Bouře

7. ledna 2012 v 18:06 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Tak tady je ta slibovaná povídka ^^
Původně to byl YeWook s badendem, ale jelikož povídky takového typu píšu furt (a píšou se mi dobře X) Rozhodla jsem se celou povídku poupravit XD Navíc se mi to hodilo, protože ten konec byl původně divný... A taky jsem chtěla napsat povídku na nějaký jiný pár a KyuWook se mi do toho skvěle hodil ^^
Podle mě se mi povedla, i když ten konec je hrozná blbost XD Ale tak, alespoň to není badend, nýbrž happyend X)
Tak snad se vám bude povídka líbit a já už letím, protože už máte určitě těch mojich keců plný zuby XD Tak bááááj!
~~~
Pár: YeWook/KyuWook
Počet slov: 2 634
Typ: jednorázovka

Seděl na posteli. Nohy pokrčené, rukama objímal malého plyšáka. Ozvala se rána. Celé jeho tělo se třáslo. Měl neuvěřitelný strach. Bouřka. Jak moc je nenáviděl. Z očí mu stékaly slzy.
"Pomoc," zašeptal. Další rána. Vypískl. Bál se. Strašně se bál. Déšť, bubnující do oken, ho víc než děsil. Brečel. V duchu mu dokola běhala jen jedna věta: "Prosím vrať se…"

-
"Vypadá to na bouřku," řekl muž stojící u okna. Černovlásek, který se do teď věnoval papírování, zvednul hlavu. Zadíval se z okna, když oblohu protnul blesk a první kapky dopadly na okno. Zbledl. Rychle se zvedl a začal se oblékat.
"Kam jdeš?" zeptal se ho jeho kolega.
"Musím domů," řekl mezi oblékáním. Věděl, že pokud se domů nedostane co nejdřív, bude zle.
"Jsi se zbláznil nebo co? To chceš v tomhle nečase někam jet?" podivil se brunet. Podíval se z okna. Bylo to až neuvěřitelné, jak se během těch pár minut stihlo rozpršet.
"Já, já musím. Nemůžu tu zůstat," řekl a už chtěl odejít, když mu cestu zkřížil Leeteuk.
"Tak na to zapomeň. Hezky si sedneš a počkáš, dokud se počasí trochu nezlepší," podíval se na něj přísně. Znova kouknul z okna. Zablýsklo se. V očích se mu odrazil strach. Nikoliv však z bouře, řádící za oknem, nýbrž strach o chlapce, kterého nechal doma samotného. Věděl o jeho strachu z bouřek. O to větší strach s ním lomcoval. Nikdy by si neodpustil, kdyby se mu něco stalo.
"Ale já tady nemůžu zůstat! Jestli se co nejdřív nevrátím domů, tak, tak se něco stane!" vykřikl na staršího muže.
"Ano, stane. Stane se možná tak to, že nezvládneš řízení a skončíš někde v příkopě…" zamračil se na něj.
"Hyung!" vykřikl zoufale. Jestli ho nepustí, tak… Ne, on prostě musí jít!
"Už jsem řekl. V tomhle počasí tě nikam nepustím," řekl přísně. Yesung si povzdechl a sesunul se na židli. Složil hlavu do dlaní. Bylo mu na nic. Strach o toho chlapce byl větší, než o jeho vlastní život. Musí za ním. A to hned!
Rozhlédl se po místnosti. Každý se věnoval své práci a jeho si nikdo nevšímal. Teď nebo nikdy. Vstal, popadl bundu, a co nejrychleji vyběhl ven.
"Yesungu! Hej! Kam to…" více neslyšel. Vyběhl z budovy, nasedl do auta a rozjel se směrem domů. Snažil se řídit v klidu, ale ten pocit, který ho sžíral zevnitř, nebyl vůbec příjemný. Něco se muselo stát. Byl si tím víc než jistý. Šlápl na plyn. Ještě kousek. Zbývalo mu necelých 500 metrů, když se mu naskytl pohled na hořící budovu. Zbledl.
"To ne," zašeptal. Zastavil a vyběhl z auta. Naskytl se mu pohled jako ze špatného filmu. Celá bytovka byla v plamenech. Začal se rozhlížet po všech lidech. Hledal jedinou osobu. Ptal se každého, ale nikdo o mladém hnědovláskovy nic nevěděl. Musel zůstat uvnitř. Neváhal ani vteřinu a vběhl do hořící budovy. Věděl, že je to nebezpečné, ale nemohl ho tam nechat. Nějakým zázračným způsobem se mu povedlo dostat se do třetího patra. Rozkašlal se. Přes dým nebylo skoro vůbec vidět. Vykopl dveře od svého bytu.
