Kino

9. prosince 2011 v 20:03 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Tak a je tu další jednorázovka ^^ A konečně je tu happyend X)
Mě osobně se líbí a přemýšlím o pokračování, které by bylo poněkud... No... Bylo by podobné povídce 'Zázraky se dějí' XD Ale o tom vážně jen přemýšlím ;)
~~~
Pár: Neřeknů! :P Jen prozradím, že to (konečně) není YeWook X)
Počet slov: 1 520
Typ: jednorázovka
Upozornění: Žádné (zatím...)

Seděl jsem venku a pozoroval noční oblohu. Bylo jasno, takže byly vidět miliony hvězd. Nádhera.
"Už jsi zase tady?" ozval se něčí hlas. Otočil jsem se a na mé tváři se rozlil úsměv.
"Hm," přikývl jsem. Usmál se, došel ke mně a přisedl si. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Venku mírně pofukovalo a vítr si pohrával s jeho vlasy. Oba jsme mlčeli a já jej pozoroval. Vypadal úžasně. Nejen teď, on tak vypadá pořád. Očima jsem se zastavil na jeho rtech. Jak asi chutnají? Tolik jsem toužil ho políbit, ale nemohl jsem. Chtěl jsem a přitom nechtěl. Nejspíš se o tom nikdy nedozví. Nedozví se, že ho už dlouho miluju…
***

"Hyung! Počkej!" Zastavil jsem se a otočil.
"Děje se něco?" zeptal jsem se, když mě doběhl. Zajímalo by mě, co mi chce. Když se vydýchal, zadíval se na mě a s úsměvem se zeptal: "Půjdeš se mnou do kina?" V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem se snad přeslechl.
"Cože?" Nějak se mi nechtělo věřit, že to, co řekl, je pravda.
"Ptal jsem se, jestli se mnou půjdeš do kina," řekl znovu s tím svým krásným úsměvem. Překvapeně jsem se na něj podíval. To myslí vážně? Protože pokud ano, tak je ze mě nejšťastnější člověk na světě.
"A proč zrovna já?"
"No myslel jsem, že bys mohl chtít někam jít. Tak půjdeš?"
"Rád," opětoval jsem mu úsměv.
"Vážně? Super! Takže v sedm vyrážíme, ok? Budu se těšit! Zatím ahoj!" řekl a rozběhl se zase zpět. Ještě asi dalších pět minut jsem stál a díval se na místo, kam zaběhl. Že by se mi vážně splnil sen?
***
Nesplnil. Chcete vědět proč? Nejspíš proto, že do toho kina nešel jen on, ale víc jak polovina SuJu. Skvělé. Že já si vůbec dělal nějaké naděje. Povzdychl jsem si. Proč se tohle děje zrovna mně?
"Hyung, děje se něco? Tobě se tam nechce?" zeptal se a sedl si vedle mě.
"Ale chce, to víš, že chce," jen jsem myslel, že tam půjdeme spolu. Dodal jsem v duchu.
"Tak co se děje? Proč si smutný?" zeptal se a starostlivě se na mě zadíval.
"Já nejsem smutný, to se ti jen zdá," a na důkaz svých slov jsem se usmál.
"Tak co vy dva? Jdete nebo ne? My na vás nebudeme čekat věčně!" křikl na nás Heechul. No jo, aby on něco neřekl.
"Však už jdeme," řekl jsem a pak se otočil na něj "pojď, nebo nás Chul sežere zaživa." Zasmál se a přikývl. A tak jsme šli. Popravdě jsem ani nevěděl na co, že jdeme. A taky mi to bylo celkem fuk, jen jsem doufal, že to nebude nějaká blbost.
Když jsme měli koupené lístky, nastal problém s názvem 'Kdo vedle koho bude sedět'. Jako kdyby to nebylo jedno. Řešili to snad patnáct minut. Myslel jsem, že s takovou ten film ani nestihneme. Naštěstí to nějak vyřešili a my se konečně dostali do sálu. Sedadla jsme měli až úplně nahoře. 18 - to bylo moje číslo místa k sezení. Když jsem zjistil, vedle koho sedím, měl jsem co dělat, abych sebou nesekl.
