close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You & I - Saranghae

29. prosince 2011 v 16:41 | Terry |  You & I
A je to tady!
Po 20ti dílech je tu poslední! Hehehe to jste rádi, co? X)
Doufám, že se vám povídka alespoň trochu líbila ^^
~~~
O týden později
Vyprávěno z pohledu Heechula:

Týden. Už je to celý týden, co je tu Terry s námi. Řekl bych, že jí to pomáhá vzpomenout si. Teda, to je jedna možnost, ta druhá je, že to skvěle hraje. Povzdechl jsem si. Ke všem se chová mile, jen ke mně ne. Chová se, jako kdyby mě ani nechtěla poznat, nechtěla si na mě vzpomenout. Bolí to. Tak strašně to bolí. Bojím se, že už nikdy nic nebude jako dřív…


Vyprávěno z pohledu Ryeowooka:

"Copak to děláš?" ozvalo se za mnou.
Hned jsem poznal, kdo to je. Vždyť holky tu byly jen dvě.
"Vařím." Usmál jsem se.
"A copak?" zeptala se.
"Večeři."
"Ano? A chceš pomoct?"
"No, pokud se ti chce, tak se rozhodně nebudu bránit." Zasmál jsem se.
Hrozně se změnila. Ke všem je hrozně milá. Někdy mi dokonce přijde, že už si na nás vzpomíná.
"Wookie?"
"Hm?"
"Víš, chtěla bych se tě na něco zeptat."
"O co jde?"
"No víš… to no… máš holku?"
Eh, řekl jsem, že si vzpomněla? Beru to zpět.
"Ne, nemám." Zakroutil jsem hlavou.
"Opravdu?" zněla překvapeně.
"Opravdu."
"Takže s nikým nechodíš?"
"Ty si nějaká zvědavá. Proč se ptáš?"
"Prostě to chci vědět. Tak nechodíš, že ne?"
"To jsem neřekl.
"Jak to? Vždyť si říkal, že nemáš holku."
"To, že nemám holku, neznamená, že s nikým nechodím." Mrkl jsem na ni.
Měl jsem za to, že jí to dojde.
"Co?" nechápala.
Už jsem se nadechoval k odpovědi, když někdo vešel do místnosti. Na tváři se mi rozlil úsměv.
"Sungie."
"Ahoj," usmál se a došel k nám "vaříte?"
Přikývl jsem.
"A bude to k jídlu?"
"Tak teď jsi mě urazil." Řekl jsem a dělal uraženého.
"Samozřejmě, že to bude k jídlu! Ryeo je nejlepší kuchař!" vykřikla Terry.
"Však já vím," zasmál se a naklonil se ke mně "jen jsem si dělal srandu."
Líbl mě na tvář. Začervenal jsem se a raději se vrátil zpět, k předchozí činnosti. Od Terry jsme si však vyžádali nechápavý pohled.
"Proč…" rozšířily se jí oči překvapení a ukázala na nás "vy spolu chodíte!"
Jen jsem se usmál a přikývl.
"Nějaký problém?" zvedl Sung obočí.
Ona jen naprázdno otevřela pusu a pak ji zavřela. Zakroutila hlavou, otočila se a odešla. Povzdechl jsem si.
"A já už si myslel, že si vzpomněla."
"Neboj, vzpomene si," políbil mě "určitě."

Vyprávěno z pohledu Terry:

Zavřela jsem se v pokoji a sedla na postel. Co to sakra bylo? Oni jsou vážně spolu? To jako fakt? Ale vždyť to není normální! Tak proč mám z toho takový divný pocit? Zavřela jsem oči a praštila sebou na postel. Už vůbec ničemu nerozumím. Chvíli jsem jen tak ležela, když se mi hlavou promítla vzpomínka…

"Co se stalo?! Máme problém! A to velký!"
"Co se stalo?" zeptal se Teuk.
"An, kdy přesně máš zítra tu kontrolu?"
"No… v devět. Proč se ptáš?"
"A kdo tě tam veze?" naprosto ignorovala mou otázku.
"Ryeowook. Je jediný, kdo je zítra v tuhle dobu doma. Řekneš mi už, o co jde? Co se stalo?"
"Wookie? To vážně nikdo jiný nemůže? Protože jestli ne, tak tě nikam nepustím!"
"Terry, co se prosím tě stalo? Proč bys tam An neměla pouštět?" vložil se do toho Hae.
"Protože někdo ji chce něco udělat!" vykřikla.

Otevřela jsem oči a sedla si. Nemocnice. Už zase. Z nějakého důvodu se mi to pořád vrací. Ale proč? Co se stalo v té nemocnici? Je to snad důvod toho všeho? Musím se někoho zeptat. Chci si zase vzpomenout! Ale koho? Normálně bych se zeptala An, ale ta je kdesi s tím Donghaem. Vlastně je v bytě krom Yesunga s Ryeowookem už jen jedna osoba. Zhluboka jsem se nadechla. Budu se muset zeptat jeho.