"Wookie! Wookie, kde jsi!" křičel. Doufal, že ho uslyší. Nemohl nic moc dělat. Celý byt byl v plamenech. V duchu se modlil, aby byl v pořádku.
"Pomoc," ozvalo se sotva slyšitelně. Ihned ho poznal.
"Ryeowookie! Kde jsi?!" křikl a doufal, že ho chlapec uslyší. Věděl, že měl odejít hned. Jestli se mu teď něco stane. Nikdy v životě si to neodpustí.
-
"Yesungie! Prosím pomoz mi!" křikl drobný chlapec krčící se v rohu místnosti. Přišel. Přišel pro něj. Teď se nesmí vzdát. Musí být silný. Dveře od pokoje se rozletěly. I přes hustý dým ho poznal.
"Wookie!" vykřikl a rozběhl se k němu. Byla to snad jediná místnost, kde nehořelo. Jen co se k němu dostal, stiskl ho v náruči. "Odpusť, že jsem nepřišel dřív," zašeptal a z očí se mu spustily slzy. Byl šťastný, že je v pořádku.
"Věděl jsem, že mě tady nenecháš," zašeptal mladší kluk a silně ho objal kolem krku.
"To bych nikdy neudělal, ale teď odtud musíme pryč," zadíval se mu do očí. Mladší přikývl. Černovlásek se na něj pousmál, pevně ho chytl za ruku a společně se rozběhli ven.
Když už se blížili k východu, mladší z chlapců zakopl a upadl. Pustil tak Yesungovu ruku.
"Wookie!" vykřikl a hned se k němu vrátil "jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě. Mladší se bolestivě držel za nohu.
"Bolí to," zašeptal. Starší neváhal, popadl Ryeowooka do náruče a spolu s ním běžel ven. Dole potkali hasiče. Hned jim ho předal, ale on ho nechtěl pustit. Mladší kluk se na něj vyděšeně díval.
"Wookie, pusť mě. Musíš odtud ven!" řekl a doufal, že ho pustí. Ovšem on ho naopak stiskl ještě víc.
"Ne, neopouštěj mě!" vykřikl a silně ho objal kolem krku.
"Pane, musíte ven! Za chvíli se to celé zhroutí!" vykřikl hasič. Yesung na něj kývl a otočil se na brunetka, kterého svíral v náruči.
"Wookie, Wookie koukni na mě," zašeptal. Oslovený chlapec se mu zadíval do očí. "Musíš se odtud dostat. Neboj, budu v pořádku," pousmál se na něj.
"Slibuješ?" pípl mladší ze dvojice.
"Slibuju," usmál se a pohladil ho po tváři. Ryeowook se k němu naklonil a dlouze ho políbil.
"Pane!" křikl na něj jeden z hasičů.
"Miluju tě, Yesungie," zašeptal Ryeowook a zadíval se svému milenci do očí.
"Taky tě miluju, Ryeo," pousmál se starší kluk a vtiskl mu letmý polibek na rty.
"Pozor!" vykřikl někdo. Yesung zvedl hlavu. Oči se mu rozšířily zděšením. Strop se totiž začal řítit k zemi. Naposledy koukl na chlapce, který mu přirost k srdci a ze všech sil ho od sebe odstrčil. Stihl to těsně předtím, než se strop zřítil.
"Yesungie! To néé!!!" zakřičel mladší kluk a už se chtěl rozběhnout zpět. Něčí ruce mu v tom však bránily. Snažil se dostat z jeho sevření, ale bylo to zbytečné. Z budovy se dostali přesně ve chvíli, kdy se zřítila k zemi. Rozbrečel se. Přestal vše okolo sebe vnímat. Jediná osoba, kterou měl a kterou miloval, byla právě pohřbena pod hromadou sutin.
Teď stál na hřbitově a sledoval jak se rakev, se tělem jeho přítelem, spouští hluboko pod zem. Na tvář mu dopadla první kapka, ihned následována další. Zvedl hlavu a zadíval se na oblohu. Rozpršelo se. Jako kdyby i nebe truchlilo nad jeho ztrátou. Stočil pohled zpět na hrob. Po tváři mu stékaly slzy. Nevnímal nic. Před očima se mu promítlo úplně vše, co spolu prožili. Jejich první setkání, první polibek, první milování. Cítil se tak slabý. Podlomila se mu kolena a dopadl na zem.
