Zázraky se dějí

25. září 2011 v 10:39 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Takže v první řadě chci vás, co si tohle hodláte přečíst, upozornit, že je to poprvé co jsem psala povídku tohoto typu. Nebo přesněji řečeno, první povídku, kde se stane něco takového.
A další věc je - celá povídka je v pohodě, ale konec je... jak to říct... prostě je to tak jako divně ukončený, ale líbí se mi to ^^ (Co jsem to teď řekla O.o)
~~~
Pár: EunHae
Počet slov: 1 928
Typ: jednorázovka
Upozornění: jedná se o YAOI (klukxkluk)

Nemůžu si pomoct. Vždy, když ho vidím, se mi splašeně rozbuší srdce. Když se na mě usměje, rozzáří mi celý den, a když se mě dotkne, cítím, jako bych měl v břiše miliony motýlků. Bohužel, tohle vše cítím jen já. Pro něj jsem jen kamarád. Možná, že nejlepší, ale určitě pro něj nejsem to, co on pro mě. Ano, mohl bych mu to říct, ale až moc se bojím toho, že by mě odmítl. Nebo by mu to přišlo hnusné a začal by mě nenávidět. A to já nechci. Musím si vystačit jen s těmihle přátelskými doteky a polibky…

---
"Co tu tak sedíš?" ozval se veselý hlas mého nejlepšího přítele.
Zvednul jsem hlavu. Usmíval se. Ještě aby ne. Oslavovali jsme narozeniny našeho leadra a oslava byla v plném proudu.
"Nevím. Jsem nějak unavený, asi si půjdu lehnout."
Už jsem se zvedal, že si vážně půjdu lehnout, ale jemu se to nejspíš vůbec nelíbilo.
"Tak to teda ne." Zamračil se.
Vzal mě za ruku a táhl mě do středu dění.
"Hae, já jsem vážně unavený." Zamrčel jsem a snažil jsem se vyprostit svou ruku z jeho sevření.
On to však naprosto ignoroval. Povzdychl jsem si.
"Hae." Zkusil jsem to znova.
Povedlo se. Zastavil a otočil se na mě.
"Ty to myslíš vážně?" zeptal se. Zněl vážně smutně.
Myslel jsem to vážně? Sám nevím. Měl bych tu zůstat, i kdyby to mělo být jen kvůli němu, tak proč chci odejít?
"Promiň." Pípl jsem a sklopil pohled.
Tak nějak jsem čekal, že mě bude přemlouvat, abych tu zůstal. A to se taky stalo.
"Hyukkie, prosím zůstaň tu semnou!" vrhl na mě štěněčí pohled.
Měl jsem co dělat abych se na něj nevrhl. Vypadal tak rozkošně! Nevím, jestli to bylo tím alkoholem nebo tím jeho pohledem, ale zůstal jsem.

Po hodině:

"A ještě jednu!" zasmál jsem se a všem jsem nalil další sklenku. No všem, spíš těm, co tu ještě byli, nebo byli při vědomí. Což byli Leeteuk, Kagin, Ryeowook, Kyuhyun, Donghae a já. Nutno podotknout, že všichni jsme už měli něco vypito. A snad jen já a Kagin jsme byli ještě jakš-takš při vědomí. I když u Kagina jsem si nebyl docela jistý.
Zrovna jsem naléval Wookiemu, když onen alkohol došel.
"Došlo!"
"V kuchyni *škyt* je… další *škyt*…to…sklin- *škyt* sklinka." Dostal ze sebe maknae.
"Já *škyt* pro, pro ni půjdu." Řekl Hae a rozešel se směr kuchyně.
"Počkej! Ještě se po cestě někde natáhneš." Zasmál jsem se a rozešel se za ním.
"Nemu *škyt* nemusíš." Zakroutil hlavou tak, až ztratil rovnováhu a hrozilo, že spadne.
