Sázka

6. února 2012 v 18:57 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Je to k neuvěření, ale před pár minutama jsem téměř měsíci (!!) dokončila tuhle povídku. A řeknu vám, že jsem s ní spokojena ^^ Vás možná potěší fakt, že je to zatím nejdelší jednorázovka na tomhle blogu ^^ (A když ne vás, tak mě určitě :D)
Jak jste si přáli, je to happyend ;) A nakonec jsem za něj ráda :D Badend by sice taky nebyl špatný, ale tak... všechno přece nemusí končit špatně, ne? ;)
No, ale to už bude ode mě všechno :D Doufám, že se vám bude povídka líbit, a že mi tu necháte alespoň nějaký ten komentář ^^
~~~
Pár: KyuMin, HanChul
Počet slov: 3 437
Typ: jednorázovka

"Vsadím se s tebou, o co chceš, ale tohle nedá," zašklebil se starší kluk na mladšího.
"Kdo, co nedá?" zeptal se přicházející brunet. Oba se na něj otočili.
"Chce se s tebou vsadit," řekl Yesung.
"Ale nemá to smysl, protože tohle nedáš. Přesněji řečeno, na to nemáš," dodal Kibum.
"O co jde?" zeptal se nejmladší z kluků a zadíval se na jeho spolužáka. Ten se v duchu ušklíbnul. Bylo mu jasné, že bude chtít vědět, o co jde. Aby taky ne, vždyť Cho Kyuhyun byl ten nejznámější sázkař na celé škole a navíc nebyla sázka, kterou by prohrál.

"Vlastně to není nic těžkého, stačí, když strávíš jednu noc v bordelu,"
"A to je všechno?" nechápal. Tohle pro něj bylo něco naprosto primitivního.
"Nemám na mysli normální bordel se šlapkama, ale gayklub," zadíval se mu do očí. Kyuhyun byl v šoku. Oni po něm chtějí, aby se vyspal s nějakým klukem? To nemůžou myslet vážně! Jejich pohledy však mluvily jinak. Musí to přijmout. Přece mu taková blbost nezkazí jeho pověst. Ale on není teplouš! Vždyť měl nejvíc holek ze všech kluků na škole!
"Jsem ti říkal, že to nedá," ušklíbl se Sung.
"A já myslel, že je na svou pověst sázkaře hrdý. Ale vidím, že…"
"Beru to," přerušil jejich rozhovor Kyu. Oba se na něj překvapeně otočili.
"To jako vážně?" zvedl překvapeně obočí Sung a Kibum se spokojeně usmál. Věděl, že to vezme, ale taky věděl, že se s žádným klukem nevyspí, tudíž sázku prohraje.
"Jo, kdy to mám udělat?"
***
Kyuhyun stál před budovou, do které musel. Nechtěl tam. Ale nemohl kvůli takové prkotině ztratit svou post sázkaře. Věděl, že ho jeho 'přátele' pozorují, takže možnost nepozorovaného útěku byla taktéž zbytečná. Zhluboka se nadechl a vstoupil dovnitř. Rozhlédl se. Všude samí chlapi. Otřásl se. Nelíbilo se mu tam, ale co měl dělat? Rozhlédl se po místnosti. Vlastně to tam vypadalo jako v každém jiném baru, akorát s tím rozdílem, že tu nebyly holky. Na sucho polknul a pohledem hledal oběť své sázky. Když už se to má stát, tak ať to není s nějakým hnusákem. Přejel pohledem část osob, dokud neuviděl jeho. Seděl u baru, ostatními naprosto přehlížen. Přitom vypadal skvěle! Kdyby nebyl gay, určitě by po něm jely všechny holky ve městě. Nadechl se a vydal se k němu. Než k němu došel, promyslel si, co mu řekne.
"A-ahoj," řekl značně nervózně. Černovlásek se na něj otočil.
