Doučování 2/2

30. prosince 2011 v 8:53 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Tak a je to tady. Ten D nastal. Lítala jsem po, teď už uklizeném, pokoji a snažila se vymyslet, co si obleču.
"Prosím tě uklidni se, je to jen obyčejné doučování," řekla Terry, která stála opřená o futra dveří a pozorovala mě.
"To možná tak pro tebe, ale pro mě je to něco jako první rande!" křikla jsem na ni. Zasmála se. Ona se mi normálně směje! Zamračila jsem se na ni.

"Klídek. Něco ti vyberme," mrkla na mě a přešla ke skříni "Tákžé… tohle ne, tohle taky… tohle je moc vyzývavý… tohle je moc krát- moment! To je moje sukně!" otočila se na mě.
"Promiň! Já ti ji chtěla vrátit, ale nějak jsem na ni zapomněla…" sklopila jsem hlavu.
"Klidně si ji nech. Mám v ní stejně velkej zadek," pokrčila rameny a pokračovala v prohledávání skříně. Přehrabovala se v ní snad deset minut, než vytáhla žlutou sukni nad kolena. "Na, tu si obleč a ještě ti seženu nějaké triko," řekla a odběhla. Tohle, že je moje? Prohlížela jsem si ji. A jo! To je ta sukně, co mi ji Terry jednou vnutila! Ještě jsem ji na sobě ani jednou neměla. "Ty sis ji ještě neoblekla? A to to chceš stihnout?"
"Příště klepej," řekla jsem. Hrozně jsem se jí lekla.
"Sorry, na" hodila po mě kus čehosi bílého "bude ti k tomu ladit."
"Ale to je tvoje neoblíbenější…"
"Opovaž se mi ji zničit," řekla a naoko vážně.
Usmála jsem se "Neboj, dám ti na ni pozor,"
"S tím počítám, ale teď by ses měla oblíkat, za patnáct minut ho tu máš." Podívala jsem se na hodiny.
"A do prdele," vypadlo ze mě a začala jsem se rychle převlékat.
"V klidu, to stíháš," usmála se.
"Nemám ten pocit…" Dál už jsem nic neříkala a věnovala se oblékání.
O patnáct minut později

*ding dong, ding dong*

"Je přesný," pokývala Terry hlavou. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jít otevřít. "Já sama. Ty se prosím tě, zatím uklidni," řekla a už šla otevřít. Byla jsem tak strašně nervózní! S mým štěstím si udělám nějaký pořádný trapas. "Ahojky, pojď dál," uslyšela jsem Terry. A je to tady.
"Ahoj, An je doma?"
"Jasně, už je na tebe celá natěšená." Zabiju ji. O půl minuty později jsem ho konečně uviděla. Musela jsem se opřít o stěnu, protože jinak by to se mnou seklo. Vypadal tak… přenádherně! Byl ještě krásnější, než ve škole. Na sobě měl černé triko, pod kterým se rýsovalo jeho vypracované tělo a džíny. Sakra, to určitě udělal naschvál! Obtáhlejší triko snad už ani není!
"Ahoj Annie," usmál se na mě. Mé srdce se zastavilo. Krásnější úsměv neexistuje.
"A-ahoj," vykoktala jsem nervózně a zastrčila si pramínek vlasů za ucho.
"No, já vás nebudu rušit, mám vlastní program. Tak čau a ne, že jí něco uděláš," podívala se výhružně na Donghaeho.
"Nemusíš mít strach, budeme se jen učit," usmál se na ni. Povzdechla jsem si. 'Jen učit.' Co jsem čekala?
"Fajn, budu ti věřit," pokývala hlavou "tak já letím. Báj!" řekla a už byla pryč. Zůstali jsme tedy sami.
"Ehm, tak… půjdeme?" zeptal se.
"C-co? Jo jasně," řekla jsem mírně smutně a vedla ho do pokoje.
O půl hodiny později
"An… An… An!" třepal se mnou.
"C-co je?" zvedla jsem překvapeně hlavu.
"Ty mě vůbec neposloucháš!" zamračil se. Sklopila jsem hlavu a posmutněla.
"Promiň," pípla jsem. Už je tu půl hodiny a jediné, co děláme je, že se učíme. Povzdechla jsem si. Neměla jsem být tak naivní. Co by na mě taky viděl? Nejsem vůbec hezká. Ani bych se nedivila, kdyby to doučování nedomluvil kvůli Terry.
"…a rok na to zemřel."