To by se i stalo, kdybych ho nezachytil a… stejně jsem spadl i s ním. Hae měl z toho hroznou srandu. Nadzvedl jsem se na loktech, abych na něm neležel celou vahou. I když on vypadal, že je mu to celkem jedno.
Zadíval jsem se na něj. Má překrásný smích. A vypadal kouzelně.
"Co se na mě tak díváš." smál se.
Překvapeně jsem zamrkal.
"Jak se na tebe dívám?" zeptal jsem se a přitom naklonil hlavu na jednu stranu.
"Jako bys mě chtěl sníst." Zasmál se.
Rty se mi roztáhly do úsměvu. Naklonil jsem se k němu a zmenšil tím mezeru mezi námi.
"A co když chci?" zadíval jsem se mu do očí.
"Jak *škyt* jak bys mě *škyt* mohl sníst." Kroutil hlavou a zase se zasmál.
"Jak?" zvedl jsem obočí. "Chceš to ukázat?"
Hae se na mě chvíli nechápavě díval a pak se usmál.
"Zkus to, když to dokážeš."
"Fajn."
Stoupl jsem si, následně jsem vytáhl na nohy i Donghaeo, popadl jsem láhev stojící na stole a šel jsem i s ním do vedlejšího pokoje. Tam jsem ji vrazil Ryeowookovi do ruky a zamumlal jsem něco ve smyslu, že si jdeme lehnout. Díky tomu, co Hae řekl, se mi naskytla neopakovatelná příležitost. A já ji hodlal využít. Zatáhl jsem Donghaeho do našeho pokoje a zamknul dveře. Nechci riskovat, že by nás někdo rušil. On se na mě jen nechápavě podíval.
"Říkal jsi, že chceš ukázat, jak tě sním, ne?" říkal jsem a šel směrem k němu.
"Jo, to teda chci." Přikývl a tvářil se pobaveně.
Kdyby jen věděl, co mám v plánu… Došel jsem k němu a povalil ho na jednu z postelí. Jen jsem na něm ležel. Pokud by chtěl, mohl by odejít. Ještě pořád měl možnost. Jenže on se na mě jen díval. Naklonil jsem se nad jeho obličej. Byli jsme od sebe snad jen centimetr. Cítil jsem, že už to nevydržím.
"Hyukkie co to-" nenechal jsem ho domluvit a přisál jsem se na jeho rty. Jak dlouho jsem po tomhle toužil! Vychutnával jsem si ten polibek, a když se nebránil, začal jsem ho líbat. Napřed jen tak něžně, později jsem začal přidávat na intenzitě. Mám pocit, že díky tomu jsem naprosto vystřízlivěl. Zatím co jsem hladově plenil jeho ústa, rukou jsem mu zajel do rozkroku. Když se z jeho úst ozval vzdech, usmál jsem se. Navíc se sám přidal do polibku. Rozpojil jsem naše rty a stáhl z něj triko, za tím co on bojoval s knoflíčky na mé košili. Ale asi se mu nelíbilo, že mu to nejde a tvářil se u toho naprosto ztrápeně. Přetáhl jsem si ji tedy přes hlavu a opět jsem ho začal líbat. Přesunul jsem polibky dolů na jeho krk, kde jsem nechal červený flíček a pokračoval jsem dál. Napřed k jedné bradavce, kterou jsem políbil, poté jemně stisknul mezi zuby a párkrát zatahal, dokud neztvrdla a pak jsem se přesunul k té druhé, které jsem věnoval stejnou péči, jako té první. Polibky jsem pokračoval níž, než jsem narazil na lem kalhot. Ty jsem z něj rychlým pohybem stáhl, zároveň i s trenkami. Tyčila se přede mnou jeho chlouba. Mlsně jsem olíz a přejel mu po ní od kořene až po špičku. Následně jsem ho pohltil do úst. Z Haeho úst se vydral sten. Dal jsem si záležet, nechtěl jsem mu ublížit a pomalu jsem do něj vnikl prstem. Napřed jedním, chvíli jsem ho nechal, aby si na něj zvykl, poté jsem přidal další. Z úst se mu draly steny. Byl jsem šťastný, že to já, mu způsobuju tu slast. Několika zkušenými pohyby jsem ho dovedl k vyvrcholení. Všechno jsem spolykal a přesunul se k jeho ústům, abych ho mohl políbit. Dostal tak příležitost ochutnat sám sebe. V té chvíli jsem z něj vytáhl prsty, abych je vyměnil, za něco jiného. Rychle jsem ze sebe stáhl kalhoty i spodky. Už jsem se nemohl dočkat. I tak jsem do něj pronikal pomalu. Hae si bolestně zkousl ret a po tváři mu stekly slzy.
