Be my valentine

14. února 2012 v 18:31 | Terry
Ku příležitosti dnešního dne zamilovaných jsem udělala dvě následující věci - změnila záhlaví blogu (toho jste si určitě všimli ^^) a také napsala tuhle povídku. Měl to být pokus o něco zamilovaného... Nedopadlo to přesně tak, jak jsem smýšlela, ale s výsledkem jsem docela spokojena :) Dokonce se mi povedlo překonat i hranici 2 000 slov XD
Původně to mělo být JEN na pár EunHae, ale jaksi se to zvrtlo a hlavní páry tam jsou dva ^^ I když rozepsat jsem se rozepsala jen u jednoho... No, i přesto doufám, že se vám tento můj 'dárek' bude líbit ^^
~~~
Pár: EunHae, Kyumin, zmíněn YeWook, TeukChul
Počet slov: 2 842
Typ: jednorázovka

Bylo chladné zimní ráno. Za oknem poletovaly vločky a zlehka se snášely na zem. I přes nízkou teplotu na obloze zářilo slunce. A právě sluneční paprsky byly to, co vzbudilo, do teď spícího blonďáčka. Unaveně otevřel oči a zamžoural na display budíku. Zářily na něj číslice oznamující sedmou hodinu ranní. Jen nespokojeně zamrčel a otočil se na druhý bok, aby mohl pokračovat ve spánku. Avšak byl tu někdo, kdo mu jeho spánek narušil.

"Hyukkie! Nevíš, kde mám kalhoty?" zakřičel jeho spolubydlící na celý pokoj. Eunhyuk se ho snažil ignorovat a doufal, že mu dá pokoj. Zbytečně. Neuběhla ani minuta a jeho starší kolega stál ve dveřích od jeho pokoje. "Ty ještě spíš?" zeptal se a nevěřícně zíral na postel mladšího kluka. Hyuk na jeho otázka zareagoval přetažením peřiny přes hlavu. A to byla chyba. Černovlásek k němu došel a jedním prudkým pohybem ji z něj strhl. Navíc ji Eunhyuk držel tak pevně, že skončil spolu s peřinou na zemi. "Koukej vstávat! Jinak ZASE přijdeme pozdě!"
"Já nikam nejdu…" zamumlal Hyuk a zamotal se do peřiny. Fakt, že leží na zemi, mu byl naprosto lhostejný.
"Jak nikam nejdu? To vážně chceš, aby tě vyrazili?" zeptal se Sungmin a zvedl obočí. Eunhyuk si povzdechl. Měl pravdu. Pokud opět dorazí pozdě, hrozí mu vyloučení a za to by ho jeho rodiče při nejlepším odstřelili. Pomalu se tedy začal zvedat a namířil si to rovnou do koupelny, aby se zcivilizoval. Doprovodem mu byl Sungminův pohled. "Jestli si nepohne, tak to stejně nestihne," řekl si pro sebe a pohled opět přesměroval do pokoje svého spolubydlícího. "Jé tady jsou!" usmál se, když našel onu ztracenou část oblečení. Sice neměl nejmenší ponětí, jak se dostala sem, ale rozhodl se to neřešit. Po deseti minutách vyšel z koupelny, teď už převlečený a upravený, blonďák. "Dnes sis nějak pohnul," pronesl směrem k němu Min.
"Někdo tam nepotřebuje trávit dvě hodiny, jako ty," pokrčil rameny Hyuk. Sungmin jeho poznámku ignoroval.
"Jdeme? Jednou bych se rád najedl v klidu," otočil se na Eunhyuka.
"No já nevím, proč na mě vždy čekáš. Však tam trefíš sám, ne?" ušklíbl se blonďák a vzal si batoh.
"A-ale k-když je tam on, tak, tak," koktal Sungmin a do tváří se mu tlačila červeň.
"Jasně, jasně, já vím. Tak pojď, ty zamilovanej puberťáku," řekl Hyuk a sám se šel obout. Min následoval jeho příkladu.
