close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nový život - Kapitola 3

27. ledna 2012 v 23:43 | Terry |  Nový život
Hehehe tak, po 11 dnech je tu pokračování ^^ Já bych napsala i dřív, ale můza zdrhla... Ovšem teď už je zpět ^^
Prosím pěkně, ten začátek dílu neřešte. Já vím, že je to divný. On celej tenhle díl je takový divný, ale je to nejnom kvůli tomu, aby se trochu pohl děj :D Na druhou stranu je tenhle díl zatím nejdelší XD V příštím díle už (snad) konečně k něčemu dojde X)
Taky vám prozradím, že mám rozepsanou povídky na Kyumin a jsem tak zhruba před polovinou ^^ Máte se na co těšit X) Ale teď už povalím spát, protože už mi padá hlava :D Takže dobrou noc a užijte si dílek :D
~~~


Stalo se přesně to, co si myslel. Donghae chytl chřipku. Už druhý den ležel v horečkách. Yesung si kvůli němu vzal i dovolenou. Měl o něj strach. Nevěděl proč, ale prostě ho měl. Právě seděl vedle něj a pozoroval jeho spící tvář. Nechápal, proč to dělá. Vždyť je to jen nějaký obyčejný kluk. Ne. Nebyl obyčejný. Kdyby byl 'obyčejný' nevzal by ho k sobě. Natáhl ruku k jeho obličeji a oddělal mu z něj pramen vlasů. I tento letmý dotek probral doteď spícího Haeho. Unaveně se podíval na Sunga. Oči mě celé zastřené horečkou. Yesung se pousmál. Nevěděl proč. Prostě to udělal. Ten kluk si ho získal. Uvědomil si to. To ty jeho oči.
"Promiň, nechtěl jsem tě budit," řekl a chtěl odejít. Ucítil, jak ho chytil za ruku. Překvapeně se na něj otočil.
"Nechoď," zašeptal "prosím." Yesung nechápavě zamrkal, ale sedl si zpět. Brunet na posteli se na něj ještě chvíli díval, než se mu zavřely oči a on znova usnul. Starší kluk na něj nepřestával koukat. 'Nechoď.' To slovo mu běhalo v hlavě pořád dokola. Proč to řekl? Bylo to tou horečkou anebo… Pohledem sklouzl na jejich ruce. Ještě pořád ho za ni držel. Bylo to zvláštní. Nejen jejich spojené ruce, ale vůbec to všechno, co se stalo. Nakonec vstal a odešel.
O TŘI DNY POZDĚJI
"Kruci," zanadával Yesung, když mu z rukou vypadl nákup.
"Jsi v pořádku?" ozvalo se ode dveří. Černovlásek zvedl hlavu a zamračil se.
"Běž si lehnout, ještě nejsi úplně zdravý," řekl a sbíral popadané věci. Ovšem Donghae jako kdyby ho neslyšel. Sehnul se a zvedl zbytek nákupu. Yesung si toho samozřejmě všiml. "Donghae, řekl jsem, aby sis šel lehnout. Nemusíš mi pomáhat."
"A-ale mě je dobře a navíc, navíc bych tu ani neměl být…" sklopil hlavu. Yesung si povzdechl. Proč mu tohle dělá? Ano, uvědomoval si, že se mu ten kluk líbí. Taky to byl jeden z důvodů, proč ho u sebe nechal. Ale taky pořád nebyl úplně zdravý. Teprve včera mu spadla teplota a on od té doby běhá po bytě ve snaze mu pomoct. Třeba dnes ráno ho našel, jak uklízí. Říkal mu, aby toho nechal a šel si lehnout, ale copak ho poslechl?
"Donghae," oslovil chlapce před ním. Ten jen stál na místě a pohledem probodával podlahu. Nechápal, proč ho tu Yesung ještě trpí. Mohl by ho klidně vyhodit, nemá k němu žádné závazky, ale on ho tu nechá. Měl by odejít. A to hned ze dvou důvodů. Ten první už zmínil a druhý… Uvědomil si, že ať už chtěl nebo ne, Yesung ho přitahoval. A on nechtěl, aby to zjistil.
"Promiň. Bude lepší, když odejdu," zašeptal a odešel z kuchyně. Yesung se za ním jen nechápavě díval. Že by konečně dostal rozum a šel si lehnout? Když ani po pěti minutách nevyšel, usoudil, že nejspíš spí. Vybalil tedy nákup a dal se do přípravy večeře. Po deseti minutách se ve dveřích objevil Donghae.
