close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You & I - Vyznání

3. prosince 2011 v 20:20 | Terry |  You & I
Trochu pozdě, ale přece :)
Snad se díl bude líbit ^^
~~~
Vyprávěno z pohledu Terry:

V pět jsem se konečně dostala ven z práce. Už jsem myslela, že tam ztvrdnu až do půlnoci. Ještěže jsem to ukecala a slíbila, že to udělám doma. Sice jsem moc dobře věděla, že doma neudělám vůbec nic, ale tak… budu muset. Rovnou jsem se vydala směr byt. Asi po deseti metrech mi někdo zakryl oči. Lekla jsem se a tomu dotyčnému jsem plnou vahou dupla na nohu. Ten bolestně vykřikl a pustil mě. Udělala jsem dva kroky a otočila se.

"Děkuju," řekl a držel se za nohu.
"Minnie! Ježiši promiň! Já jsem to nečekala a taky jsem na tebe úplně zapomněla. Navíc, když vezmu, co všechno se dneska stalo…" zamračila jsem se.
"Co?" nechápal.
Otočila jsem se a omluvně se usmála.
"Promiň, bolí to moc?" zeptala jsem se starostlivě.
"Co? Ne nebolí. Co jsi myslela tím 'co všechno se dnes stalo'?"
"To je na dlouho…" sklopila jsem hlavu.
"Já mám čas," usmál se.
"Hm… ale nechtěl si náhodou po mě něco?"
"Chtěl, ale to nebudeme řešit tady. Co kdybychom někam zašli? Co říkáš? Zvu tě!"
"Takový nabídka se neodmítá," usmála jsem se a spolu s Changminem se vydala směr restaurace.
O půl hodiny později
Seděli jsme v jedné menší restauraci a momentálně jsme už byli po jídle. Probrali jsme snad úplně všechno. Řekla jsem mu i o tom, co se stalo An. Nevypadal zrovna dvakrát nadšeně, ale nějak víc to nekomentoval.
"A co ty? Vždyť ty jsi mi něco chtěl, ne?"
"Jo to jo no, ale když mě ani nenecháš domluvit."
"To není pravda!"
"Není, to je fakt…" odmlčel se.
Asi po třech sekundách, kdy ani jeden z nás nic neříkal, jsme se rozesmáli.
"Tak přesně tohle mi chybělo." Smál se.
"Co ti chybělo?"
"Ty záchvaty smíchu s tebou."
"Fakt?"
"Ne dělám si z tebe srandu."
Opět ticho následováno smíchem.
"Měli bychom se uklidnit, jinak nás odtud vyhodí." Zasmála jsem se.
"To by neudělali." Zakroutil hlavou.
"Co ty víš." Pokrčila jsem rameny a napila se.
"Aby ses neutopila."
V tu chvíli jsme málem vyprskla všechno pití na Mina.
"Co tady prskáš!"
Odvrátila jsem od něj hlavu a snažila se uklidnit, abych mohla polknout. Ovšem on mi to jaksi nedovoloval.
"Gloglogloglo."
To už jsem nevydržela. Vstala jsem a rozběhla se na záchod, kde jsem vyprázdnila obsah úst. Já ho snad zabiju. Utřela jsem si pusu a vrátila se zpět. Po cestě se na mě všichni dívali, jako bych spadla z Marsu.
"Kam si to běžela? Udělalo se ti špatně? Jsi nějaká červená."
"Příště s tebou nikam nejdu." Řekla jsem, jen co jsem si sedla.
"A proč?" nechápal.
"Proto."
"Tak promiň, ale ty bys na mém místě udělala to samé."
Zamyslela jsem se.
"To máš pravdu." Pokývala jsem hlavou.
"Tak vidíš." Zasmál se.
"Tak co jsi potřeboval." Změnila jsem téma.
Přestal se smát a dalo by se říct, že mu z tváře i vymizel úsměv.