"Slíbil jsi to," vzlykl a schoval tvář do dlaní. Neměl teď nikoho. Neměl rodinu ba ani kde bydlet. Teprve dnes ráno ho propustili z nemocnice. Nevěděl, co bude dělat. Z ničeho nic ho něčí ruce objaly. Překvapeně sebou cuknul a otočil se. Pohlédl do tváře, pro něj neznámého, chlapce. I když by přísahal, že ho nikdy nepotkal, byl mu povědomí. V jeho očích se odrážel smutek. Musel to být nějaký Yesungův známý, ale proč ho objímá? "Kdo jsi?" Neznámý se pousmál, ale neodpověděl. Jen vstal a podal Ryeowookovi ruku, aby mu pomohl vstát. Ten se na něj nedůvěřivě podíval. Neznal ho a neznámým lidem nedůvěřoval. Ale tenhle kluk… někde hluboko uvnitř cítil, že ho zná. Přijal jeho nabízenou ruku a postavil se. "Kdo jsi?" zopakoval svou otázku.
"Jsem Kyuhyun, ale teď pojď se mnou," řekl brunet a čekal. Ryeowook na něm doslova vysel pohledem. Kyuhyun. Znal to jméno, ale nevěděl odkud.
"Proč?" zeptal se.
"Musím s tebou mluvit," když si všiml, že starší kluk se stále k ničemu nemá, dodal "o Yesungovi." Tím si získal naplno jeho pozornost. Starší kluk chvíli váhal, ale nakonec přijal jeho ruku a společně opustili hřbitov. Celou cestu ani jeden z nich nepromluvil. Za to Ryeowook z něj nemohl spustit oči. Byl mu tolik povědomý a přece neznámý. Zastavili před nějakou bytovkou. Podobnou, ve které ještě do nedávna bydlel. Jeho srdce se sevřelo a oči měl v ránu plné slz. "Ryeo?" oslovil jej mladší kluk. Ryeowook rychle setřel slzy a otočil se na něj. "Pojď." Společně vyšli schody so druhého patra, kde se nacházel Kyuhyunův byt a vešli dovnitř. "Chceš něco k pití? Vodu? Džus? Čaj?"
"Čaj, prosím," řekl, přičemž si prohlížel pokoj, ve kterém se nacházeli. Podle sedačky a televize to tipoval na obyvák, který byl navíc spojený s kuchyní a jídelnou. Musel uznat, že to měl hrozně hezky zařízené. Kuchyně od obyváku byla oddělena barovým pultem a byla sladěna do bílo-červena, zatím co obyvák byl sladěn do odstínů oranžové.
"Posaď se," řekl Kyu a podal mu hrnek s kouřícím čajem.
"Děkuju," poděkoval starší kluk. Trochu se napil a odložil hrnek na stolek.
"Předpokládám, že máš hodně otázek," pousmál se brunet, když se starší kluk k ničemu neměl.
"Odkud znáš moje jméno?" zeptal se na první věc, která ho napadla.
"Nemyslel jsem, že se zeptáš zrovna na tohle, ale když to chceš vědět. Kdysi jsme se spolu už seznámili, ale jak vidím, tak si na to nepamatuješ," odpověděl s úsměvem Kyuhyun.
"Seznámili? Kdy?"
"Už to bude takových deset let zpět," zamyslel se mladší z kluků. Ryeowook překvapeně zamrkal. Deset let? To musel být ještě na základce.
"Aha," Nemohl si ho pamatovat. Ne potom, co proděl tu nehodu. "A odkud, odkud znáš Yesunga?"
"Když jsi byl v nemocnici, tak jsem tam za tebou přišel a tam jsem ho poprvé potkal."
"T-ty jsi… ty víš o tom, co se mi stalo?" zeptal se překvapeně.
Brunet přikývl "Když jsi byl v kómatu, chodil jsem za tebou skoro každý den. Před tou nehodou jsme byli nerozluční přátelé," pousmál se, když si vzpomněl na všechno, co spolu prováděli.
"Co se tehdy stalo?" Toho ze vzpomínání vrátil zpět do přítomnosti.
"Ty to nevíš?" zeptal se překvapeně.
"Ne, nikdo mi o tom nechtěl nic říct," zakroutil hlavou.