"Ahoj," usmál se na Kyuhyuna. Tomu jakoby se najednou vše vytratilo z hlavy. Ten kluk… byl nádherný. Navíc se měl takový roztomilý kukuč. Ani neuvědomil, jak na něj zírá, dokud se dotyčný neozval. "Co tak koukáš?" zasmál se. Kyu zrudl a uhnul pohledem. Na chvíli zavřel oči, aby se uklidnil. Poté se k němu naklonil a zašeptal mu do ucha dvě jednoduchá slova: "Chci tě," Neznámý se usmál, vzal ho za ruku a vedl ho do patra. Prošli kolem nějakého chlapa, který ukázal na jeden z mnoha pokojů, do kterého vešli. Jen co se zavřely dveře, Kyuhyun znervózněl. Najednou nevěděl, co má dělat.
"Děláš to poprvé, viď?" ozval se ten kluk, jehož jméno stále neznal. Přikývl. "Nemusíš se bát," usmál se a přešel k němu "stačí, když se uvolníš a zbytek nechá na mě." Během chvilky překonal tu krátkou vzdálenost, která je dělila, a něžně ho políbil. Kyuhyun se ani nehnul. Cítil se tak nějak… jinak. Bylo to zvláštní, jiné, než když se líbal s holkou. Černovláskovy ruce se mezitím rozběhly po Kyuhyunově těle. Jednou rukou mu zajel pod triko, kde vyhledal jednu jeho bradavku a stiskl ji mezi prsty. Kyu zavzdychal, čehož neznámý využil a vklouzl jazykem do jeho úst, která následně plenil v dlouhém polibku. To vrátilo mladšího kluka zpět do reality. Položil mu ruce na ramena a odtlačil ho od sebe. Museli tak přerušit polibek, i když byl nerad, ale musel. "Co se děje? Tlačím na tebe? Nebo…"
"Ne, ne to vůbec ne, jen…" povzdechl si a sklopil hlavu "jen nevím, jestli je to správné."
"Nechápu," naklonil hlavu na stranu. Kyu si povzdechl a sedl si na postel.
"Neměl bych tu správně být. Vlastně," sklopil hlavu "jsem tu kvůli sázce." Starší kluk překvapeně zamrkal.
"Sázce? Takže jsem jen předmět nějaké sázky?" zeptal se překvapeně. Kyu nepatrně přikývl. Najednou mu bylo hrozně. "To musíš být pořádný sázkař, když jsi přijal něco takového," řekl zamyšleně. Kyu překvapeně zvedl hlavu. Čekal jinou reakci. Neznámý si všiml jeho pohledu a pousmál se. Kyuhyun hned uhnul pohledem. To staršího kluka pobavilo. Byl roztomilý.
"Já, chci, chci se na něco zeptat," zvedl k neznámému hlavu. Ten přešel k němu a sedl si vedle něj.
"Ptej se," řekl a zadíval se na mladšího bruneta. Líbil se mu. Už od chvíle, kdy vstoupil do toho baru. Hned poznal, že je tu poprvé, ale nečekal, že si vybere právě jeho. Ale byl rád. Teď se však obával toho, co mu ten kluk chce.
"Ono je toho víc…" zamumlal Kyuhyun. Nějak se mu do toho nechtělo. Jako do toho sexu, tak do rozhovoru. Na druhou stranu ho ten kluk zajímal. Sice se už několikrát vyspal s holkou, aniž by k ní něco cítil, ale teď z neznámého důvodu nemohl. Nebylo to tak, že by se mu to hnusilo. Spát s mužem. Naopak. Lákalo ho to a to bylo to, co ho děsilo.
"Máme hodně času," pousmál se černovlásek. Vůbec mu nebude vadit, když k ničemu nedojde. Hlavně, když tu s ním zůstane. Když se brunet k ničemu neměl, začal sám. "Jak se jmenuješ?" zeptal se na první věc, která ho zajímala.
"J-já? Jsem Cho Kyuhyun. Ty?" Byl překvapený. Nečekal, že se ho zeptá na jméno.
"Jsem Lee Sungmin," usmál se. Sungmin. To jméno se mu líbilo.
"Jak dlouho tu pracuješ?" Chtěl se na to zeptat hned, ale neměl na to odvahu. Na černovláskově tváři se mihl stín.