"To budeš celou dobu stát nebo si sedneš?" zasmál se. Překvapeně jsem zamrkal. Proč je tu vlastně taková tma? V tom mě někdo chytl za ruku a stáhl na sedačku. Chtěl jsem něco říct, ale pak jsem si to rozmyslel. Bože, seděli jsme tak blízko u sebe! Kdo vymyslel to, že budu já a on sedět na dvojsedadle?! Popravdě vůbec nevím, o co v tom filmu šlo, protože jsem se na něj jaksi nesoustředil. Zavřel jsem oči a párkrát se zhluboka nadechl. 'Sakra Sungmine uklidni se! Vždyť vedle tebe jen sedí, jako už tolikrát. Tak se uklidni!' nabádal jsem sám sebe. Po chvíli se mi to i povedlo. Pak jsem je ještě nechal ještě chvíli zavřené, dokud jsem neucítil něco na svých rtech. Poté, co jsem zjistil co to "něco" je, se mi rozšířili oči překvapením. On, on mě normálně políbil! Ovšem než jsem se stihl vzpamatovat a nějak zareagovat odtáhl se a dál se věnoval filmu. Může mi někdo vysvětlit, o co tu sakra jde?! Otočil jsem se na něj a tak nějak jsem čekal odpověď nebo nějaké vysvětlení.
"Kyu?" oslovil jsem ho. Otočil se na mě.
"Ano hyung? Děje se něco?" Jak se můžeš ptát? Samozřejmě, že se něco děje! A mě by zajímalo, co to mělo znamenat!
"Proč, proč si to-" položil mi prst na rty, aby mě umlčel. Zamračil jsem se. Naklonil se ke mně a tím se vzdálenost mezi námi scvrkla na minimum.
"Tady to nebudeme řešit. Pojď," zašeptal mi do ucha a následně se zvedl, vzal mě za ruku a táhl mě ven ze sálu. Jelikož byli kluci příliš zabráni do děje filmu, tak si ani nevšimli, že jsme odešli. Kyuhyun mě odtáhl na toalety. Až tam mou ruku pustil. Teď nastala ta slavná trapná chvíle ticha. Nakonec jsem to byl já, kdo promluvil jako první.
"Kyu, proč jsi to udělal?" Je lepší to vědět narovinu. Povzdechl si a se sklopenou hlavou došel ke mně. Moc se mi nezdálo, že by se mu chtělo odpovědět, ale já chtěl znát odpověď. Když už jsem chtěl něco říct, promluvil.
"Promiň," šeptl se stále sklopenou hlavou.
"Proč se omlouváš?" Ne, neříkejte mi, že se omlouvá za ten polibek!
"Za to, co se stalo, předtím."
"Co máš na mysli?" Doufal jsem, že řekne cokoliv jiného jen ne TO.
"Myslím ten polibek." BUM. Srdce se mi rozletělo na tisíce kousíčků. Mohl jsem si to myslet. Zavřel jsem oči a snažil se potlačit slzy, které se mi z ničeho nic objevily v očích.
"Prosím nebreč! J-já, já to tak nemyslel! Já, nechtěl jsem ti tím ublížit! Já jen…" odmlčel se. Otevřel jsem oči a zadíval se na něj.
"Ty jen co?" zeptal jsem se a snažil se, abych zněl klidně.
"Já… já jen…já…"
"Co přesně ke mně cítíš?" Překvapeně se na mě podíval. Myslím, že tuhle otázku nečekal.
"C-cože?" vykoktal ze sebe.
"Co přesně ke mně cítíš?" zopakoval jsem otázku.
"Já… mám… mám tě rád, hyung."
"Jen rád?" zeptal jsem se s malou nadějí v hlase.
"Proč se ptáš?"
"Protože…" odmlčel jsem a zavřel oči, teď nebo nikdy "protože tě miluju." Tak a je to venku. Ani to nebolelo. Zatím… Otevřel jsem oči a setkal se s jeho překvapeným pohledem.
