A po delší době je tu opět pokračování Y&I ^^
Snad se vám díl bude líbit ;)
Snad se vám díl bude líbit ;)
~~~
Vyprávěno z pohledu Terry:
"Terry…" zašeptal Min a pohladil mě po zádech.
Bylo mi na nic. Nejhorší je, že i po tom všem, co mi udělal, ho pořád stejně miluju…
"Já… budu muset jít." Podíval se na mě.
Lehce jsem přikývla a postavila se. Heechul ho probodával pohledem.
"Jen běž." Pousmála jsem se.
"Promiň mi to." Zašeptal a odešel.
Zůstali jsme spolu sami.
"Omlouvám se."
Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Pohledem provrtával zem.
"Nechtěl… nechtěl jsem ti ublížit. Já… nemůžu za svou povahu. Je mi to líto. Hrozně moc. Můžeš mi odpustit? Slibuju, že už to nikdy neudělám! Už nikdy nedovolím, abys kvůli mně trpěla! Prosím, od-"
Přistoupila jsem k němu a silně ho objala. Nevím, co to do mě vjelo. Prostě jsem to chtěla udělat.
"Už nic neříkej! Pořád jsem naštvaná, ale i tak tě miluju. Štve mě to. Strašně mě to štve, ale nemůžu si pomoct," zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí "jsi to jediné, co mi zbylo."
Chvíli se na mě překvapeně díval a poté mu po tváři stekly první slzy. Silně mě stiskl v náruči.
"Odpusť mi, prosím. Je mi opravdu líto."
"Už se neomlouvej nebo si to rozmyslím!"
V tu chvíli sklapl. Jen jsme tak spolu stáli a objímali se. Ano, hodně mi tím ublížil, ale to i já jemu. Myslím, že tímhle jsme vyrovnáni. Asi po pěti minutách jsme se od sebe odtáhli.
"Miluju tě." Řekl a podíval se mi do očí.
"Taky tě miluju." Pousmála jsme se.
Přitáhl si mě za pas a spojil naše rty v dlouhém polibku. Tohle už nikdy nechci zažít…
O měsíc později
"Terry! Pojď mi pomoct prosím tě!"
Odložila jsem talíř, který jsem zrovna utírala a šla do pokoje za Sungminem.
"Co potřebuješ?"
"Řekni mu, ať si to uklidí!" řekl a ukázal větší hromadu oblečení.
Podívala jsem se na Kyuhyuna.
"Kyu?"
"Já to potom udělám." Řekl a pokračoval ve hraní.
"To říkáš už poslední dva týdny!"
Překvapeně jsem zvedla obočí. To tu to oblečení leží už dva týdny? Brrr.
"Ale prosím tě. Když ti to tak vadí, tak to ukliď."
"Není to moje, tak proč bych to dělal?"
"Tak si potom nestěžuj."
"Kyu!"
Min po mě hodil zoufalý pohled.
"Měl bys to uklidit. Nebo to dát na praní, ale rozhodně bys to tu neměl nechávat."
"Slyšíš? Ukliď to!"
"Nejsem nějakej tvůj sluha, abych tě poslouchal!" zamračil se na něj.
"Ale…"
Ani to nestihl říct, když do pokoje vletěl Leeteuk.
"Hej! Jak to, že nejste připravení?? Za deset minut odjíždíme!"
"COŽE?!" vykřikli oba jednohlasně.
"No jestli si nepohnete, tak my na vás čekat nebudeme," řekl a otočil se na mě "a s tebou chce mluvit An. Máš za ní přijít do pokoje."
Přikývla jsem a otočila se k odchodu.
"Vidíš, co děláš? Kvůli tobě to ani nestihneme!"
"Prosím tě uklidni se. Všechno bude v klidu. Věř mi."
Víc jsem neslyšela. Vešla jsem do pokoje obývaného Donghaem a An.
"Annie?"
"Jo? Jé to jsi ty? To byl Teukie rychlý." Zasmála se.
"To byl, co potřebuješ?"
"Učešeš mě?" hodila po mě štěněčí pohled.
"Já? A myslíš, že to zvládnu? Vždyť já mám problém učesat sebe!"
"Neser."
Asi po třech sekundách jsme se obě rozesmály. Vytvořila jsem jí na hlavě… řekla bych pěkný a jednoduchý drdol. K mému štěstí byla spokojená. Šla jsem se tedy sama převléct. Já se vlastně nezmínila, kam jedeme, že? Tak to abych to napravila. Chystáme se na koncert kluků.
"Můžeme jet?" zeptal se Teuk.
"Jasný!" souhlasili jsme.
A tak jsme vyjeli. V tu dobu ještě nikdo z nás netušil, jak jiný tenhle koncert bude…















to bylo krásně dojemný s Minniem
sakra... asi si budu muset najít i ty ostatní díly
ať vůbec vím, vo co go
... hehe a na konci prej: 'neser' muehehehehe 