Děkuju

15. října 2011 v 20:34 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Ok, v první řadě se chci omluvit za svou neaktivitu. A jako omluvu vám sem přidávám svou další jednorázovku ^^
Je to takové... divné. Ale i tak se mi to líbí ^^
Původně jsme to sem vůbec nechtěla přidávat, ale tak... alespoň tu něco přibude ^^
~~~
Pár: žádný (pro yaoisty - náznak YeWook ^^)
Počet slov: 819 + 93
Typ: jednorázovka
Upozornění: BADEND (?)
pozn.: Edit 091211 Mě to prostě nedalo. Musela jsem ten konec pozměnit ^^

Uf, konečně je konec! Už jsem myslel, že vypustím duši. Kluci odešli už před deseti minutami, takže jsem tu zůstal sám. Ale nějak mi to nevadilo. V budově už skoro nikdo nebyl. Ani se tomu nedivím. Vždyť bude půl dvanácté! V tuhle je každý normální člověk hezky doma. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, není-liž pravda?

Procházel jsem zrovna kolem šaten, když jsem zaslechl… vzlyky? Překvapeně jsem zamrkal. Všiml jsem si pootevřených dveří a tak jsem zvědavě nakoukl dovnitř. Napřed jsem neviděl nic zvláštního, ovšem ty vzlyky byly hlasitější. Vešel jsem tedy dovnitř. Teprve potom jsem si všiml nějaké postavy schoulené v rohu. Když jsem přišel blíž, poznal jsem, o koho se jedné.
"Wookie?" Ta postava sebou cukla. Takže to je on. Přišel jsem k němu a sedl si vedle něj.
"Wookie co tady děláš? Stalo se ti něco?" Neodpovídal. Měl jsem o něj strach. Poslední dobou se choval nějak… zvláštně. Ovšem kdykoliv se ho někdo zeptal, jestli se něco stalo tak jen s úsměvem odpověděl, že je všechno v pořádku.
Otočil jsem ho k sobě a jemně oddělal ruce od obličeje. Překvapeně jsem zalapal po dechu. Byl jsem v šoku. V hodně velkém šoku. Ten pohled, kterým se na mě díval… Ty oči…
"Ye-yesungie?" zněl překvapeně. Jako kdyby …
"Yesungie jsi, jsi to ty?" zvedl ruku a málem mi s ní vypíchl oko.
"Ty mě… nevidíš?" Po tváři mu začaly stékat slzy. To ne. To nemůže být pravda. Zamával jsem mu rukou před obličejem, ale nedočkal jsem se žádné reakce. To znamená… že je… slepý? Šokovaně jsem se na něj podíval. Tomu nevěřím.
"Wookie, ty… co se stalo?" Musím to vědět. Chci to vědět! Viděl jsem, jak se jeho tělo rozechvělo. Posunul jsem se blíž k němu a objal ho. Ihned se ke mně přitiskl a naplno se rozbrečel. Co se sakra stalo?
Snažil jsem se ho utěšit a asi po patnácti minutách se mi to i povedlo. Teď už mi jen klidně ležel v náruči a tiskl se ke mně.
"Wookie." Zašeptal jsem. Víc jsem říct nestihl, protože začal sám mluvit.