"Ty mě… miluješ?" zeptal se nechápavě. Přikývl jsem.
"Hrozně moc Kyu," řekl jsem a díval se mu zhluboka do očí.
"T-to jako, vážně?" Znovu jsem přikývl. Jeho výraz se začal pomalu měnit a na tváři se mu objevil úsměv. Tentokrát jsem nechápal já. Proč se usmívá? Odpověď na tuto nevyřčenou otázku jsem dostal vzápětí.
"Taky tě miluju, Minnie," řekl s úsměvem na rtech. Rozšířily se mi oči překvapením. Nejen z toho, že mě miluje, ale taky z toho, jak mě oslovil. Takhle mi ještě nikdy neřekl.
"Co?" vypadlo ze mě. Nějak jsem tomu nemohl uvěřit. Že by se mé sny přeci jen splnily?
"Jo a už strašně dlouho."
"Tak, proč jsi něco neřekl? Nebo alespoň nenaznačil?"
"Ty jsi to taky moc nedával najevo."
"To je pravda," přikývl jsem. Asi na pět sekund bylo ticho, než jsme se oba rozesmáli. Nikdy by mě nenapadlo, že po tom, co se někomu vyznám, se budu smát. Ale tohle je vážně neuvěřitelný. Ale jsem šťastný. Kdyby mě Kyu nepolíbil, tak bych se o jeho citech nikdy nedozvěděl. Stejně tak on o mých a oba bychom se navzájem trápili.
"Miluju tě Kyu," usmál jsem se.
"Taky tě miluju Minnie," opětoval mi úsměv a objal mě kolem pasu. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a přitáhl si pro polibek. Konečně. Jak dlouho jsem o tomhle snil.
"Myslím, že bychom se měli vrátit," řekl, když jsme přerušili náš polibek.
"Proč?" zamračil jsem se a našpulil rty. Momentálně se mi nikam nechtělo. On se jen zasmál tím svým krásným smíchem a letmo mě políbil.
"Protože nechci, aby nás pak kluci hledali," usmál se. Sice se mi nikam nechtělo a Kyu měl pravdu.
"Tak jo," řekl jsem a vydal se zpět do sálu. Kyu mě rychle došel a propletl své prsty s mými. Překvapeně jsem se na něj otočil, ale nic jsem neřekl. Těsně před sálem se zastavil a otočil se na mě.
"Miluju tě, Minnie," zašeptal a dlouze mě políbil.
"Taky tě miluju, Kyu," usmál jsem se. Potom jsme vešli dovnitř. Když jsme si sedli, dal mi Kyu ruku kolem ramen a já se o ně opřel. Nakonec jsem byl za to dvojsedadlo rád.
***
"To byla blbost," řekl Eunhyuk, když jsme vyšli z kina.
"Fakt? Mě přišlo, že sis co užíval," zasmál se Hae. Hyuk mu věnoval zamračený pohled a odvrátil se od něj. Musel jsem se zasmát. Ti dva jsou prostě úžasná dvojka. Najednou mě někdo zezadu objal.
"Čemu se směješ?" zeptal se. Ani jsem se nemusel otáčet, abych poznal kdo to je.
"EunHae," řekl jsem a ukázal na ty dva. Jen se zasmál a vzal mě za ruku. Otočil jsem se na něj a usmál se. Opětoval mi úsměv, naklonil se ke mně a vtiskl mi letmý polibek na rty.
"Půjdeme?" zašeptal mi ještě těsně u rtů. Přikývl jsem a tak jsme se, ruku v ruce, vydali na zpáteční cestu. Myslím, že už nemůžu být šťastnější…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kyu Kyu | E-mail | Web | 9. února 2012 v 19:34 | Reagovat

Jejda to bylo tak rozkošné!!! :D Úplně jsem se do toho vžila...píšeš naprosto úžasné povídky!! :) To bylo tak kyute,když  ho Kyu políbil a Minnie nevěděl,co má říct :D a ta scéna na záchodech...prostě si to dokážu živě představit..:) jsem tak ráda,že jsou spolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__