"Už asi 6 let," řekl. Nečekal, že se zeptá zrovna na tohle. V hlavě se mu promítlo všechno, co se za tu dobu stalo. Ani si nevšiml, že mu po tváři stekla slza. Když bylo delší dobu ticho, podíval se na Kyuhyuna. Ten byl v šoku. 6 let? Dělá si srandu? Kolik mu pak je? "Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Min.
"Co? J-jo jen mě to… překvapilo. Nenapadlo mě, že bys to mohl dělat tak dlouho…" odmlčel se. Nějak nevěděl, co více říct.
"To mě taky ne. Nemysli si, že jsem za to rád, ale k mé smůle musím. Nemám kam jinam jít a tady mám alespoň střechu nad hlavou. I když za cenu toho…" sevřel oči "toho co tu zažívám." Měl co dělat, aby se nerozbrečel. Když si uvědomil, co všechno už zažil a co ho ještě čeká… bylo mu hrozně. Tohle byl jeden z důvodů, proč byl rád, že si Kyuhyun vybral právě jeho. Alespoň pro jednou nemusel snášet toho hnusáka…
"Mine? Jsi, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Kyu. Nelíbila se mu ta jeho náhlá změna. Nechtěl mu tím nijak ublížit, byl jen zvědavý. Pohled na černovláska vedle něj ho zabolel. Chvěl se. Typoval by, že i brečel. Chvíli přemýšlel co dělat, ale nakonec se k němu poposunul a přitáhl si ho do náruče. Nechtěl ho takhle vidět. Nevěděl proč, ale prostě nechtěl.
Sungmin byl překvapený. Jak už to bylo dlouho, co ho někdo objal? Navíc nečekal, že by to udělal právě Kyuhyun. Vždyť ho vůbec nezná… Ale byl rád. Opravdu rád. Přitiskl se k němu a nasál jeho vůni. Kyu ho jednou rukou objímal kolem pasu a druhou krouživě hladil po zádech. Docela ho zajímalo, co se mu stalo…
"Víš, proč tu jsem? Stalo se to, když mi bylo šestnáct. Moji rodiče zemřeli a já neměl nikoho, kdo by se o mě staral. Dostal jsem se do děcáku, ale odtamtud jsem utekl. Byly to hrozné dva měsíce, ale v porovnání s tímhle to byl ráj. Našel mě majitel tady toho a vzal mě k sobě. Že prý vypadám dobře, a když budu dělat, co řekne, tak tu prý můžu zůstat. A já souhlasil. Byl jsem tehdy naivní a myslel jsem si bůhví co. Od toho dne mi začalo peklo. Napřed to byly normální práce, jako úklid a tak, ale časem se to měnilo. A jednou mě znásilnil. Vyhrožoval mi. Že pokud to někomu řeknu, zabije mě. Měl jsem strach a tak jsem mlčel. Opakovalo se to téměř den co den. A když mi bylo osmnáct, udělal ze mě svého zaměstnance s tím, že jsem na rozdíl od ostatních nedostával plat, ale střechu nad hlavou a něco na jídlo. Možná si říkáš, proč jsem neutekl. Ani nevíš, kolikrát jsem to zkoušel, ale vždy mě chytil a pak jsem trpěl o to víc. Jestli je něco, co si přeju ze srdce nejvíc, tak to, aby přišel někdo, kdo mě odtud dostane…" zakončil své vyprávění Sungmin. Kyu byl v šoku. Nikdy by ho nenapadlo, že se něco takového může stát ve skutečnosti. Myslel, že se to děje jen ve filmech. Najednou pocítil vztek na toho, kdo Sungminovi celou dobu ubližoval. Chtěl mu pomoct, ale zatím nevěděl jak. Nakonec oba únavou usnuli. Ráno byl první, kdo se vzbudil. Naskytl se mu tak pohled na spícího černovláska. Vypadal kouzelně. Ani si to neuvědomil a začal se usmívat. Ten kluk si ho získat. Přišlo mu to absurdní. To, že by mohl mít rád kluka. Na druhou stranu… je sice pravda, že měl hodně holek, ale s žádnou nevydržel déle než týden. Žádnou doopravdy miloval. Mohlo to být tím, že je ve skutečnosti na kluky a jen si to neuvědomil? Z myšlenek ho vytrhl hlas jeho spolunocležníka.