"No a co! Já nemůžu za to, že se mi Kyu líbí a že jsem v jeho přítomnosti nervózní!" zamračil se a našpulil rty.
"Však já ti to neberu," řekl Hyuk "ale měl bys mu to říct, jinak ti ho vezme nějaká holka." Sungmin se na něj vyděšeně podíval.
"To ne!" vykřikl. "To, to přece nemůže! Kyu je můj!"
"A proč by ne? Mine, dokud mu to neřekneš, tak nemůžeš vědět, co bude. Copak sis nevšiml, kolik holek se kolem něj motá? Měl by sis ho hlídat a říct mu to, jinak se s tím, že spolu budete něco mít, můžeš rovnou rozloučit." Sungmin se zastavil a zůstal na něj nevěřícně zírat. Nechtěl tomu věřit. Kyu by si přece s žádnou holkou nic nezačal! Eunhyuk zatím pokračoval dál v cestě do jídelny. Až když se jeho kamarád až podezřele dlouhou dobu neozval, se otočil. "Sungmine?" oslovil staršího kluka. Min cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Hyuk si povzdechl a došel zpět k Sungminovi. Ten na mě vysel pohledem.
"Myslíš to vážně?" zeptal se plačtivým tónem Sungmin.
"Možná jo, možná ne. Všechno je to na tobě," řekl a povzbudivě se na staršího kluka usmál "a teď pojď, mám hlad." Vzal ho za ruku a táhl ho směrem k jídelně. Sungmin si rychle setřel slzy, které stihly utéct spod víček. Těsně před tím, než vešli do prostorů jídelny, pustil Eunhyuk Minovu ruku. Přece jen nepotřeboval, aby si o nich mysleli, že spolu chodí. Rovnou zamířily k jednomu ze stolů, kde už seděli jejich přátelé.
"Podívejme se, kdo nám dorazil na snídani," zašklebil se na ně Heechul. Všichni u stolu se na ně otočili.
"Hyukkie! Minnie! Ahojte!" usmál se na ně Ryeowook.
"Čauky Wookie a vy všichni přítomní," otočil se na ně Hyuk a sedl si na židli vedle mladšího bruneta.
"Ahoj," usmál se Sungmin a pohledem hledal místo k sezení. Když však zjistil, že jediné volné místo je vedle jeho tajné lásky, dosti znervózněl.
"Ty si nesedneš?" zeptal se Donghae, když si všiml, že Sungmin pořád stojí.
"Co? J-jo jasně, sednu," vyhrkl Min a zapadl na místo vedle Hyuna. Ten mu věnoval úsměv a dál se věnoval své snídani. Sungmin z toho byl tak mimo, až myslel, že se snad nenají. Bylo neuvěřitelné, co s ním dělala pouhá černovláskova přítomnost.
"Co se stalo, že jste nás poctili svou přítomností?" zeptal se Chul.
"Mě se ptej. To Sungmin byl ten, kdo mě vytáhl z postele," pokrčil rameny Hyuk.
"Já jen nechci, abys vyletěl ze školy, co je na tom špatného?" zamračil se na něj Min.
"Tobě hrozní vyloučení?" zeptal se překvapeně Donghae. Eunhyuk němě přikývl. Všichni se na něj překvapeně podívali.
"Co je?" zeptal se Hyuk. Nelíbilo se mu, jak do něj všichni najednou zabodli pohled.
"Věděl jsem, že máš problém s docházkou, ale nikdy by mě nenapadlo, že až TAKOVÝ," zakroutil hlavou Kyuhyun. Dál se konverzace na téma 'Eunhyuk a jeho případné vyloučení ze školy' uzavřela. Po té co dosnídali, se všichni vydali na cestu do školy. Cestou se od nich odpojil Heechul s Ryeowookem. Všichni dobře věděli proč. To aby se mohli setkat se svými 'učiteli'. Ano, oba chodili s učiteli z jejich školy. Ryeowook s Yesungem, jejich fyzikářem, a Heechul s učitelem biologie a zároveň zástupcem ředitele, Leeteukem. Nikdo nechápal jak to, že se to ještě neprovalilo. Možná proto, že to věděli jen oni a nikdo jiný. Řešit to však nehodlali. Proč jim bránit ve štěstí?