"Kdo zemřel?" zeptala jsem se nechápavě
"Říkám, že mě vůbec neposloucháš!" mračil se "Já tu jsem kvůli tobě, nepotřebuju si to opakovat."
"Promiň, já…" Bylo mi do breku. Sakra měla bych být šťastná, že je tu vůbec se mnou a zatím se chovám, jako kdyby mi tu vadil.
"Proč jsi smutná? Stalo se něco?" zeptal se starostlivě. Zakroutila jsem hlavou. "Tak jsi unavená? Jestli chceš, můžeme si dát pauzu. Už je to… páni, už je to půl hodiny! Nenapadlo by mě, že to bude tak rychle utíkat." Zvedla jsem hlavu a zadívala se na něj. Jak se můžu líbit někomu tak úžasnému? Vždyť v porovnání s ním jsem naprostý nic! On je krásný, chytrý, vtipný, oblíbený a… Tok myšlenek byl zastaven ve chvíli, kdy jsem něco ucítila. A to NĚCO bylo na mých rtech. Vytřeštila jsem oči a vlepila mu facku. Byl to reflex
"Ježiš promiň! Já, já jsem nechtěla!" začala jsem se omlouvat. Jako bych neříkala, že si udělám trapas. Ale když on mě políbil!
"Neomlouvej se. To bych měl spíš já. Neměl jsem to dělat, ale nemohl jsem si pomoct! Vypadala jsi tak… ztracená. A přitom tak krásná," zadíval se mi do očí. Srdce jsem cítila až někde v krku. Asi omdlím.
"To, to myslíš vážně?" zašeptala jsem.
"Smrtelně. Víš, to doučování byla ve skutečnosti jen záminka k tomu, abych s tebou mohl být o samotě," usmál se a hned na to zvážněl "já se totiž zamiloval." Být tohle kreslený, tak mám oči někde na podlaze.
"Co?" vypadlo za mě. Víc jsem toho nebyla schopná říct.
"Miluju tě," a než jsem stihla jakkoliv odpovědět, znovu mě políbil. Tentokrát však vášnivěji. Nějak jsem nedokázala nic udělat. On toho využil a začal mě něžně líbat. Sen. Tohle musí být sen! Protože jinak si tohle nedokážu vysvětlit. Rukou mi zajel pod triko. Na celém těle mi naskočila husí kůže a já se neubránila tiché vzdechu. Poznala jsem, že se usmál. Začala jsem mu polibky opětovat. Stejně nemám co ztratit! Odtáhl se "Takže jsem to tipoval správně," usmál se.
"He?" nechápala jsem "co jsi tipoval?"
"Že mě miluješ." V tu chvíli jsem byla rudá až na kotnících.
"J-jak jsi na to přišel?" Blbější otázku jsem mu dát nemohla. An, ty jsi taková koza!
"Je to na tobě poznat. Jak jinak si mám vyložit tvé chování v mé přítomnosti a taky to, co se teď stalo?" naklonil hlavu na stranu. Nebyla jsem schopná odpovědět. Sakra, co teď?
"A co ty?"
"Co co já?" zvedl obočí.
"Co ty ke mně cítíš? Nevěřím totiž, že jsi to udělal jen proto, abys zjistil, co k tobě cítím."
"Já? Už jsem to přece říkal. Miluju tě, Annie," usmál se. Tohle bylo příliš krásné na to, aby to byla pravda.
"Myslíš to vážně?"
"Copak bych měl nějaký jiný důvod k tomu, abych tě líbal? Já nelíbám holky na počkání," zakroutil hlavou.
"To jsem neřekla!" vyhrkla jsem hned.
"Takže?" poposedl si blíže. Pro vysvětlení - seděli jsme na posteli. "Co ke mně doopravdy cítíš?"
"Miluju tě," zašeptala jsem. Byla jsem rudá, jako ještě nikdy.
"Ano? Řekni to ještě jednou," naklonil se ke mně "prosím." Srdce mi bušilo jako splašené. To snad dělá naschvál!
"Miluju tě, Donghae. Už od prváku," dívala jsem se mu přitom do očí.
Usmál se "Vidím, že jsme na tom oba stejně."
"Co?"
"Taky se mi líbíš už od té doby," stále se usmíval. To jako fakt?
"He?" Sakra, už jsem to pochytila od Terry.
"Říkám," naklonil se ke mně "že tě miluju," vzdálenost byla na pěti centimetrech "už od první chvíle, co jsem tě uviděl." Asi omdlím.