"Dobré ráno," řekl a ospale se protáhl. Kyu se na něj otočil. Musel se usmát. Ještě nepotkal někoho, kdo by byl roztomilý při všem, co dělá.
"Dobré, jak ses vyspal?" zeptal se. Sungmin na něj kouknul a pousmál se.
"Nejlíp za posledních několik let," řekl popravdě. Opravdu se takhle už dlouho nevyspal. Byl rád, že tu Kyu zůstal celou noc. Ten se na něj usmál. Byl rád, že se zase usmívá. Přál by si, aby ten úsměv mohl vídat pořád. Sungmin se z ničeho nic zasmál.
"Proč se směješ?" zeptal se překvapeně. Starší kluk jen zakroutil hlavou.
"Jen tak," usmál se a lehl si zpět na postel. Kyu se na něj nechápavě podíval, ale raději to dál neřešil. Min zavřel oči a zhluboka se nadechl. Na tváři mu stále pohrával úsměv. Brunet se k němu naklonil a zadíval se mu do tváře. Vážně byl krásný. Pohledem sklouznul k jeho rtům a najednou pocítil touhu ho políbit. Sice chvíli váhal, ale nakonec to udělal. Sungmin překvapeně otevřel oči a zíral na mladšího kluka. Ovšem nebránil se. Naopak. Zatlačil jazykem na jeho rty a vklouzl jím do jeho úst. Kyu byl napřed trochu v šoku, ale po chvíli mu polibky začal oplácet. Odtáhli se od sebe až z nedostatku vzduchu. Zadíval se mu do očí a pohladil ho po tváři. Sungmin mu úsměv opětoval. "Přijdeš ještě?"
"Rád," přikývl mladší kluk, čímž vytvořil černovláskovy na tváři ještě větší úsměv. Min se k němu natáhl a letmo ho políbil.
"Budu se těšit, ale teď už bys měl jít. Jinak budeme mít oba problémy," zašeptal. Sice nechtěl, aby ho opouštěl, ale věděl, že kdyby tu zůstal déle, nebylo by to dobré. Kyu jen přikývl a vstal. Ovšem překvapilo ho, když se Sungmin začal svlékat. Překvapeně zvedl obočí a několikrát zamrkal. Min si jeho pohledu všimnul a přestal. Jen v kalhotách k němu přešel a s úsměvem mu rozcuchal vlasy. "To abychom nevzbudili podezření," usmál se.
"Aha. Tak, ahoj. Uvidíme se," pousmál se na něj.
"Budu čekat," zašeptal Sungmin a naposled ho políbil. Pak se otočil a lehl si do postele. Kyuhyun mu věnoval poslední úsměv a odešel. Naštěstí nebylo moc těžké najít cestu ven. Na začátku chodby stál ten samý chlap jak včera. Kyu mu jen ukázal zvednutý palec, který doplnil úsměvem. On na to reagoval kývnutím hlavy. Když vyšel ven, zhluboka se nadechl a zavřel oči. V hlavě se mu vybavila Sungminova usměvavá tvář. Otevřel oči. V tu chvíli si uvědomil, že už ho nikdy nechce vidět smutného.
"Podívejme se, kdo se nám to tu objevil," uslyšel za sebou. Překvapeně se otočil.
"Takže jste tu byli celou noc," Nebyla to otázka, ale konstatování skutečnosti.
"Tak co? Jak sis to užil?" zeptal se Kibum.
"No…" zamyslel se "bylo to fajn." Yesung s Bumem se na něj zhnuseně podívali. Kyuhyun však jejich pohledy ignoroval a vydal se domů. Musí vymyslet, jak zachránit Sungmina. A pak, během chvilky, se mu nad hlavou rozsvítila pomyslná žárovka. Vytáhl mobil a vytočil jedno z čísel v seznamu.
"Hyung? Tady Kyu. Potřebuju tvou pomoc…"
***
"Takže ses zabouchl do kluka, o kterým víš hovno a teď ho chceš zachránit?" zeptal se kluk sedící naproti Kyuhyunovi. Ten přikývnul. "A po mě chceš co, přesně?"