***
"Tak jsme zase tady, v ústavu," pronesl Kyu, jen co vešel do třídy.
"Mluvíš mi z duše," pokýval hlavou Hyuk a zapadl do své lavice. Překvapilo ho, že si vedle něj nesedl Sungmin, který vedle něj sedával obvykle, nýbrž Donghae. Nic neřekl, jen překvapeně pozvedl obočí.
"Chci dát Minovi možnost dát to dohromady s Kyuhyunem," pousmál se. To, že sám chtěl sedět vedle blonďáčka, zamlčel. Hyukovy to jako odpověď stačilo. Sungminovi se však představa, že bude sedět vedle Kyua nelíbila. Vždyť se nebude moc soustředit na výklad učitele!
"Vypadá to, že dnes skončíme spolu," usmál se na něj Hyun. Sungmin ztuhl. Uvědomil si vůbec, jak dvojsmyslně to vyznělo?! Min se nervózně pousmál a zapadl na místo vedle Hyunnieho. Ten s ním hned započal rozhovor. Byl rád, že Donghae vyhověl jeho přání. Sungmin ho přitahoval už delší dobu. Rozhodl se teda zjistit, jestli je tomu tak i z černovláskovy strany. Zatím to vypadalo v jeho prospěch. Ne, že by Sungmin něco přímo řekl. Stačilo mu jeho chování. To, jak tikal pohledem všude možně, když s ním mluvil, jak nevěděl co s rukama a tak si pohrával s lemem uniformy, jak zčervenal, když se na něj usmál, ho prozradilo. Kyuhyunovi to všechno přišlo roztomilé. Jako kdyby nestačilo, že Sungmin sám byl roztomilý. On se tak ještě musí i chovat. Z myšlenek ho vytrhl až Minnieho hlas.
"K-kyu?" oslovil černovlásek chlapce sedícího vedle něj.
"Hm? Copak?" zeptal se a s úsměvem naklonil hlavu na stranu.
"Učitel na tebe mluví," pokynul hlavou k osobě, která už delší dobu byla ve třídě. Kyuhyun se překvapeně otočil. Neměl ani ponětí, kdy zazvonil, natož když přišel učitel. Přestal se teda dívat na Sungmina a svou pozornost začal věnovat učiteli. I tak to však nevydržel a sem tam stočil pohled na černovláska vedle něj. Sice si z té hodiny zapamatoval minimum, ale bylo mu to upřímně jedno. S matikou neměl problém, takže to nemusel řešit. Stejně jako Kyuhyun téměř celou dobu pozoroval Sungmina, pozoroval Donghae Eunhyuka. Jen s tím rozdílem, že KyuMin se navzájem měli rádi, akorát to nevěděli. Naopak u Haeho to byla jednostranná láska. Miloval Eunhyuka. Miloval ho už od prváku, ale neměl ani tu nejmenší odvahu mu to říct. Doufal, že si Hyuk jeho citů všimne. Zbytečně. Jeho blonďatý spolužák ho bral jen jako kamaráda…
***
Poslední zazvonění a všichni se začali balit. Sungmin by normálně šel spolu s Hyukem, ale dnes na něj nevydržel čekat. Měl jediný důvod - Kyuhyuna. Nebylo to tak, že by nebyl rád, že s ním může sedět. Jen byl z jeho přítomnosti dosti mimo.
"Sungmine! Počkej!" zavolal na něj někdo. Poznal ten hlas. Doslova ho přimrazil na místě. Stál a čekal až k němu Kyu doběhne.
"Potřebuješ něco?" zeptal se. Za ten den se mu povedlo s ním mluvit klidně a nekoktat.
"Chci s tebou mluvit. Máš čas?"