Vyprávěno z pohledu Heechula:

Zrovna jsem si četl, no četl je hodně silný slovo, spíš jsem se pokoušel číst, když někdo zaklepal.
"Dále." Řekl jsem.
Ani mě nenapadlo zvedat hlavu.
"A-ahoj Heechule."
Prudce jsem otočil hlavu. Ona byla ten poslední člověk, koho bych čekal. Stála u dveří se sklopenou hlavou.
"Terry, co potřebuješ? Stalo se něco?"
"Já… Chci, chci, abys mi řekl o minulosti," zvedla hlavu a zadívala se na mě "chci vědět, co se tehdy stalo."
Byl jsem v šoku. Ne proto, že chce, abych ji řekl o minulosti, ale proto, že s tím přišla za mnou.
"A co chceš vědět?"
Pomalu došla ke mně a sedla si na postel. Zavřel jsem knížku a odložil ji.
"Pořád se mi vrací nějaké vzpomínky na An a, a na nějakou kontrolu. Ale nechápu proč. Co to bylo za kontrolu? Vím, že těch vzpomínkách, jsem o ni měla strach. Ale proč?"
"Víš, An chtěl někdo ublížit. Kvůli Donghaemu."
Věnovala mi nechápavý pohled. Povzdechl jsem si. Nezbývá tedy, než jí říct vše.

Vyprávěno z pohledu Terry:

"…a to všechno se stalo, přede dvěma měsíci."
Šokovaně jsem se na něj dívala. To vše se stalo? Ale vždyť… V tu chvíli se mi všechno vrátilo. Vše co se stalo. Je to vůbec možné? Jak jsem tohle mohla zapomenout!
"Terry? Jsi v pořádku?" uslyšela jsem starostlivý hlas.
Zvedla jsem hlavu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Jak jsem mohla zapomenout na něj…
"Chulie…" zašeptala jsem.
Šokovaně se na mě díval. Jeho výraz se však pomalu začal měnit na překvapený.
"Terry, ty…" oči se mu rozšířily překvapením.
To už jsem nevydržela a skočila mu kolem krku.
"Promiň mi to! Já, mě je to hrozně líto! Omlouvám se. Omlouvám se, že na tebe byla tak hnusná, že jsem se ti vyhýbala. Já, moc mě to mrzí. Prosím tě odpusť mi!" šeptala jsem mezi vzlyky.
On však neodpovídal. Vlastně neudělal vůbec nic. Že by mě už nemiloval?
"Chulie?" zašeptala jsem a odtáhla se.
"Ty, ty sis… vzpomněla?"
Pousmála jsem se a přikývla.
"To, to myslíš vážně? Jako doopravdy?"
"Smrtelně vážně."

Vyprávěno z pohledu Heechula:

Nemohl jsem tomu uvěřit. Ona si vzpomněla, vzpomněla! Neudržel jsem se a silně ji objal.
"Myslel jsem, že jsem tě už navždy ztratil." Zašeptal jsem.
Neodpověděla mi. Je se poodtáhla a usmála se.
"Miluješ mě ještě?" zeptala se.
"Nikdy jsem nepřestal." Řekl jsem popravdě.
Usmála se a udělala něco, čím mě naprosto šokovala. Naklonila se ke mně a políbila mě. Jak dlouho jsem po tomhle toužil! Chytil jsem ji za zátylek a náš polibek prohloubil. Tohle už nikdy nechci znova zažít…
***
Od toho dne, kdy si Terry vzpomněla už, uběhl skoro měsíc. Hodně věcí se za tu době změnilo. Jedna z nich třeba byla svatba An a Donghaeho. Co se však nezměnilo, byla láska jak v páru HaeAn, tak v páru ChulTerry. Naopak, právně v druhém páru tento cit ještě zesílil. Hodně k tomu pomohla ona nehoda. Co se té týče, tak toho, kdo to udělal, chytili spolu s celým gangem. Takže celé tento příběh nakonec končí happyendem. Můžu tedy říct onu pověstnou větu - A všichni spolu žili šťastně, až do smrti…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kath Kath | Web | 29. prosince 2011 v 19:45 | Reagovat

Aíííí to je tak kráásný!!!Je škoda,že povídka končí.Místo spaní jsem jí potají četla po nocích :-D .Každopádně je to úžasný příběh,jedna z nejlepších povídek ,co jsem kdy četla :)

2 Hatachi Hatachi | E-mail | 4. ledna 2012 v 21:15 | Reagovat

Ahoj,na tvém blogu sem poprvé. Tvůj blog je ůžasný,už jen layem(DBSK-moji miláčci) a pak povídkama.Hodně mě zaujala tahle kapitolovka,je fakt ůžasná. Už jen proto že tam byl Changmin,toho miluju :-)... A proto se sem budu ráda,mooc ráda vracet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__