"Potřebuju, abys tam šel semnou a pomohl mi ho odtamtud dostat. Prosím! Nikdy jsem po tobě nic nechtěl a navíc mi to dlužíš!" řekl Kyu a zadíval se staršímu do očí. Ten si povzdechl.
"Co jiného mi zbývá? Ale sami to nezvládneme. Napíšu Hanniemu, ten nám pomůže," řekl a napsal sms svému milenci. "A kdeže to je?" zeptal se blondýn a vzal si sklenici, aby se napil.
"U městského parku, myslím toho většího…" V tu chvíli Chul vše vyprskl na milého Kyua. "Dík," zašklebil se mladší a vzal si ubrousek, aby se utřel.
"C-cože?" vykřikl. Nevěřil tomu, co právě slyšel. Nemohl myslet TO místo.
"Víš kde to je?" zeptal se Kyuhyun.
"Jasně, že vím! Potkal jsem se tam s Hanniem, ale už je to dávno. Slyšel jsem, že se to tam prej hodně změnilo… Bude fajn, si zase zavzpomínat…"
"Na co budeš vzpomínat?" ozvalo kousek od nich. Heechul ten hlas poznal a otočil se.
"Na naše setkání," usmál se, když k nim mladší černovlásek dorazil. Ten se na něj usmál a věnoval mu polibek na přivítanou. "Jo, a abych vás seznámil. Hannie, tohle je Kyuhyun. Už jsem ti o něm říkal. Kyu, Hangeng, můj přítel," seznámil je.
"Rád tě poznávám," řekl Kyu a natáhl ruku ke staršímu.
"Nápodobně," usmál se a přijal jeho nabízenou ruku "Heechul mi napsal, že prý potřebuješ pomoc."
"Jo, já… potřebuju zachránit jednoho kluka…"
"Zachránit? Koho?" zeptal se zvědavě Hangeng.
"Lee Sungmin, říká ti to něco?" odpověděl za Kyuhyuna Heechul.
"Lee Sungmin… Sungmin… Sungmin… Není to náhodou takovej mladej kluk s roztomilým kukučem?" zeptal se. Heechul mu věnoval ublížený pohled a přitom ho pleskl po ruce, což Hangeng ignoroval.
"Jo, ty ho znáš?" zeptal se překvapeně Kyu.
"Jednou jsem s ním mluvil. Bylo to přesně v tom přesně v ten den, kdy jsme se s Chulem dali dohromady. Ten kluk vypadal zničeně. Sice se usmíval, ale v očích měl tolik bolesti a strachu… Navíc mu nemohlo být moc…"
"Říkal, že tam pracuje už 6 let," řekl Kyuhyun. Vzpomněl si na to, co mu Sungmin řekl. Musel trpět. Vlastně určitě trpí ještě teď.
"6? Tak dlouho? A to to s ním ještě neseklo?" vyhrkl z ničeho nic Heechul. Kyu jen přikývl.
"Chudák, v tom případě, mu vyřiď, ať se připraví."
"Takže mi pomůžete?" zeptal se Kyu s nadějí v hlase.
"Počítej s námi," ušklíbl se.
***
Ten samý den sdělil Kyu svůj plán Minniemu. Ovšem jemu se to nelíbilo.
"Nedělej to," řekl a podíval se mladšímu klukovi zhluboka do očí. Ano, chtěl odtud pryč, ale nemohl dopustit, aby se Hyunovi něco stalo.
"Proč? Sám si říkal, že chceš odtud pryč! Nechci, abys ještě někdy musel trpět!"
"Ale co když to nevyjde? Nebo to někdo pozná? Co pak?" zeptal se Sungmin "Nesnesl bych, kdyby se ti kvůli mně něco stalo…"
"Klapne to, uvidíš. Na Heechula je spoleh a Hangeng ti taky chce pomoc. Všechno proběhne hladce, uvidíš," pousmál se na něj.
"Počkej, řekl jsi Hangeng?" zeptal se zaujatě Sungmin.
"Jo, je to Heechulův přítel. Pomůže nám," přikývl Kyuhyun.