"V-vážně?" Usmál se a přikývl.
"Budeš má dívka?" Opravdu to řekl?
"Ano," rty se mi roztáhly do širokého úsměvu.
O tři hodiny později
"Jsem zpátky!" zakřičela Terry.
"Nemusíš tak řvát, my nejsme hluší," zašklebila jsem se na ni. Donghae stojící vedle mě, se zasmál.
"No jo porád. Jaké bylo doučování? Zaznamenali jste nějaký pokrok?" mluvila k nám obou, ale dívala se na Haeho.
"Ten největší," usmál se a podíval se na mě. Jen jsem mu oplatila úsměv.
"Až tak jo? Abych vám to doučování nezatrhla," dívala se na nás podezíravým pohledem.
Zasmála jsem se "To bys nám neudělala!"
"Myslíš?" řekla to tak vážně, že hned na to jsme všichni tři vybuchli smíchy.
"No, já už budu muset, takže…"
"Jako bych tu nebyla," řekla a odešla. Překvapeně jsme se za ní dívali.
"Ona to ví?" zeptal se překvapeně Donghae.
"Ta ví i to, co nemá," zasmála jsem se.
"Já to slyšela!" ozvalo se z kuchyně.
"Promiň!" křikla jsem a poté jsem se otočila na Haeho "Přijdeš zítra?"
"Spíš mě napadlo, že bych tě někam pozval. Teda, pokud bys chtěla," usmál se.
"Chtěla," opětovala jsem mu úsměv.
"Dobře, v deset mě čekej," řekl a políbil mě. Potom, co jsme se rozloučili, odešel. Tohle je vážně splněný sen…
Vešla jsem do obyváku a pustila si televizi. Ale popravdě jsem vůbec nevnímala to, co tam dávali. Byla jsem totiž myšlenkami u jedné, pro mě velmi speciální, osoby.
"Takže jste nakonec skončili spolu," Prudce jsme sebou cukla a otočila se. Ve dveřích stála Terry a s úsměvem na tváři došla ke mně.
"Ano," usmála jsem se.
"Vlastně jsem to čekala, jen mě nenapadlo, že to bude tak brzo," řekla zamyšleně. Zasmála jsem se. "ale jsem ráda, že jsi šťastná. Že se zase usmíváš," pronesla s úsměvem. Jen jsem přikývla. Byla jsem opravdu šťastná…
O týden později
Seděla jsem na posteli a povzdechla si. Zítra všechno skončí a život se zase vrátí do starých kolejí.
"Co jsi tak smutná?" objal mě Donghae.
"To proto, že dnes jsme spolu naposled," sklopila jsem hlavu.
"O čem to mluvíš?" nechápal. Otočila jsem se na něj a zvedla hlavu.
"Zítra jdeme zase do školy, copak jsi zapomněl?"
"No a?"
"No a to znamená, že už se nebudeme moct tak stýkat," posmutněla jsem.
"A to proč, prosím tě?" zeptal se překvapeně.
"No… však víš… mám na mysli to, že…" Vůbec jsem nevěděla jak to říct. "Myslím nás dva. Ve třídě," upřesnila jsem to. Jen několikrát nechápavě zamrkal.
"Co tím chceš říct?"
"To, že spolu nebudeme moct mluvit," řekla jsem se sklopenou hlavou.
"Pročpak by ne?" zeptal se a já poznala, že se přitom usmíval. "Myslíš snad kvůli spolužákům?"
Přikývla jsem "Nechci, abys měl kvůli mně problémy," zašeptala jsem. Něžně mě chytl za bradu a donutil mě tak podívat se mu do očí. Usmál se a políbil mě.
"Hlupáčku, vykašli se na ně. Já mám právo být s tou, kterou miluju. A tou jsi ty a je mi úplně jedno, co na to budou říkat ostatní," usmál se. Zakroutila jsem hlavou a otočila se od něj.
"Ty to nechápeš. Pokud se někdo dozví, že spolu chodíme, budeme mít z toho jen problémy. A to já nechci. Nechci, aby ti kvůli mně nijak ublížili," tu poslední větu jsem zašeptala. Dokázala jsem si živě představit, co budou dělat, jestli se to dozví. Co budou dělat ONY.
"Annie," objal mě a přitáhl si mě k sobě "miluju tě a nechci to skrývat. Věř mi, nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil," políbil mě na tvář "nikdy v životě," zašeptal. Otočila jsem se a objala ho kolem krku.
