close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You & I - Jak si mohl?

14. prosince 2011 v 16:16 | Terry |  You & I
Tak, po delší době je tu opět pokračování k You & I ^^ Mám toho napsaného hodně dopředu, takže můžu v klidu přidávat další díly XD
~~~
Vyprávěno z pohledu Heechula:

"Kde je Terry?" zeptal jsem se jen, co jsem přišel domů.
Bylo mi totiž divné, že jsem ji nikde neviděl. Měla být už dávno doma.
"Říkala, že prý má po práci něco domluveného," usmála se An.
"Ah, a nevíš s kým? Nebo alespoň kde?"
"Ne," zakroutila hlavou "ale měla jsem ti vyřídit, že prý přijde až večer."
"Večer? Vždyť už bude osm!"
"Určitě bude v pohodě. Jí třeba zkus zavolat."

To je dobrý nápad. Šel jsem do pokoje, vzal si mobil a vytočil její číslo. Jediné, co jsem se dozvěděl je, že 'číslo je dočasně nedostupné' a blablabla. Naštvaně jsem hodil mobil na postel. Na co ten mobil má, když se jí člověk stejně nemůže dovolat. Chvíli jsem jen tak stál a nepřítomně zíral do zdi, pak jsem popadl bundu a šel ven. Potřeboval jsem na vzduch. Dobře, to byl výkec. Pravý důvod byla ona. Šel jsem do našeho oblíbeného parku. Moc lidí tam nechodí, a to je velké plus. Jen jsem se tak procházel, když jsem uviděl nějaký líbající se pár. Normálně bych tomu nevěnoval pozornost, ale ta holka byla až příliš podobná Terry. Šel jsem teda trochu blíž. Neříkejte mi, že je to vážně ona!
"Terry?" oslovil jsem ji.
V duchu jsem doufal, že se neotočí. Ovšem opak byl pravdou.
"Heechule?"
To ne. Ona… ona mě podvádí?! Podíval jsem se na osobu stojící vedle ní. Tak ona mě podvádí s Changminem?!
"Tak tohle je to tvoje, přijdu večer jo? Tohle je to tvoje miluju tě, jo?!"
Byl jsem maximálně vytočený.
"Chule tak to není!" vyhrkla.
"Nic mi neříkej! Je mi to úplně jasný! Doufám, že spolu budete šťastní. Mezi námi je totiž konec!" vykřikl jsem a rozběhl se pryč.
Proč? Proč to udělala? Proč s ním?! To už mě nemiluje? Cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. Sakra, přece nebudu bulet!
"Heechul hyung počkej!" uslyšel jsem toho parchanta.
Nevnímal jsem ho. Sakra proč já sem vůbec lezl?! Zastavil jsem se až téměř na okraji parku.
"Hyung!"
Chyba. Měl jsem běžet až k bytu. Už, už jsem chtěl odejít, když v tom mě chytl za ruku.
"Nesahej na mě!" křikl jsem a vyškubl se mu.
"Počkej! Není to tak, jak si myslíš! Já s Terry nic nemám!" vykřikl.
"Nemáš? Nemáš?! Tak proč ses s ní líbal, no?!"
"Já… já ji k tomu donutil. Ona za to nemůže! Jestli chceš být na někoho naštvaný, tak na mě."
"A proč bych ti měl věřit, hm?"
"Protože… protože tě Terry miluje."
"A ty si jako myslíš, že potom, co jsem viděl, ti budu věřit? To jsi teda pěkně naivní."
"Já to myslím vážně! Klidně se jí zeptej! Ano, já ji miluju, to nezapírám, ale ona mě ne! Z vlastní vůle by mě nikdy nepolíbila. Ona, ona mě bere jen jako kamaráda. Nic víc."
Říkal to tak přesvědčivě, až by mu to jeden uvěřil. Už jsem se nadechoval, že mu něco řeknu, ale někdo byl rychlejší.
"Chule!"
Oba jsme se otočili za hlasem.

Vyprávěno z pohledu Terry:

Když jsem k nim doběhla, snažila jsem popadnout dech.
"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Min.
Co bych dala za to, aby to řekl Chul.
"He? Jo… jsem." Řekla jsem ztěžka.
Když jsem se vydýchala, otočila jsem se na Heechula.
"Mezi mnou a Changminem nic-" přerušil mě.
"To už jsem slyšel. Něco nového bys neměla?" zašklebil se.
"Co?" nechápala jsem.
"Že-mi-to-tvůj-milenec-už-řekl."
"Ale on není můj milenec! Nic spolu nemáme!"
"Tak proč ses s ním líbala?!"
"Už jsem říkal, že jsem ji donutil!" vložil se do toho Min.
"Jo? Že to tak nevypadalo."
V tu chvíli jsem toho měla tak akorát dost. Překročila jsem tu vzdálenost mezi námi a dala mu facku. Po tváři mi stekly slzy.
"My jsme se půl roku neviděli, chápeš!!? Ty jsi ten koho miluju! Changmin je pro mě jen kamarád, nic víc! Ano, máš pravdu, líbali jsme se. I když líbali je hodně silný slovo. Byl to jen jeden polibek! To je nic, proti tomu, kolikrát ses ty líbal s tou, s tou krávou z SNSD!" křičela jsem.
"O čem to…"
"Nedělej, že nevíš! Já o tom moc dobře vím, ale nic jsem neříkala. Doufala jsem, ne, věřila jsem, že mě miluješ, tak jsem to trpěla. Neumíš si představit, jak mě to bolelo. Kolikrát jsem si říkala, kdy mi řekneš, že je konec. Teď zjišťuju, že jsem byla blbá a naivní. Ty mě nemiluješ, ale já tebe jo! A i kdybych řekla, že tě nenávidím, nebude to pravda. Miluju tě, miluju tě víc, než svůj život. Tak proč mi nevěříš!"
V tu chvíli mi nohy vypověděly službu a já padla na kolena. Složila jsem obličej do dlaní a rozbrečela se.

Vyprávěno z pohledu Heechula:

"T-to… já jsem… já… jen…"
Vůbec jsem nevěděl co říct. Ona to věděla? Ale vždyť… Pohled na ni mě bolel. Brečela. Navíc kvůli mně. Bylo mi na nic. Tohle jsem nechtěl! Sakra vždyť ji miluju! Tak proč? Proč jsem to udělal?! Měl jsem na sebe neuvěřitelný vztek. Ona je ta poslední, kdo si zaslouží trpět…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__