"A není to náhodou vyšší černovlasý Číňan?" Sice nevěřil, že by to mohl být ten, kdo mu tehdy dodal sílu do života, ale musel se zeptat.
"Pamatuješ si ho? Říkal, že jste se potkali." Sungmin přikývl. Myslel si, že o něm už neuslyší. Tehdy mu nestihl poděkovat. Musí to udělat teď. "Minnie?" oslovil ho Kyu, když delší dobu nic neříkal. Sungmin se na něj otočil a pousmál se. Naklonil se k němu a letmo ho políbil.
"Tak snad to vyjde," usmál se a opřel se o něj. Kyuhyun byl z jeho změny nálady dost mimo. Chtěl něco říct, ale nevěděl co, tak raději mlčel. Musí to vyjít. Jestli ne, tak… ne, nechtěl raději ani pomyslet na to, co by se stalo…
***
"Kyu, seš v pohodě?" zeptal se ho blondýn, když stáli před oním barem. Kyuhyun neodpovídal. Byl nervózní. Měl, takový divný pocit. Jako by se mělo něco stát…
"Všechno proběhne v klidu, uvidíš. Stačí, když se budeš chovat přirozeně a kdyby něco, tak budeme poblíž," usmál se na něj povzbudivě Hangeng. Kyu přikývl. Připadal si ještě nervóznější, než když sem šel poprvé. Zhluboka se nadechl a vešel dovnitř. Rozhlédl se a snažil se pohledem najít Sungmina. Zarazilo ho, že ač se díval sebe líp, nikde ho neviděl. Nebyl tam. Nikde. Cítil, jak se ho zmocňuje panika. Kde je? Vždyť mu slíbil, že bude čekat! Tikal pohledem snad po všech přítomných, ale jeho oblíbeného černovláska tam nikde neviděl. Už, už chtěl napsat Heechulovi, že tam Min není, když mu někdo zezadu zakryl oči.
"Hádej, kdo jsem," zašeptal mu ten dotyčný do ucha. Ihned ten hlas poznal. Zlehka ho chytl za dlaně a stáhl mu je z jeho obličeje. Otočil se a na tváři se mu rozlil úsměv. Nestál za ním nikdo jiný, než Sungmin s úsměvem na tváři.
"Vyděsil jsi mě. Myslel jsem, že jsi někam zmizel," zamračil se na staršího kluka.
"Promiň," podíval se na něj omluvně a letmo ho políbil. Kyu se neudržel a jazykem zatlačil na jeho rty. Min je pootevřel a to už Kyuhyun plenil jeho rty v dlouhém polibku. Odtáhli se od sebe až po několika dlouhých minutách.
"Pojď," zašeptal. Vzal ho za ruku a vedl k východu.
"P-počkej! Tohle, tohle nejde!" bránil se Sungmin. To chce, aby odešel jen tak? Zbláznil se? Kyuhyun se zastavil a otočil se k němu.
"Věříš mi?" zeptal se a upřeně se přitom díval do černovláskových očí.
"Věřím, ale…" sklopil hlavu "mám strach." Kyuhyun se pousmál a došel k němu. To, že se do něj zamiloval, už zjistil dřív. A nepochyboval o tom, že to starší kluk cítí stejně.
"Tak pojď se mnou," zašeptal. Sungmin k němu zvedl hlavu, v očích se mu odrážel strach. Moc dobře si pamatoval, jak jeho útěky dopadly. Nechtěl, aby se něco takového opakovalo a už vůbec nechtěl, aby se něco takového stalo i Kyuhyunovi. Kyu se k němu naklonil a těsně u jeho rtů se zastavil. "Miluju tě, víš? Proto chci, abys šel se mnou. Nechci tě vidět trpět," zašeptal a přisál se na jeho rty. Sungmin byl překvapený. Opravu řekl, že ho miluje? Jeho? Vždyť, to snad ani nejde, aby ho někdo miloval. Když se od něj Kyuhyun odtáhl, zadíval se mu do očí.
"Ty, ty mě vážně miluješ?" zeptal se. Vážně tomu nemohl uvěřit. Kyuhyunovi se na tváři rozlil úsměv a přikývl.
