close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You & I - Telefon/y

26. listopadu 2011 v 15:14 | Terry |  You & I
Ahoj všici! Terry se rozhodla vám zveřenit pokračování k Y&I ^^
Tak doufám, že se vám bude líbit ;)
~~~
Ještě nikdy jsem nebyla tak nervózní, jako právě teď. Seděla jsem spolu s Yesungem, Ryeowookem na policejní stanici.
"An?" oslovil mě Sung.
"Hm?" otočila jsem se na něj.
"Neboj, není to nic hrozného. Prostě jen řekneš, co jsi viděla." Řekl a povzbudivě se na mě usmál. To se líp řekne, než udělá! Ani jsem mu nestihla odpovědět, protože se otevřely dveře do kanceláře.
"Sho An, pojďte dovnitř."
Bože, stůj při mně.

O dvacet minut později
"Děkujeme, to je vše. Můžete jít." Usmál se na mě jeden z policistů.
"Na shledanou." Řekla jsem a odešla.
Jen jsem vešla na chodbu, všechno to ze mě spadlo.
"Tak co? Dobrý?" zeptal se Ryeowook.
Přikývla jsem. Poté jsme se všichni vydali na cestu domů. Jen co jsme se rozjeli, zazvonil mi mobil.
"Prosím."
"An! To jsem já. Proč jsi mi nezavolala? Stalo se něco?"
"Terry… ahoj. No já… já jsem na to zapomněla. Promiň."
"Ty jsi teda… a jsi v pořádku?"
"Já jo, ale Yesung ne."
"Já jsem v pořádku!" otočil se na mě jmenovaný, ale hned se otočil zpět.
"Proč? Co se mu stalo?"
Nadechla jsem se a všechno jí řekla. Ovšem až potom jsem zjistila, že to nebyl moc dobrý nápad…
"To si snad děláš srandu! A jste v pořádku? Kterej hajzl! Jestli se mi někdy dostane pod ruky tak…"
"Terry prosím tě uklidni se. Jsme v pořádku. Zrovna jedeme domů."
"Počkej a to jako budeš doma sama?"
"Jo."
"Tak to teda ne! Nemůžeš tam zůstat sama! Co když to udělají znova nebo…"
"Klid. Slibuju, že nikomu cizímu nebudu otvírat ok?"
"Stejně nemám dobrý pocit…"
"Ten nemáš poslední měsíc, tak nestresuj."
"Tak dobře. A co noha?"
"Super! Už nemám ty potvory ani dlahu!"
"Vážně? Tak to jsem ráda. Ty já už budu muset končit. Končí mi přestávka. Uvidíme se večer ju?"
"Počkej jako večer? Však končíš kolem páté, ne?"
"To sice jo, ale mám pak ještě něco domluveného. A ne, nevím, kdy se vrátím."
"A Heechul to ví?"
"Ne, ale ty mu to řekneš, viď?"
"Co jiného s tebou mám dělat?"
"Jsi zlatá! Ty já už vážně musím. Tak ahoj a pozdravuj kluky."
"Jasně. Ahoj." A s tím jsem jí to tipla.
"Mám vás pozdravovat od Terry." Otočila jsem se na kluky.
"Že ji taky pozdravujeme." Řekl s úsměvem Ryeowook.
"Jojo." Pokývala jsem souhlasně hlavou a zbytek cesty jsem se dívala z okna.
Poté, co jsme dojeli, jsem se akorát rozloučila s klukama a sama se vydala do bytu. Abyste to pochopili - ta návštěva policie nebyla v plánu, takže jsem klukům tak trochu narušila plán a museli jet rovnou… někam. Nevím přesně kam, ale prostě museli. Jen co jsem dorazila do bytu, ihned jsem zamířila do koupelny. Tam jsem se naložila do vany. Úžasný pocit. Jen jsem tam tak ležela a úplně vypla. Vyhnat mě vyhnala až voda, které jaksi byla studená. Osušila jsem se a převlekla. Přešla jsem do kuchyně a uvařila si oběd. Jelikož se mi nechtělo nic vymýšlet, udělala jsem si špagety s kečupem. Je to jednoduchý, rychlý a hlavně to člověka nasytí. Nandala jsem si plný talíř a sedla si ke stolu. Ticho, které v bytě panovalo, mě dosti deptala, tak jsem si pustila rádio. Když jsem dojedla, zazvonil mi mobil. Problém byl, že jsem nevěděla, kde ho mám. Běhala jsem po bytě ve snaze tu malou věc najít. Naštěstí se mi to po chvíli povedlo.
"Ano?"
"Annie? Lásko, jsi v pořádku?"
"Hae! Jo, jo jsem."
"Nestalo se ti něco? Jsi nějaká udýchaná."
"Nemohla jsem najít mobil."
"Chceš mi říct, že jsi s tou nohou běhala?"
"Co? Jo ty myslíš ten kotník? Ten už mám v pořádku. Teda na 99%."
"Vážně? Tak to jsem rád. A proč jsi mi nezavolala?"
"Já jsem zapomněla, promiň."
"Ale? Něco se stalo?"
"No…"
"An, co se stalo?"
"Byla jsem na policii."
"Cože?! A-a jsi v pořádku?
"Jo, já jo."
"A kdo ne?"
"Yesung. Schytal to místo mě."
"Jak to myslíš?"
"Terry měla pravdu. Ve všem, co řekla."
"Počkej, teď ti nějak nerozumím."
Přešla jsem ke křeslu a sedla si. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mu to mám říct, ale on by to ze mě stejně vytáhl. Tak jsem mu řekla vše, co se dneska stalo. Jeho reakce byla podobná jako u Terry.
"To myslíš vážně? A jste v pořádku?"
"Já jo a Sung nejspíš taky."
"Aspoň, že tak. A kde teď jsi?"
"V bytě."
"Sama?"
"Ano."
"Jako úplně? Nikdo tam s tebou není?"
"Ne, nikdo tu se mnou není." Zasmála jsem se.
"Dobře, tak… já tu něco dořeším a do patnácti minut jsem tam."
"Počkej! To chceš jako přijet?"
"Ne, chci přiletět. Samozřejmě, že chci přijet! Nemůžu tě nechat samotnou. Ne potom, co jsi mi řekla, že se stalo."
"Prosím tě nikam nejezdi. Dívej, je" podívala jsem se na hodiny "je půl druhé. Ve dvě by se měl vrátit Eunhyuk s Kibumem, takže se nemusíš bát."
"Ale to je celá půl hodina!"
"To je jen půl hodina. Neboj, nic se mi nestane."
"Ale…"
"To mi nevěříš?"
"Věřím, jen mám o tebe strach."
"Nic se mi nestane, uvidíš."
"Tak dobře, budu ti věřit, ale hned, jak přijdou kluci, tak mi zavolej nebo aspoň napiš, ano?"
"Jo."
"Dobře, tak teď už se musím rozloučit. Mám ještě hromadu věcí na práci."
"Chápu. Uvidíme se večer."
"Jo, pa. Miluju tě."
"Jojo, já tebe taky. Pá." Rozloučili jsme se a tím ukončili náš hovor.
Přemýšlela jsem, co budu celou tu dobu dělat. Nebo minimálně do doby, než někdo přijde. Po delším rozhodování jsem si nakonec stejně pustila televizi. Zrovna dávali nějaký film, tak se alespoň zabavím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__