"Srazilo tě auto. Ten kdo to udělal z místa nehody ujel. Nikdy ho nechytili, ale teď už je to stejně jedno…"
"P-proč je to jedno?" nechápal starší kluk. Ano, věděl, že ho srazilo auto, ale to bylo tak všechno.
"Umřel a to docela nedávno. Bude to asi tak… čtyři dny zpátky," řekl. Čtyři dny? Před čtyřmi dny, přišel o všechno. Je možné, aby ten někdo, kdo mu způsobil tu ztrátu paměti, žil ve stejné budově jako žil on? Ne, to je hloupost. To bude jen nějaká náhoda.
"A ty víš, kdo to byl? Znal si ho?" zeptal se zvědavě.
"Ano a znal si ho i ty," zadíval se staršímu klukovi do očí "znal si ho víc, než si vůbec myslíš," pokračoval. Ryeowook byl překvapený. Moc lidí neznal. Nedůvěřoval cizím. V tu chvíli se zarazil. Byla tu vlastně jen jedna osoba, kterou znal víc, než důvěrně. A tou osobou byl jeho přítel.
"Kdo, kdo to byl?" zeptal se. Hlas se mu přitom chvěl. Nevěřil, že by to byl…
"Byl to Yesung," vyslovil jeho jméno. Ryeowook zbledl.
"To ne. To-tomu nevěřím! Sungie, by nikdy… nikdy mi nelhal a, a…" do očí se mu tlačily slzy. To přece nemůže být pravda!
"Je mi líto, že ti to musím říct právě já, ale je to tak. Tím, že tě udělal svým přítelem a staral se o tebe, to všechno chtěl odčinit. A taky," Kyuhyun vstal a přešel k jedné skříni, ze které vytáhl nějakou obálku "tohle by sis měl přečíst," podal mu ji "nechám tě o samotě." S tím opustil místnost. Ryeowook v ruce svíral obálku, kterou propaloval pohledem. Úhledným písmem na ní bylo napsáno jeho jméno. To písmo poznal. Pařilo Yesungovi. Bál se. Bál se toho, co se v tom dopise dozví. Třesoucíma rukama z obálky vytáhl úhledně poskládaný list papíru. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Otevřel oči a začetl se…

Milý Ryeowookie,

Pokud tohle čteš, tak jsem nejspíš po smrti. Ovšem tohle je jediný způsob, jak dokážu říct o tom, co se stalo před osmi lety. Ano, mluvím o té nehodě. Tehdy jsem pospíchal do práce. Byl večer a venku řádila bouřka. Silnice nebyla dobře osvětlená a ty jsi měl tmavé oblečení. Když jsem si všiml, že přecházíš přes cestu, bylo už pozdě. Zbaběle jsem odjel pryč. Doufal jsem, že tam někdo přijde a zachrání tě. Naštěstí se tak stalo a ty jsi skončil v nemocnici. Měl jsem výčitky svědomí a do té nemocnice jsem přišel. Před tvým pokojem stál nějaký kluk. Jak jsem později zjistil, byl to Kyuhyun. On byl ten, kdo tě dostal do nemocnice a tím ti zachránil život. Viděl, co se stalo. Mohl jít na policii, ale on to neudělal. Musel jsem mu slíbit, že se o tebe postarám. Přišlo mi to absurdní, ale když jsem se dozvěděl, že tvá rodina zemřela, nedokázal jsem odporovat. Je mi to líto. Vím, že mě teď nejspíš budeš nenávidět, ale chci, abys věděl, že jsem tě měl vždycky rád. Ovšem láska to nebyla. Vím, že tě to zraní, ale nikdy jsem tě skutečně nemiloval. Nejspíš mě teď budeš nenávidět, ale je mi to opravdu líto. Ten kdo tě opravdu miloval, byl Kyuhyun a myslím, že tě stále miluje. Proto doufám, že mu snad někdy budeš jeho city opětovat. Promiň mi to Wookie, je mi to opravdu moc líto. Snad mi někdy odpustíš.

S láskou
Yesung

Po tváři mu stékaly slzy. Takže on mu celou tu dobu lhal? Měl by být naštvaný, ale nedokázal to. Miloval ho i přes to, co se teď dozvěděl. Takže Kyuhyun byl ten, kdo mu zachránil život? Ale proč za ním nikdy nepřišel? Zvedl hlavu. Všiml si několika fotek vystavených na skříňkách. Došel k nim a prohlédl si je. Byl na nich on a nějaký kluk. Musel to být Kyuhyun. Smáli se. Na všech fotkách vypadali šťastně.