"Víc, než si myslíš, ale teď bychom měli jít, jinak nás chytnou a naše láska nám bude k ničemu," mrkl na něj a rychle ho vytáhnul ven z baru. Sungmin byl tolik mimo, že ani neprotestoval. Z toho šoku se probral, až když seděl v autě. Zmateně se rozhlédl. Neměl nejmenší ponětí, jak se sem dostal. Chtěl se na to zeptat Kyuhyuna, ale to už k autu běžely dvě, Kyuovi známé osoby. Hangeng si sedl na místo řidiče a Heechul vedle něj.
"Startuj! Rychle!" křikl na něj hystericky blondýn.
"Heechule co se stalo?" nechápal Kyuhyun.
"Málem nás chytli," řekl už klidněji Chul. Hangeng konečně nastartoval a oni se rozjeli. Právě včas. O tři minuty později vyběhly z baru čtyři, viditelně naštvané, osoby. To už však naše skupinka byla dávno fuč.
"Jak to?" zeptal se Kyuhyun.
"Heechul zas dělal to, co neměl," zašklebil se Hangeng a ve zpětném zrcátku zkontroloval, jestli je nesledují.
"Já za to nemůžu! Ten chlap vypadal, že tě sežere zaživa! Musel jsem tě bránit!" našpulil uraženě rtíky.
"Však já vím," zasmál se Hangeng a dál se plně věnoval řízení. Sungmin je tikal pohledem mezi těma dvěma. Pořád nemohl uvěřit tomu, že je pryč z té hrozné díry. Kyu si všiml jeho mírně zmateného pohledu a vzal ho za ruku. Když se na něj starší kluk otočil, usmál se a políbil ho.
"Teď už nám nic nezabrání být spolu. Teda, pokud chceš…" naklonil hlavu na stranu a mile se Sungmina usmál. Tomu chvíli trvalo, než pobral to, co Kyuhyun řekl, ale nakonec se usmál.
"Rád, moc rád s tebou zůstanu, Kyu," naklonil se k němu a spojil jejich rty do krátkého polibku "protože tě miluju, jako nikoho na světě."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 6. února 2012 v 19:39 | Reagovat

To bylo tak nádherný...moc se tě tahle povídka povedla.A že tě to trvalo měsíc...tak to vůbec nevadí,alesponˇ měla čas dozrát. Je moc dobře že sis vybrala happyend.Za to co si Minnie prožil si zaslouží štěstí po boku Kyua. Udělala si mi velkou radost že se tam objevil Hannie s Chulem.Mam moc ráda pár HanChul i když miluju jiný pár. Opravdu nádherná povídka  :-) :-) :-)

2 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 7. února 2012 v 13:57 | Reagovat

Vážně krásný ^^ Chudáček Miní, musel si toho nehorázně moc prožít -.- No jsem ráda, že aspon na konci je štastnej ^-^

3 Kyo Kyo | Web | 7. února 2012 v 14:45 | Reagovat

Jsem hrozně ráda,že to je ten happyend :)
A kdyby se Kyu zachoval v tom pokoji jinak,tak bych ho asi "zabila"!!Chudášek Min... je to úplně-mega-hustě-dokonalý!! :)

4 Kyu Kyu | E-mail | Web | 9. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Ach to je krásné...tak romantické :D Já jsem věděla,že to bude nádherný KyuMin a ještě do toho HanChul..prostě dokonalá povídka! Chudáček  Minnie,ale teď už bude v bezpečí :) Kyu ho zachránil..Nemám slov..visela jsem na tom očima a nemohla se od toho odtrhnout...prostě úžasné!

5 Luli(na) Luli(na) | Web | 3. dubna 2012 v 11:04 | Reagovat

MUHAHAHAHAHA!!! Skvělá povídka, opravdu :D Líbila se mi. Sice nejsem na takové ty povídky jako, juhuuu, ten je krásnej, já ho miluju a je mi jedno, že ho neznám, protože je dokonalý! ale na druhou stranu, je dobře si někdy přečíst takovou povídku, hlavně když má happyend. To potěší a zvbedne náladu (já si teď zvedám náladu už asi dvě hodiny :D a daří se mi to, díky vám, děti :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__