"Děkuju," zašeptala jsem.
Další den
Už od rána jsem měla divný pocit v břiše. Popravdě jsem měla strach. Terry mě málem do té školy nepustila, a kdyby pro mě Hae nepřišel, tak bych i zůstala doma.
"Uvolni se," zašeptal mi do ucha, když jsme šli směrem ke škole.
"To se líp řekne, než udělá," zamrčela jsem. Usmál se a zastavil se. Překvapeně jsem na něj podívala. Proč se zastavil? Byli jsme už skoro u školy, takže tu bylo docela dost známých lidí. Pak udělal něco, co jsem nečekala. Políbil mě.
"Lepší?" usmál se. Šokovaně jsem se na něj dívala. Tohle bylo to poslední, co jsem čekala. Ale na druhou stranu, opravdu jsem se cítila tak nějak… líp. Usmála jsem se a přikývla. "Tak pojď."
Ruku v ruce jsme vešli do třídy. Okamžitě se na nás strhla veškerá pozornost. Nebylo mi to příjemné, ani trochu. Ovšem k mému štěstí tu ONY ještě nebyly. Myslela jsem si, že si Donghae sedne na své místo, ale on si sedl vedle mě. Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Snad si nemyslíš, že budu sedět na opačné straně třídy?" zvedl obočí. Chtěla jsem říct, že ano, ale raději jsem mlčela. "Neboj, všechno bude okej," usmál se a políbil mě na tvář. V tu chvíli jsem byla rudá až za ušima. Chvíli jsem ztuhle seděla, než jsem si začal chystat věci. Za celou dobu, co jsem tam seděla, jsem si vysloužila několik nehezkých pohledů. Donghae si toho možná nevšiml, ale já ano. Snažil jsem se je nevnímat, ale šlo to dost ztěžka. A přesně patnáct minut před hodinou přišly ONY. Samozřejmě, že si všimly toho, že sedím s Haem. Hned se vydaly směrem k nám a já věděla, že je zle.
"Ahojky Hae," řekla jejich 'vůdkyně' a svůdně se na něj usmála.
"Oh, ahoj Yun," opětoval jí úsměv a dál se na ni nedíval. Ona však pokračovala.
"Copak jsi o prázdninách dělal?" zeptala se. Nejraději bych jí vyškrábala oči, které přes tu tunu make-upu pomalu nebyly vidět.
"Chodil jsem na doučování," řekl naprosto klidně. Ani mě moc nepřekvapovalo, jak klidně s ní jednal. Jemu ona neublížila tak, jako mě.
"Ano? A co ses doučoval?"
"Matematiku,"
"Ano? Ale to jsi mohl říct mě, já bych ti ji ráda vysvětlila. A proč vůbec sedíš vedle téhle nicky? Proč si nejdeš sednout za námi?" V tu chvíli se Donghaeho pohled změnil. Nemůžu říct, že by se doslova mračil, ale rozhodně se na ni nedíval hezky.
"Tak abys věděla, tak tahle nicka, jak ty říkáš, je moje přítelkyně a varuju tě. Jestli jí ty nebo kdokoliv z těch tvých přívrženců nějak ublíží, tak mi věř, že ti udělám ze života peklo," upřeně se na ni díval. Byla jsem hrozně zaskočená. Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla. Vždy se jen usmíval. I ona vypadala zaskočeně.
"Asi jsem se přeslechla. Říkal jsi přítelkyně?"
"To jsem říkal,"
"Ona? Děláš si ze mě srandu? Vždyť se na ni podívej! Je to úplná nicka! Nemá ani peníze na vlastní byt a musí bydlet se svou sestrou! A není ani hezká, vypadá jako nějaká…" V tu chvíli se Donghae prudce postavil. Tak teď už se mračil a to hodně.
"Ještě jednou o An řekneš, že je nicka nebo budeš mít nějaké kecy o její rodině či penězích, přísahám, že toho budeš litovat! Takže ti doporučuju, aby ses k nám nepřibližovala. Jinak toho budeš zatraceně litovat," křikl na ni. Všichni ztichli. Tohle nikdo nečekal. Yun vypadala, že se za chvíli rozbrečí. Otočila se na podpatku a vyběhla ven ze třídy, doprovázena Donghaeho pohledem. Ten si potom sedl a dělal, jako by nic.
"C-co, proč jsi to udělal?" vykoktala jsem. Otočil se na mě. Ještě pořád jsem se na něj vyděšeně dívala. Tohle nebyl ten Donghae, kterého jsem znala.