"Tehdy si slavil patnáctiny," ozvalo se za ním. Vyděšeně sebou cukl a otočil se. Kyuhyun stál ve dveřích a pozoroval ho. "Bylo to dva dny před tou nehodou," přešel k němu a vzal tu fotku do ruky. Jeho tvář zdobil šťastný úsměv.
"Proč jsi nikdy nepřišel?" zeptal se na otázku, která ho v tu chvíli nejvíce zajímala.
"Když jsem viděl, jak jsi s Yesungem šťastný, nechtěl jsem vám ten vztah kazit. Vzdal jsem se tě kvůli někomu, koho jsem z hloubi duše nenáviděl. Milovat jsem tě však nikdy nepřestal," řekl a zadíval se staršímu chlapci do očí. Ryeowook byl v šoku. Kyuhyun ho miloval, ale přesto ho ani jednou za těch osm let nenavštívil. 'Nechtěl jsem vám ten vztah kazit.' ta věta mu zněla v hlavě pořád dokola. Trpěl jen proto, aby byl on šťastný. "Vím, že je bláznovství chtít po tobě, abys mě miloval, ale kdyby se to stalo, byl bych nevýslovně šťastný," dodal po chvíli mlčení.
"Já, já nevím," sklopil starší brunet hlavu. Nemohl říct, že by se mu Kyuhyun nelíbil. Byl krásný, ale… Vždyť dnes byl na pohřbu svého přítele, o kterém teprve teď zjistil pravdu. 'Doufám, že mu snad někdy budeš jeho city opětovat.' vybavila se mu věta z toho dopisu. Yesung to věděl. Věděl, že ho Kyuhyun miloval, ale přesto mu to nikdy neřekl. Přišlo mu to od něj hnusný. Zvedl hlavu a zadíval se mladšímu klukovi do očí. Díval se na něj tak láskyplně. Zvedl k němu ruku a pohladil ho po tváři. Zkusí to. Zkusí se do něj zamilovat. Nechce, aby kvůli němu byl smutný. Mladší se k němu naklonil, a když se jejich tváře téměř dotýkaly, zastavil se. Ryeowook byl nervózní. Zpanikařil a nevěděl co dělat. Pohledem sklouzl k jeho rtům. Najednou je zatoužil ochutnat. Překonal tu krátkou vzdálenost a políbil ho. Byl to jen krátký, letmý polibek. I přesto byl však zklamaný, když se od něj mladší kluk odtáhl.
"Jsi si jistý tím, co děláš?" zeptal se. Nechtěl na Ryeowooka nějak tlačit. Ten však jen přikývl.
"Chci se do tebe zamilovat. Nechci, abys kvůli mně byl smutný a taky, chci pocítit pravou lásku," díval se mu upřeně do očí. Nechtěl se trápit minulostí. Počínaje dneškem za ní udělá velkou tlustou čáru a začne od začátku.
Kyuhyun se pousmál "V tom případě se tě budu snažit nezklamat, Ryeowookie."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 7. ledna 2012 v 19:02 | Reagovat

To bylo nádherný. Sice smutný ale nádherný :-). Jsem ráda že to dopadlo dobře. Moc hezky píšeš :-D ...

2 Hatachi Hatachi | 7. ledna 2012 v 19:04 | Reagovat

To bylo smutný :-( ale zárovenˇ nádherný :-)... Píšeš skvělé povídky,moc se mi líbí...

3 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 8. ledna 2012 v 12:58 | Reagovat

Holka musím tě pochválit ^^ Viděla jsme hodně povídek, ale tahle je unikátní :3 Mockrát jsme měla slzy na krajičku, ale tohle mě rozbrečelo *klaním se před tebou* Naprostá dokonalost!

4 niki niki | 15. března 2012 v 16:18 | Reagovat

Ja chci druhou cast :((((

5 short bridesmaid dresses short bridesmaid dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 10:04 | Reagovat

Tremendous web site you have here. If you will find the time, check out our website I've been working hard on
http://www.speakdress.com

6 Romanka Romanka | E-mail | 10. května 2013 v 21:14 | Reagovat

To bylo krásný:-) *rozplývá se*. Nechceš napsat pokračování, jak to dopadne mezi nimi, jestli Ryeowook bude milovat Kyuhyuna ? Moc by si mě potěšila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__