"Ššš, bude to dobrý." Zašeptal jsem a slíbal mu slzy.
Když se uklidnil, zkusmo jsem se v něm pohnul. Místo bolestného stenu, z něj vyšel sten. Začal jsem pomalu přirážet a postupně jsem zrychloval. Cítil jsem, že se blížím k vrcholu, vzal jsem do ruky jeho chloubu a díky mým pohybům jsme vyvrcholili oba ve stejnou chvíli. Unaveně jsem se sesunul vedle něj a přitáhl jsem si ho do náruče. Byl tak unavený, že okamžitě usnul. Jemně jsem mu prohrábl vlasy a políbil na tvář.
"Miluju tě Hae." Zašeptal jsem a chvíli na to jsem usnul.
---
Ráno jsem se vzbudil první. Jen jsem ležel a přemýšlel nad tím, co se stalo v noci. Co když se naštve? Co když mě teď bude nenávidět? Nebo si naopak nebude nic pamatovat? Povzdychl jsem si. Otočil jsem se na svého spolunocležníka. Vypadal tak klidně, když spal. Usmál jsem se. Ať už to bude jakkoliv, nelituju toho. S tím jsem ho letmo pohladil po tváři a potichu odešel z pokoje.
Potom, co jsem se osprchoval a převlekl, jsem šel do kuchyně, popravdě jsem měl docela hlad. Uvařil jsem kávu, hodně kávy, protože mi bylo jasný, že si ji každý dá. Potom jsem se dal do přípravy snídaně. Postupně se všichni budili a všichni do jednoho se podobali zombiím. Asi o hodinu později přijel manažer s tím, že máme zkoušet. Samozřejmě, že byli všichni touto zprávou "nadšeni". Ovšem ne všichni byli vzhůru. Hae ještě pořád spal. Zatím co se všichni chystali, přešel jsem k manažerovi.
"Eunhyuku! Běž se taky chystat! A kde je vůbec Donghae?"
"No, on… je mu hrozně špatně."
"Co? Kde je?"
"Ještě spí."
"Cože? Tak tu s ním zůstaň, a kdyby mu potom bylo líp, tak přijeďte."
"Dobře." Usmál jsem se.
Neuběhlo ani deset minut, od jejich odchodu a do kuchyně vešel Hae.
"Dobré ráno." Usmál jsem se na něj.
"Hm, kde jsou všichni?" řekl ještě rozespale a sedl si vedle mě na židli, přičemž sykl bolestí.
"Jeli zkoušet. Jsi v pořádku?"
"Jo, jenom mě bolí… zadek." Zamumlal.
"Vážně?" nahnul jsem se k němu.
"Hm." Přikývl, ale už nebyl tak v klidu, jako když přišel.
"C-co se na mě tak díváš?"
"Jak se na tebe dívám?" zeptal jsem se a mimoděk jsem si vzpomněl, že včera to začalo přesně touhle větou.
"Tak, zvláštně."
"Zvláštně?" zvedl jsem pobaveně obočí.
"Jo." Odmlčel se. "Nevíš, co jsem včera dělal?"
Když to řekl, málem jsem se zadusil vodou, které jsem se zrovna napil.
"C-cože?"