"Jsi moje holka a nedovolím nikomu, aby ti nadával," zamračil se.
Kroutila jsem hlavou "Ne, ne, ne. Tohle, tohle jsi neměl dělat. To, teď to bude jen horší. Ona se pomstí, já to vím. Ona…" po tváři mi začaly stékat slzy. Haeho pohled se ihned změnil. Řekla bych, že tak nějak pobledl.
"Annie nebreč. Já, tohle jsem nechtěl! Jenom, nechci, aby ti někdo ubližoval," omlouval se a přitom mě objal. "Promiň mi to, mám o tebe jen strach. Vím, čím sis musela projít, a nechci, aby se to opakovalo," zašeptal to tak, abych to slyšela jen já. V tu chvíli jsem se naplno rozbrečela. Věděla jsem, že se na nás dívá celá třída, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Uvědomila jsem si, že ho nikdy nechci ztratit…
Celé vyučování proběhlo celkem v klidu. Když zvonek ohlásil konec poslední hodiny, všichni si začali balit věci. Byla jsem ráda, že už je konec, nikdy jsem školu neměla ráda. Navíc jsem se těšila domů.

*plesk*

Všichni jsme se otočili. Vytřeštila jsem oči. No to si dělá prdel!
"Co si to dovoluješ!" vykřikla Yun.
"To bych se snad měla ptát já, nemyslíš?? Jak si dovoluješ povyšovat se na mou sestru?! Myslíš si, že jsi snad něco víc, než ona? Nejsi! Ty nejsi nic! Já tě varuju! Ještě jednou jí něco uděláš a zabiju tě!" křičela na ni. Oči jsem měla až pomalu na zemi. Jak se o tom sakra dozvěděla? Podívala jsem se na Donghaeho, ale ten vypadal ve stejné šoku, jako já.
"Tse, to bych tě chtěla vidět, ty jedna krávo!
"Cos to řekla?! Zkus to zopakovat!"
"Kráááávo!" schválně to protáhla. Tím si však podepsala ortel smrti. Terry po ní hned skočila. Začaly se mlátit, ale Terry měla navrch. Ještě aby ne, vždyť chodí do juda!
"Terry! Nech ji být! Vždyť ji zabiješ!" vykřikla jsem a rozběhla se k mlátící se dvojici dívek. Samozřejmě, že hluk přilákal několik dalších lidí, včetně učitele. S jeho a pomocí kluků ve třídě se povedlo ty dvě od sebe odtrnout.
"Nechte se! Byungsoo, uklidni se!" držel ji ten učitel.
"Krávo jedna! Mor na tebe! Ty jedna ubožačko!" křičela na ni.
"Terry sakra uklidni se!" vlepila jsem ji facku. Věděla jsem, že to pomůže. A taky, že ano. Ihned se uklidnila. "Už ji můžete pustit," podívala jsem se na učitele. Ten však byl jiného názoru a chytl ji ještě silněji.
"Mohl byste mě, prosím, pustit?!" zavrčela. Bylo vidět, že ji drží dost silně. Šel z ní strach. Učitel ji pustil a přešel k Yun. Ta na tom byla o dost hůř než má sestra.
"Sakra zbláznila ses?" vlepila jsem jí pohlavek.
"Sorry, mohla si za to sama! Neměla provokovat."
"A ty bys měla chodit na kurzy sebeovládání," zamračila jsem se.
"Terry, An! Všechno v pořádku?" zeptal se Donghae, který k nám doběhl.
"Jé ahoj Hae, vy jste vlastně spolu ve třídě, že?" usmála se na něj. Chudák Donghae z toho byl nějak mimo. Musel a jsem se zasmát. Oba se na mě otočili.
"Čemu se směješ? Mě to moc k smíchu nepřijde!" zamračil se a ukázal na Terry "jde z ní strach!" To už ani ona nevydržela a obě jsme vybuchly smíchy.
"Je vidět, že ji ještě pořádně neznáš," smála jsem se "bývá to i horší." Hae se přitom na mě vyděšeně podíval.
"Děláš si srandu?"
"Ne, však tohle už je její třetí škola. Z předchozích ji vyhodili, protože se s kým si poprala."
"Neměli provokovat," pokrčila rameny. Zakroutila jsem hlavou, ale nijak to nekomentovala. Nemělo to cenu.
