nohy do spacáku a já se natáhla přímo na Kibuma.
"Promiň." Zasmála jsem se.
Docela by mě zajímalo, jak jsem spadla, protože místo toho, abych ležela na něm, ležel on na mě.
"Jsi v pohodě?" zeptal se a trochu se nadzvedl.
"Já jo. Ty?"
"Taky." Usmál se.
Až teď jsem si uvědomila, jak blízko od sebe jsou naše obličeje. Jen jsme tam leželi a dívali se jeden druhému do očí. Popravdě jsem se v nich tak nějak ztratila. Přišlo mi to jako věčnost a přitom to mohly být nanejvýš dvě až tři minuty. Už jsem se chtěla něco říct, ale stalo se něco, co mi v tom zabránilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__