"Jdeš akorát včas, právě…" zarazil se. Hae jen prošel kuchyní rovnou do předsíňky. Yesung v rychlosti vypnul sporák a rozběhl se za ním. Právě se obouval. "Kam si myslíš, že jdeš?!" zamračil se, ale mladší kluk ho nevnímal. Rozhodl se odejít. Sice nevěděl kam, ale musel pryč. "Hej! Já s tebou mluvím!" křikl na něj Sung a přibouchl dveře.
"Odcházím," řekl, aniž by se na něj podíval.
"Jak jako odcházíš?" nechápal Yesung.
"Promiň, že jsem tě obtěžoval. Už se o mě nemusíš starat. Děkuju za všechno. Sbohem," řekl a otevřel dveře.
"A ty si myslíš, že tě nechám? Ještě nejsi zdravý a taky…"
"Ale to ti může být jedno! Nemáme spolu vůbec nic společného! Navíc je to moje zdraví a ne tvoje. Takže ti může být úplně jedno, co se mnou bude!" křikl na něj. Yesung na něj jen vyvalil oči. Chtěl něco říct, ale najednou jakoby se mu vše vykouřilo z hlavy. Donghae to bral jako odpověď a tak odešel. Až klapnutí dveří vrátil Sunga do reality. Otevřel dveře a rozhlédl se. Hae byl pryč. "Sakra, tohle mi vážně dělá naschvál!" zavrčel. Přezul se, popadl bundu, klíče a běžel k výtahu. Nemusel to dělat, ale nechtěl ho nikam pouštět. Jak řekl, Donghae se mu líbil a měl o něj strach. Když se konečně dostal ven z budovy, rozhlédl se, ale mladého bruneta nikde neviděl. Přece nemohl jít tak rychle! Znova se pořádně rozhlédnul a pak ho uviděl. Byl asi dvacet metrů od něj. Neváhal ani chvilku a rozběhl se k němu. "Donghae!" Oslovený překvapeně zvedl hlavu a otočil se.
"Y-yesungu? Co tady děláš? Říkal jsem, že…" jeho slova byly přerušeny černovláskovou rukou. Hae se na něj šokovaně podíval a chytil se za tvář.
"Kdybys mi vadil, tak bych tě k sobě ani nebral. To ti nedošlo?" zamračil se na něj.
"Já myslel, že ti tam vadím…"
"Jo? A jak si na to prosím tě přišel?" zašklebil se starší muž.
"No… ty…" nic ho nenapadalo. Vlastně se Yesung nikdy nechoval tak, že by mu tam vadil.
"Poslouchej, ty teď půjdeš hezky se mnou zpět. Lehneš si do postele a nevylezeš z ní, dokud ti neřeknu, rozuměl jsi?" Donghae se choval jak malé dítě. Mohl mu teď říct ne, ale on jen mlčel a koukal do země. Nakonec přikývl a společně se vydali zpět. Celou cestu ani jeden z nich nepromluvil. Poté co došli do bytu, šel Donghae rovnou do pokoje, kde si zalezl do postele. Nespal. Seděl opřený o stěnu a rukama objímal kolena. Připadal si jako děcko, které dostalo výprask od matky. Akorát, že on nebyl dítě. Povzdechl si a opřel se bradou o kolena. Yesung mezitím seděl v obyváku a pohledem propaloval dveře do pokoje, do kterého před chvíli vešel Donghae. Nechoval se k němu hezky, ale co měl dělat? Nechtěl, aby odešel. Měl by mu to říct. Měl by mu říct, proč nechtěl, aby odešel, ale měl strach. Strach z toho, že odejde, protože se mu zhnusí. Rukou si projel vlasy a zavřel oči. "Kdybys tak věděl…"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 28. ledna 2012 v 14:08 | Reagovat

Jen 11 dní...mě to přišlo ještě o něco dýl. Pěkný díl,sem ráda že se klucí pohnuli kupředu. Už aby došli ještě dál. Honem další díl... Těšim se i na povídku KyuMin i na to o čem to asi tak bude...

2 Kyo Kyo | Web | 29. ledna 2012 v 17:56 | Reagovat

Ooo :))
Ten začátek je tak roztomiloučkej!! :)
Teď mě napadá jen jediná otázka : kdo z nich udělá další krok sakra... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__