"No, jestli neznáš důvod toho, proč mě bolí zadek?" byl přesnější.
"A když ti řeknu, že vím?"
"Víš? Tak mi to řekni!"
"Jsi nějak zvědavý. Co za to?"
"Za co?"
"Za to, že ti to řeknu."
"Nevím. Co by sis tak představoval?"
"Hm… polibek." Řekl jsem a mírně zčervenal.
Teď to byl Hae, co se málem utopil.
"Cože?! Po-polibek?! To jako ode mě? Proč?" ptal se zmateně.
"Prostě proto."
Nevěřícně se na mě díval. Asi si myslel, že si dělám srandu.
"Tak platí?" zeptal jsem se.
"Fajn, ale doufám, že ta od-" ani jsem ho nenechal domluvit a dlouze jsem ho políbil.
Vytřeštil oči, ale neodtáhl se. Odtáhl jsem se od něj a čekal, co z něj vypadne. Vyvaleně na mě hleděl.
"Ty!" ukázal na mě "Ty jsi ten důvod!"
Došlo mu to. Usmál jsem se a přikývl. Byl v šoku.
"Ale proč-"
"Protože tě miluju Hae. Už hrozně dlouho." podíval jsem se mu zhluboka do očí.
"T-ty mě miluješ?"
Přikývl jsem. Pořád na mě šokovaně hleděl. Ani se mu nedivím, asi bych se choval stejně, kdybych byl v jeho kůži.
"Miluješ mě." Vydechl po chvíli.
"Ano." Usmál jsem se.
"Ale vždyť jsem kluk a, a ty jsi taky kluk a…"
"Hnusím se ti teď?" zeptal jsem se. Je lepší, když mi to řekne narovinu.
"Ne, t-to ne jen…"
"Jen mě bereš jako kamaráda a nemiluješ mě."
Mlčel. Byla to pravda.
"Já, byl bych hrozně šťastný, kdybys mě miloval alespoň z poloviny jako já tebe, ale vím, že to není možné." Sklopil jsem pohled a do očí se mi nahrnuly slzy. Proč teď brečím? Mělo mi to být jasné!
"Hyukkie já," odmlčel se "já, zkusím to."
Zvedl jsem hlavu.
"Cože?"
"Zkusím, zkusím se do tebe zamilovat. Nechci tě vidět takhle jen kvůli mně. Proto to chci zkusit."
Překvapeně jsem zamrkal. On, on se do mě chce zamilovat? Že by tu byla přece jen nějaká šance?
"Myslíš to vážně?"
"Ano."
V tu chvíli jsem byl snad nejšťastnější člověk na světě. Hae se ke mně nahnul a letmo mě políbil. On mě políbil. On mě! Ne já jeho!
"Neřeknu - miluji tě, protože ti nechci lhát, ale věřím, že se to časem změní a já ti to budu schopný říct."
Usmál jsem se: "Nebudu na tebe tlačit."
Vtiskl jsem mu polibek na rty a on mi ho nezkušeně opětoval. No, je vidět, že to, co se stalo v noci, bylo způsobeno hlavně tím alkoholem.
"Miluju tě, Hae." Usmál jsem se.
"J-já, mám tě rád."
Sice to nebylo - miluji tě, ale i tak mi to stačilo k tomu, abych byl šťastný. Zázraky se někdy opravdu dějí…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaoru Kaoru | 2. října 2011 v 17:45 | Reagovat

jééé to je ale hezká povídka ....si šikovná že jsi jí napsala....no a jinak vážně tvoje první já jsem tayk začínala ale né Eunhae ale Kyumin..:D..tak někdy napiš ještě další a uvidíš...PŮJDE TI TO..:D..MIMOCHODEM hezky  zformulovaný a prostě na to že je tvoje první tak woow!..jestli chceš můžu ti v něčem poradit ...jestli máš skype tak ti můžu i něco napsat...:D..:D..OMG!!...NÁDHERA!!.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__