"Mám. O co jde?" Byl zvědavý. Neměl nejmenší tušení, co by po něm mohl Kyuhyun chtít. Hyun uděl k němu krok a tím se dostal do jeho těsné blízkosti. Sungmin ucítil, jak se mu rozbušilo srdce.
"Mám na tebe prosbu," začal.
"J-jakou?" Kyu se k němu naklonil.
"Be my valentine," zašeptal a než stačil Sungmin jakkoliv odpovědět, políbil ho. Sungminovy se rozšířily oči překvapení. Tohle opravdu nečekal, ale snil o tom tak dlouho! Když se od něj Kyu odtáhl, musel se hodně snažit, aby nesouhlasně nezamrčel. "Chtěl jsem s tím počkat až na valentýn, který je zítra, ale nevím, jestli bych to do té doby vydržel. Miluju tě Sungmine, budeš můj přítel?" zadíval se staršímu klukovi do očí. Sungmin byl mimo. Vážně se to děje?
"T-ty mě m-miluješ?" a koktání byl zpět. I když nechtěl. Kyuhyun přikývl.
"Víc než kohokoliv nebo cokoliv na světě. Miluju tě jako ještě nikoho," pousmál se. Sungmin tomu pořád nemohl uvěřit. Vždyť tohle je to, co si vždycky přál! Tak proč je teď tak nervózní?
"Já…" odmlčel se "t-taky tě miluju, Kyu," pípl a sklopil hlavu. Cítil, jak mu hoří tváře. Kyu se usmál. Vzal Mina za bradu a donutil ho zvednout hlavu. Poté se přisál k jeho rtům. Tentokrát se i Sungmin přidal do polibku. Stáli tam a líbali se nedbaje na to, že by je mohl kdokoliv vidět.
"Já říkal, že to dají dohromady!" vykřikl Heechul a ukázal na ně prstem.
"No jo, ty jsi náš děd vševěd co?" zašklebil se Hyuk, ale hned na to se usmál. Došli k nim a společně se vydali na cestu na intr. Kyuhyun se Sungmin ruku v ruce. Všichni se usmívali, jen Hae byl smutný. Teď, když je viděl spolu, mu bylo ještě více smutno z toho, že je sám. Mohl to Eunhyukovi říct, jenže to by se nesměl tak bát. Povzdychl si.
"Nejspíš už navždy zůstanu sám," řekl si sám pro sebe. Myslel si, že si jeho změny nálady nikdo nevšimne, ale byl na omylu. Byla tu osoba, která si toho všimla. A tou osobou nebyl nikdo jiný než Eunhyuk. Nechápal tu náhlou změnu nálady jeho kamaráda. Vždyť se celý den usmíval. Stalo se mu snad něco? Chtěl se ho na to zeptat, ale to už byli u intru a Hae zmizel uvnitř. Zamračil se. Tohle jeho chování se mu nelíbilo. Musí s ním promluvit. Došel na pokoj, kde se převlékl a rovnou se otočil na patě a vydal se k Donghaemu. Vlastně mu ani nic jiného nezbývalo, protože si pokoj zabrali Sungmin s Kyuhyunem. Po cestě do Donghaeho pokoje potkal Ryeowooka.
"Ahoj Hyukkie," usmál se na něj mladší kluk.
"Čau Ryeo, jdeš za Sungem?" zeptal se. Brunet přikývl a lehce zčervenal. "Tak, že ho pozdravuju a vyřiď mu, že by nám mohl odpustit tu písemku," zasmál se.
"Sice si nemyslím, že to udělá, ale vyřídím mu to. Teď už musím, tak ahoj!" rozloučil se a než se Hyuk nadál, byl pryč. Zakroutil hlavou. Láska dělá s člověkem divy. Konečně došel k pokoji, ke kterému mířil. Zaklepal a doufal, že tam Donghae bude. Po chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál překvapený Donghae.
"Eunhyukie, co tady děláš?" zeptal se. Nečekal, že by přišel.
"Přišel jsem si pokecat, pustíš mě dál?"