"Minnie?" oslovila jsem ho, když neodpovídal.
"Chyběla jsi mi." Řekl téměř neslyšně.
"To ty mě taky." Usmála jsem se.
"Ale mně si opravdu chyběla." Řekl už hlasitěji a zadíval se mi do očí.
"Co tím myslíš?" nechápala jsem.
Povzdechl si a oslovil kolem procházejícího číšníka. Překvapeně jsem zvedla obočí, ale nijak to neokomentovala. Zaplatil a my vyšli ven. Už se pomalu stmívalo.
"Máš se jak dostat domů?" zeptal se z ničeho nic.
"Cože? Půjdu pěšky, ale to je teď jedno. Ještě jsi mi neodpověděl."
Neodpovídal. Zase. Už jsem chtěla něco říct, když v tom udělal něco, co mi naprosto vyrazilo dech. Jedním krokem stál těsně u mě a než jsem se nadála, políbil mě. Byla jsem v šoku. Když jsem se vzpamatovala, odtáhla jsem se od něj a dala mu facku. Co to mělo sakra znamenat?!
"Myslel jsem si, že to uděláš." Usmál se.
"Myslel? Tak proč jsi to udělal?"
"Musel jsem," podíval se mi do očí "protože tě miluju, Terry."
Vytřeštila jsem na něj oči.
"Co?" vypadlo ze mě.
"Slyšíš dobře. Miluju tě. Chtěl jsem ti to říct už tehdy, ale musel jsem odjet. Když jsem se vrátil, dozvěděl jsem se, že chodíš s Heechulem. Byl jsem zničený. Celý půl roku jsem se na to snažil zapomenout, ale nešlo to. Chtěl jsem tě vidět, i kdyby to mělo být naposledy. Chtěl jsem, abys věděla o tom, co k tobě cítím. Abys věděla, že tě miluju."
Šokovaně jsem na něj hleděla a snažila se vstřebat to, co mi tu řekl. Takže on mě miloval, ale kvůli Heechulovi mi nic neřekl?
"Já… nevím, co ti na to mám říct. Ano mám tě ráda, ale nemiluju tě. Možná, kdybys mi to řekl dřív, tak bych řekla něco jiného, ale teď nemůžu. Nejsi ten, koho miluju, promiň."
Ano, je to ode mě hnusný, ale co jiného mu mám říct? Mám mu lhát a dělat mu zbytečné naděje? Nechci, aby byl smutný, ale jinak to nejde. Nic krom čistého přátelství k němu necítím.
"Neomlouvej se, nemůžeš za to."
"Ale cítím se tak."
"Bude to znít divně, ale… mohl bych tě naposled políbit?" zeptal se s nadějí v hlase.
Povzdechla jsem si.
"Tady ne. Pojď." Chytla jsem ho za ruku.
Odvedla jsem ho do nedalekého parku. Nebylo tam moc lidí a to bylo plus.
"Tak můžu?"
"Dobře, ale jen jednou, ano?"
Přikývl. Objal mě kolem pasu a něžně se přitiskl na mé rty. Zavřela jsem oči a objala ho kolem krku. Možná by ten polibek trval i déle, ale někdo nás při tom vyrušil.
"Terry?" uslyšela jsem známý hlas.
Odtáhla jsem se od Changmina a otočila jsem. Asi deset metrů od nás někdo stál. Ani jsem nemusela moc dlouho přemýšlet nad tím, kdo to je.
"Heechule?"
Ne, neříkejte mi, že je to on!
"Tak tohle je to tvoje, přijdu večer jo? Tohle je to tvoje miluju tě, jo?!"
"Chule tak to není!"
"Nic mi neříkej! Je mi to úplně jasný! Doufám, že spolu budete šťastní. Mezi námi je totiž konec!" zakřičel a běžel pryč.
"To ne." Zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.
"Heechul hyung počkej!" vykřikl Changmin a rozběhl se za ním.
Tohle se může stát jen mě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__