"Můžete mi laskavě vysvětlit, co se to mělo znamenat?!" zeptal se naštvaně učitel. Úplně jsem na něj zapomněla.
"Ona, ona…" ukázala Yun na Terry.
"Ano? Co já?" zvedla obočí.
"Ona, ona mě zaútočila! Jen tak! A, a zlomila mi nehééét," rozbrečela se. Rozesmály jsme se. Ovšem učitel byl jiného názoru.
"Já bych se být vámi moc nesmál," pronesl ledovým hlasem "máte jediné štěstí, že se jí nic nestalo."
"No tak promiňte, ale tohle nebylo 'jen tak'. Já k tomu měla důvod," řekla.
"Ano? A smím vědět jaký?"
"Bránila jsem svou sestru," řekl a ukázala na mě "a taky provokovala." Nejradši bych jí něčím praštila. Nejlépe nějakou velkou tlustou knihou, třeba by se jí tam rozsvítilo.
"A co udělala, tady slečna vaší sestře?"
"No… dozvěděla jsem se, že ji šikanovala. Už asi půl roku," řekla klidně.
"Je to pravda?" otočil se na mě. Sklopila jsem hlavu. Všechno se mi promítlo v hlavě. Přikývla jsem. Ucítila jsem, jak mi někdo stiskl ruku. Zvedla jsem hlavu. Byl to Hae. Slabě jsem se na něj usmála.
"To není pravda! Já jí nic neudělala! Nikdy!" křikla Yun.
"Neudělala?" nadzvedl učitel obočí a otočil se na mě.
"Všechno si to vymyslela jen proto, aby mi ublížila! Ona je totiž hrozná lhářka!" ukázala na mě.
"Cos to řekla?!" zavrčela na ni Terry.
"Terry, nech ji," zašeptala jsem. Bylo mi do breku.
"Ale…" chtěla něco namítnout. Ovšem neřekla nic. Na chvíli zavládlo ticho. Dokud…
"Terry! Ty ses zase porvala?! Co jsem ti říkal! Nedělej tu bordel!" Všichni se otočili na nově příchozího.
"Neměla se navážet do An!"
"Počkej neměla? Ty jsi zmlátila holku? Si děláš srandu ne? Si ji mohla i zabít!"
"Ale ona jí ubližovala!" bránila se.
Jen jsem s vytřeštěnýma očima pozorovala hádající se dvojici.
"Všechno se dá řešit i diplomatickou cestou. Kdybys to řešila v klidu, nic by se nestalo,"
"Ty máš co říkat, sám jsi mě málem přizabil, když jsem ti řekla, že vypadáš jak medvěd!"
M-medvěd? Ona mu řekla, že vypadá jak medvěd? JEMU? Vždyť je to učitel! Moment, jak to, že mu vůbec tyká?
"Ale to bylo před rokem, teď už by mě to nenaštvalo," zakroutil hlavou.
"Vážně méďo?" několikrát zamrkala.
"Říkám ti, že mě nenaštveš," vítězně se usmál.
"Sakra," zamrčela.
"No kolego? Můžete mi vysvětlit, co to má znamenat?"
"Ty seš tu taky? No jo, když se něco děje, tak seš tam hned jako první, co? Ale když kamarád potřebuje pomoc, tak se na něj vykvákneš," zašklebil se na něj. He?! Co to má jako být?
"Terry? Nechceš mi něco vysvětlit?" zeptala jsem se a přitom ukázala na učitele, z něhož měli všichni respekt.
"Myslíš medvěda? Co ti mám vysvětlovat?" nechápala.
"No tak jako pokud se nepletu, tak je to učitel a není normální, aby student takhle mluvil s učitelem,"
"Jo ták, ty to vlastně ještě nevíš. Kangin je můj učitel juda a tykáme si," řekla, jako by se nechumelilo. Kde by se taky v červnu vzal sníh, že ano.
"Vy tykáte si studentkou, kolego?" zeptal se pohoršeně ten učitel.
"Jo a proč ne? Terry je skvělá holka. Navíc, je nejlepší z celé skupiny," dodal a Terry mírně zčervenala. A to jsem myslela, že mě u ní už nic nepřekvapí…
***
Náš spor s Yun se nakonec vyřešil. Dostala vynadáno od ředitele a od té doby je z ní hodná holka. Dokonce se spolu i sem tam bavíme. Terry je pořád stejný šílenec. Jak do juda, tak do Heechula. A my s Haem jsme stále pár. A doufám, že ještě dlouho budeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__