"J-jo, jasně," řekl Donghae a poodstoupil, aby mohl Eunhyuk vejít. Když za ním zavřel dveře, zeptal se: "Chceš něco k pití?"
"Ne, dík," usmál se Hyuk a sedl si na jednu z postelí. Donghae následoval jeho příkladu a sedl si na protější postel. "Proč jsi byl dnes smutný? Stalo se něco?" zeptal se přímo. Donghaeho jeho otázka zaskočila. Že by si snad všiml jeho změny nálady?
"Co máš na mysli?"
"Myslím to, jak jsme šli ze školy. Co se stalo?" zadíval se mladšímu klukovi do očí. Ten však uhnul pohledem. Co mu měl říct? Že to bylo částečně kvůli němu? Že ho bolí to, že s ním nemůže být? Povzdechl si a ucítil, jak se mu do očí natlačily slzy a jedna neposedná slza mu stekla po tváři. Rychle ji setřel a doufal, že si jí Eunhyuk nevšiml. Nepotřeboval, aby ho viděl, jak tu brečí. Ovšem Hyukovy to neušlo. Teď už ho vůbec nechápal. Proč brečí? Udělal snad něco? Nebo… udělal snad on jemu něco? Vstal, a aniž by si toho Donghae všiml, si sedl vedle něj. "Donghae, co se to s tebou děje? Proč brečíš? Stalo se něco?" zeptal se a starostlivě se na něj zadíval. I když si to sám neuvědomoval, měl toho kluka rád. Moc rád a nesnesl představu, že by se mu, nedej Bože, něco stalo.
"T-to nic není. J-jen mi něco spadlo do oka…" snažil se to Hae zamluvit.
"Nevymýšlej si, já na tobě poznám, že něco není v pořádku. Proč mi to nechceš říct? Udělal jsem snad něco?" zeptal se. Byl opravdu zoufalý. Nechtěl ho takhle vidět.
"Když ti to řeknu, budeš mě nenávidět," špitl Donghae a sklopil hlavu.
"Proč bych tě měl nenávidět? Donghae, co se děje? Prosím, řekni mi to! Slibuju, že ať už je to cokoliv nebudu tě nenávidět. Jsme přátelé a přátelé si mají pomáhat, ne?"
"Ale tímhle tě jako kamaráda navždy ztratím," zašeptal a po tváři mu stekla další slza. Eunhyuk nechápal a už ho to začínalo štvát. Vzal Donghaeho za ramena a otočil ho k sobě.
"Podívej se na mě, Hae," počkal, až to udělá. Donghae pomalu zvedl hlavu, ale do očí se mu nepodíval. "Podívej se mi do očí," řekl mu Eunhyuk. Donghae sice chvíli tikal pohledem po pokoji, ale nakonec se mu do očí podíval. V tu chvíli se v Eunhyukovi něco pohlo. Když se do něj zabodl ten pár čokoládových očí, ucítil, jak se mu splašeně rozbušilo srdce. Měl pocit, že mu snad vidí až do duše, naprosto ho hypnotizovaly. Proč si nikdy nevšiml, jak má Donghae krásné oči? Nedokázal se od nich odtrhnout. Z hlavy se mu vykouřilo vše, co mu chtěl říct. Donghae mezitím prožíval vnitřní boj. Ještě nikdy ho netoužil políbit tolik, co teď. Možná to bylo tím, jak blízko u sebe byli. Vždyť stačilo, aby se naklonil a políbili by se. Mohl to udělat, ale pořád se bál Hyukovy reakce. Sice říkal, že ať už by to bylo cokoliv, nezačal by ho nenávidět, ale… pořád tu bylo to ALE. Nevěděl, kolik času uběhlo, čas pro něj byl momentálně nedůležitý. Váhal. Možná, že když to neudělá teď, tak už nikdy. Taková příležitost se nemusí opakovat. Přeci jen se říká, že risk je zisk, ale taky, že výjimka potvrzuje pravidlo. Když to udělá, jak bude Eunhyuk reagovat? Bude ho nenávidět? Ovlivní to jejich vztah? Ovlivní, o tom nepochyboval, ale bude to negativní nebo pozitivní? To nevěděl. Topil se v jeho očích. Miluje ho. Musí to udělat. Teď nebo nikdy. Zavřel oči a přisál se na blonďáčkovy rty. Měl pocit, jako by se mu s břichu rozletěly tisíce motýlků. Nelitoval. Ať už bude Eunhyuk reagovat jakkoliv, tohohle litovat nebude. I když to bylo sotva pár vteřin, co spojil jejich rty, než se odtáhl, přišlo mu to jeho hodiny. Zadýchaně se podíval na blonďáčka a sledoval jeho reakci. Eunhyuk byl z toho co Hae udělal mimo. Proč to udělal? Nebylo to tak, že by mu to bylo nepříjemné, právě naopak. Líbilo se mu to. Ten lehký dotyk jejich rtů v něm vyvolal vlnu pocitů. Nikoliv však nepříjemných, právě naopak. Zvedl ruku a prsty si přejel po rtech, stále na nich cítil ty Donghaeho. "Tak tohle bylo to, co jsi mi chtěl?"
