Tak se mi povedlo sepsat další díl ^^ Tady se už oběví i Yesung X)Je sice pravda, že ten díl není nejdelší, ale alespoň těch dílů bude víc X) i když si myslím, že jich stejně moc nebude (to jsem říkala i u Y&I a jak to dopadlo XD)
I tak doufám, že se vám díl bude líbit ^^
Já zase valím tak pááááááááááááá! XD XD
~~~

"Fuj! Táhni odtud! Houmlesáku hnusný!" křikla na něj pekařka a ohnala se po něm utěrkou.
"Prosím, jen jeden kousek! Já… au!" vykřikl a vyběhl ven.
"Už se nevracej!" prskla po něm a vrátil se zpět do pekárny. Donghae si povzdechl. Byl to už druhý den, co neměl střechu nad hlavou. Vůbec nevěděl, co má dělat. Všude byla tma a on neměl kam jít. Zase. Pomalu se rozešel tam, kam nohy vedly. Byl unavený, promrzlý, hladový a bylo mu špatně. Ani si nevšiml, kdy vešel na silnici. Zjistil to, až ve chvíli, kdy uslyšel skřípění brzd. Otočil hlavu a vyděšeně se podíval na přibližující se auto. Zavřel oči a čekal na náraz. Ucítil, jak do něj narazilo, ale nebyl to zase nějak extra silný náraz. I přesto to však neustál a skončil na zemi, přičemž se praštil do hlavy.
"Pane! Pane, jste v pořádku?" přiběhl k němu nějaký muž. Nejspíš řidič. Donghae otevřel oči a zadíval se na něj. Nedokázal však ze sebe dostat ani slovo. Jen zakroutil hlavou, což byla chyba. Ten dotyčný se ho totiž pokoušel vytáhnout na nohy a s tím jeho hlava nesouhlasila a on omdlel. Yesung se na něj vyděšeně podíval. 'Sakra, neříkejte mi, že je po něm!' proletělo mu hlavou. Opatrně ho položil a zkontroloval tep. V pořádku. Oddechl si. Jenže co teď s ním? Tady ho nechat nemůže! Rozhlédl se, ale nikde nikdo nebyl. No co, může ho odvést do nemocnice… zarazil se.
"Ne, nemůžu nebo ano? Aish já nevím, co mám dělat!" zanadával. Nakonec se rozhodl ho vzít k sobě. Mohl jen doufat, že ten kluk bude v pořádku. Opatrně ho naložil do auta a odvezl k sobě, kde se mu ho povedlo převléct. Nejraději by ho i osprchoval, ale neudělal to. Radši. Poté ho uložil k sobě do postele a zadíval se na něj. Nemohlo mu být moc. Možná třiadvacet nebo čtyřiadvacet. Každopádně byl mladší než on. Něco se mu však na něm nezdálo. Přiložil mu ruku a oči se mu rozšířily zděšením. Ten kluk doslova hořel! Yesung neváhal ani chvilku a letěl do kuchyně, kde dal vařit vodu na čaj. Vzal ručník a mísu, do které napustil studenou vodou. Tu donesl k jeho dočasnému spolubydlícímu, ručník namočil do vody, vyždímal a připlácl mu ho na čelo. Mezitím cvakla konvice a on šel zalít čaj, který poté donesl brunetovi do postele. Z lékárničky vzal nějaké prášky, které by měly snížit horečky a donesl mu je. Ale jak mu je dat? 'No nic, budu ho muset vzbudit.' pokrčil rameny a lehce zatřepal s mladším klukem. Ten zareagoval až po chvíli. Unaveně pootevřel oči a rozhlédl se. 'Kde to jsem?' pomyslel si.
"Hej, vnímáš mě?" zamával mu Yesung rukou před obličejem. Donghae se na něj otočil a kývnul hlavou, jakože ano. "Na, tohle zapij. Bude ti pak líp," podával mu nějaký prášek. Zašklebil se. Jestli něco neměl v lásce, tak to bylo polykání těchto malých hnusných potvor.
"Tak vezmeš si to nebo to mám do tebe dostat násilím?" zamračil se Yesung. Proč to vlastně vůbec dělá? Nezná ho, nemá jediný důvod k tomu, aby to dělal. Ale přes to ho na tom klukovi něco zaujalo. Donghae si tedy, ač nerad vzal prášek a zapil ho. Yesung se spokojeně usmál "Tak vidíš, že to jde." Hae se na něj zadíval. Poznal ho. Byl to ten řidič, který ho srazil.
"Kdo jsi?" zachraptil. Až ho samotného vyděsil jeho hlas. Bezva, ještě bude nemocný a bude se o něj starat člověk, kterého vůbec nezná. Teda, pokud se o něj bude starat.
"Jsem Kim Jongwoon, ale upřednostňuju Yesung. Ty?" zeptal se a pousmál se.
"Lee Donghae," řekl mladší kluk a rozkašlal se. Sung se zamračil. Nelíbilo se mu to.