"Před týdnem jsme měli koncert, vzpomínáš? Bylo tu úžasné. Stejně jako vždy. Fanoušci šíleli a my si to užívali. Ten koncert, byl jeden z našich nejlepších. Dali jsme do něj všechno. Taky to byl náš poslední v rámci turné. Potom jsme měli tu oslavu. Byla to zábava viď? Všichni jsme se smáli a byli šťastní…" Nechápu to. Proč mi tohle všechno říká? Kam tím míří? Ovšem to nebylo všechno…
"Ale ne všichni byli šťastní. Pořád jsou tu anti-fanoušci naší skupiny. Těm se to nelíbilo. Byli na nás naštvaní. Neměl jsem tam chodit, ale nikdo nebyl proti. Nikdo to vlastně ani nevěděl. Nevěděli jste, že jsem dostal ten dopis. Ani jste nemohli, nikomu jsem o něm neřekl. Chceš vědět, co v něm bylo? Byl od nějaké naší fanynky. Tedy, tehdy jsem si myslel, že je od nějaké fanynky. Ten dopis mě zaujal, psala, že by mě chtěla poznat osobě. Dala tam i svou fotku. Byla krásná, jako anděl. Šel jsem tam Yesungie. A ona tam byla. Přesně jako na té fotce. Ne, byla ještě krásnější." Usmíval se. Vypadal vážně šťastně, ale nechápu, proč mi to říká…
"Ale nebyla tam sama. Byli tam i oni. Smáli se. Hodně se smáli a ona se smála s nimi. A potom mi ho vzali. Vzali mi moje světlo. Nikomu jsem o tom neřekl, ale od toho dne to bylo čím dál horší. A já vím, co mě čeká. Vím to a bojím se. Hrozně se bojím. A teď už mi to světlo nikdy nikdo nevrátí. Nikdo. Proč to udělala? Myslel jsem, že mě má ráda!" Odtáhl se ode mne a očima začal tikat po mém obličeji.
Zarazil jsem se. On…
Ovládla mě zlost. Pochopil jsem. Někdo mu ublížil. Tím světlem myslel zrak. Ale co mu udělali? A proč to nikomu neřekl?
"Wookie, proč jsi nám o tom neřekl?" Zarazil se a sklopil hlavu.
"Teď už je to jedno. Už na tom nezáleží. Chtěl jsem… chtěl jsem si s vámi užít, co nejvíc to šlo." Usmál se a podíval se na mne.
"Cože?" Nechápu. Co myslí tím "chtěl"?
"Děkuju. Řekni klukům, že jsem je měl hrozně rád a že jim děkuju." Usmíval se a z očí mi vytékaly slzy. Nechápavě jsem se na něj díval.
"O čem to mluvíš? Jak, jak to myslíš, že jim děkuješ a měl jsi je rád?" Jen se usmíval a neodpovídal.
"Sbohem Yesungie. Mám tě rád. Nezapomeň na mě." Zašeptal a zavřel oči. V tu chvíli jeho tělo padalo k zemi.
"Wookie!" vykřikl jsem a zachytil ho těsně předtím, než dopadl na zem. Když jsem se podíval na zem, zastavilo se mi srdce. Pod Ryeowookie se totiž tvořila čím dál větší krvavá skvrna. Teprve teď jsem si všiml jeho zápěstí. Kdy to udělal?
"Ryeowookie! Ryeowookie podívej se na mě! No tak! Tohle nesmíš! No tak prosím, podívej se na mě!" třásl jsem s jeho tělem. Bylo pozdě. Moc pozdě…
***
Edit

Prudce jsem se posadil. Srdce mi bušilo jako splašené. Rozhlédl jsem se a zhluboka si oddechl.
"Sungie? Stalo se něco?" ozvalo se vedle mě. Otočil jsem se. Dívaly se na mě totiž ty nejkrásnější oči pod slunce.
"Ne, všechno je v nejlepším pořádku." Usmál jsem se a vtiskl mu dlouhý polibek na rty. Lehl jsem si a on se ke mně hned přitulil.
"Dobrou noc Wookie." Zašeptal jsem a jednou rukou mu prohrábl vlasy.
"Dobrou." Zamrčel. Ležel jsem a pozoroval ho, jak spí.
"Miluju tě Ryeowookie. Nikdy nikomu nedovolím, aby ti nikdo ublížil…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nao-chan Nao-chan | 29. října 2011 v 14:49 | Reagovat

Néééé! moje miminko! moje děťátko! Kdo je ta hnusná kráva co ho oslepila??! Yesungie! Lásko! zachraň nám naše dítě! *brečí* buééééééééééééééé :-( je to hezky napsané..:)

2 Kaoru Kaoru | 2. listopadu 2011 v 16:37 | Reagovat

ACH jooo...můj velký bráška je slepý...néé...yesungie....proč jsi ho nechal...jaká debilka...kráva...nevim co ještě oslepila mého velkéhobrášku..néé..:((....NÁDHERNÁ POVÍDKA...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__