"Hm, já… miluju tě Eunhyukie. Miluju tě už hrozně dlouho, jen jsem neměl odvahu ti to říct…" řekl Hae a sklopil hlavu. Do tváří se mu nahrnula červeň. Eunhyuk byl překvapený. Nenapadlo ho, že by ho mohl Donghae milovat. Vlastně ho ani nenapadlo, že by ho on sám mohl milovat. Nevědomky se usmál. Ano, až teď si to uvědomil. Zamiloval se a byl v tom až po uši. Zlehka chytl Donghaeho za bradu a přinutil ho, aby se mu podíval do očí. "Taky tě miluju Donghae. Omlouvám se, že jsem si to neuvědomil dřív," zašeptal a sám ho políbil. Tentokrát byl v šoku Hae. Skutečně to řekl? Nezdálo se mu to? Jazyk, tlačící na jeho rty, ho však ujišťoval v pravdivosti těch slov. Pootevřel rty a nechal Eunhyuka vklouznou dovnitř. Když se dotkl jeho jazyka, neubránil se tichému zavzdychání a sám mu začal polibky oplácet. Odtáhli se, až když se potřebovali oba nadechnout.
"Miluju tě Hyukkie. Prosím, buď můj přítel," řekl Donghae a pohledem se zabodl do toho Hyukova. Ten se neubránil úsměvu.
"Rád," usmál se a vtiskl brunetkovy letmý polibek na rty "moc rád, lásko."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 14. února 2012 v 19:48 | Reagovat

Krásná povídka. Je jen škoda že sem to nemohla dočíst do konce,protože už to nemělo ten červený potklad a já neviděla písmenka. Tak nevím co se stalo mezi Hyukiem a Haem v pokoji :-( . Záhlaví tvého blogu je ůžasné...miluju Hannieho :-)...

2 Terry Terry | Web | 14. února 2012 v 21:44 | Reagovat

[1]: Juj, moje chyba. Už je to uraveno na čitelné :-)

3 Sanny-Hyun Sanny-Hyun | Web | 14. února 2012 v 23:11 | Reagovat

děkuji ti za poklonu...xD...

4 Hatachi Hatachi | 15. února 2012 v 20:56 | Reagovat

(2) Odpouštím ti,protože ten konec je nádherný :-)  Jako celá tahle povídka.

5 Kyu Kyu | E-mail | Web | 16. února 2012 v 16:35 | Reagovat

Omo! Omlouvám se, že to čtu tak pozdě (jsem trošku opožděná). Povídka byla naprosto nádherná :) Nejvíce mě dostalo, jak byla sladce napsaná :)

6 kiki-chan kiki-chan | Web | 13. března 2012 v 17:35 | Reagovat

ááááááá, umřela jsem... tohle bylo tak úžasný, sladký, dokonalý *__* nádhera... jáj, jak já miluju EunHae *__*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__