"Teď si lehni a vyspi se. Pak ti bude líp," řekl. Donghae jen přikývl. Únava přeci jen byla silnější a on, jen co zavřel oči, usnul.
"Prosím, jen jeden kousek! Já… au!" vykřikl a vyběhl ven.
"Už se nevracej!" prskla po něm a vrátil se zpět do pekárny. Donghae si povzdechl. Byl to už druhý den, co neměl střechu nad hlavou. Vůbec nevěděl, co má dělat. Všude byla tma a on neměl kam jít. Zase. Pomalu se rozešel tam, kam nohy vedly. Byl unavený, promrzlý, hladový a bylo mu špatně. Ani si nevšiml, kdy vešel na silnici. Zjistil to, až ve chvíli, kdy uslyšel skřípění brzd. Otočil hlavu a vyděšeně se podíval na přibližující se auto. Zavřel oči a čekal na náraz. Ucítil, jak do něj narazilo, ale nebyl to zase nějak extra silný náraz. I přesto to však neustál a skončil na zemi, přičemž se praštil do hlavy.
"Pane! Pane, jste v pořádku?" přiběhl k němu nějaký muž. Nejspíš řidič. Donghae otevřel oči a zadíval se na něj. Nedokázal však ze sebe dostat ani slovo. Jen zakroutil hlavou, což byla chyba. Ten dotyčný se ho totiž pokoušel vytáhnout na nohy a s tím jeho hlava nesouhlasila a on omdlel. Yesung se na něj vyděšeně podíval. 'Sakra, neříkejte mi, že je po něm!' proletělo mu hlavou. Opatrně ho položil a zkontroloval tep. V pořádku. Oddechl si. Jenže co teď s ním? Tady ho nechat nemůže! Rozhlédl se, ale nikde nikdo nebyl. No co, může ho odvést do nemocnice… zarazil se.
"Ne, nemůžu nebo ano? Aish já nevím, co mám dělat!" zanadával. Nakonec se rozhodl ho vzít k sobě. Mohl jen doufat, že ten kluk bude v pořádku. Opatrně ho naložil do auta a odvezl k sobě, kde se mu ho povedlo převléct. Nejraději by ho i osprchoval, ale neudělal to. Radši. Poté ho uložil k sobě do postele a zadíval se na něj. Nemohlo mu být moc. Možná třiadvacet nebo čtyřiadvacet. Každopádně byl mladší než on. Něco se mu však na něm nezdálo. Přiložil mu ruku a oči se mu rozšířily zděšením. Ten kluk doslova hořel! Yesung neváhal ani chvilku a letěl do kuchyně, kde dal vařit vodu na čaj. Vzal ručník a mísu, do které napustil studenou vodou. Tu donesl k jeho dočasnému spolubydlícímu, ručník namočil do vody, vyždímal a připlácl mu ho na čelo. Mezitím cvakla konvice a on šel zalít čaj, který poté donesl brunetovi do postele. Z lékárničky vzal nějaké prášky, které by měly snížit horečky a donesl mu je. Ale jak mu je dat? 'No nic, budu ho muset vzbudit.' pokrčil rameny a lehce zatřepal s mladším klukem. Ten zareagoval až po chvíli. Unaveně pootevřel oči a rozhlédl se. 'Kde to jsem?' pomyslel si.
"Hej, vnímáš mě?" zamával mu Yesung rukou před obličejem. Donghae se na něj otočil a kývnul hlavou, jakože ano. "Na, tohle zapij. Bude ti pak líp," podával mu nějaký prášek. Zašklebil se. Jestli něco neměl v lásce, tak to bylo polykání těchto malých hnusných potvor.
"Tak vezmeš si to nebo to mám do tebe dostat násilím?" zamračil se Yesung. Proč to vlastně vůbec dělá? Nezná ho, nemá jediný důvod k tomu, aby to dělal. Ale přes to ho na tom klukovi něco zaujalo. Donghae si tedy, ač nerad vzal prášek a zapil ho. Yesung se spokojeně usmál "Tak vidíš, že to jde." Hae se na něj zadíval. Poznal ho. Byl to ten řidič, který ho srazil.
"Kdo jsi?" zachraptil. Až ho samotného vyděsil jeho hlas. Bezva, ještě bude nemocný a bude se o něj starat člověk, kterého vůbec nezná. Teda, pokud se o něj bude starat.
"Jsem Kim Jongwoon, ale upřednostňuju Yesung. Ty?" zeptal se a pousmál se.
"Lee Donghae," řekl mladší kluk a rozkašlal se. Sung se zamračil. Nelíbilo se mu to.
"Teď si lehni a vyspi se. Pak ti bude líp," řekl. Donghae jen přikývl. Únava přeci jen byla silnější a on, jen co zavřel oči, usnul.















To bylo moc hezký
,škoda že tenhle dílek byl tak krátký . Konečně se setkali a zajímalo by mě co Sungieho zaujalo na Haem... I když musim uznat že Hae je zajímavý celý
... Těšim se na další dílek.