Nezapomeň na mě

25. března 2012 v 20:21 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Chachá! je tady nová jednorázovká! :D *neřešit, hrabe jí* Jste rádi? :D Doufám, že ano ;) Sice jsem původně chtěla dopsat pokračování k SVK, ale tak nějak se to nepovedlo a napsala jsem tady tohle :D Jsem nad tím seděla celý odpoledne (proč se učit, když můžu psát povídku, že? :D) Doufám, že se vám bude povídka líbit i když za ten konec mě nejspíš zabijete . Nu, tak já asi povalím a... popřeju vám dobrou noc :D

Pár: KyuMin
Počet slov: 2 327
Typ: jednorázovka

Jak může být někdo dokonalý při všem, co dělá? Tedy při všem. Sice jsou jisté aktivity, u kterých jsem ho ještě neviděl, ale přesto vím, že by i u nich byl dokonalý. Protože přesně takový on je. Ztělesnění živoucí dokonalosti. Možná má pár negativních vlastností, ale ty jsou nepodstatné. Přeci jen se říká: Když někoho milujeme, tak je to právě kvůli jeho nedostatkům. Ovšem právě tohle je můj problém. Zamiloval jsem se do někoho, kdo mě bere jen jako nejlepšího kamaráda. Je vůbec možné, aby se do mě zamiloval? On, jehož milují snad všechny holky na škole, včetně učitelek? Ne, to je nemožné. Naprosto absurdní…


*(♥)*

"Sungmin-ah!" zavolal mladší černovlásek na svého spolužáka. Ten se zastavil a otočil po hlase. Kyuhyun ho za chvíli doběhl.
"Kyu? Co potřebuješ? Stalo se něco?" zeptal se překvapeně blondýn. Mladší kluk jen zakroutil hlavou.
"Ne, proč?" zeptal se s úsměvem na tváři "Jen jsem myslel, že bychom mohli jít spolu." Sungmin se na něj překvapeně podíval.
"Spolu? Já myslel, že po tobě ještě něco chtěl třídní," podivil se Min.
"Však to už je vyřízený. Teď můžu konečně domů," usmíval se "když jsem tě viděl jít samotného, řekl jsem si, že ti udělám doprovod. Nevadí?"
"Ne, vůbec ne," zakroutil blondýn hlavou "naopak, jsem rád." Hyunův úsměv se rozšířil.
"Tak jdeme!" řekl a společně se vydali na cestu k jejich domovům. Sungmin se neubránil úsměvu. Sice to nedával moc najevo, ale když mu Kyuhyun řekl, že půjde s ním, radostí mu poskočilo srdce. Většinou totiž spolu domů nechodili. Proto byl Min hrozně šťastný za každou další chvilku, kterou mohl s Kyuhyunem strávit.

*(♥)*

Bál jsem se. Opravdu jsem se bál, že když ti to řeknu, tak tě navždy ztratí, ale nedokázal jsem déle mlčet a chovat se, jakoby nic. Bylo mi jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře, ale já ti to muset říct. Už jsem ti nedokázal déle lhát do očí…

*(♥)*

Sungmin seděl v obyváku a díval se na televizi, i když vůbec nevěděl, co v ní běží. Každých pět minut se podíval na hodiny. Byl netrpělivý. Důvod k tomu měl jednoduchý: dnes u něj měl Kyuhyun přespat a on z toho byl celý den nesvůj. Ne, že by se bál, nebo něco podobného, to ne. Spíš se nemohl dočkat. Z myšlenek ho vytrhl až zvuk domovního zvonku. Sungmin překvapením nadskočil. Ovšem hned se vzpamatoval a rychle běžel otevřít.
"Kyu!" vykřikl nadšeně.
"Ahoj, Sungminnie," usmál se černovlásek a objal staršího chlapce.
"Pojď dál," pokynul mu Min a poodstoupil ode dveří. Kyuhyun vstoupil a Sungmin za ním zavřel dveře. "Chceš něco k pití?" zeptal se potom.
"Jo, mám hroznou žízeň," zasmál se Kyu.
"Dobře, tak chvilku vydrž. Jo a věci si dej ke mně do pokoje," řekl Sungmin. Kyuhyun tak udělal a on mezitím šel připravovat něco k pití. Vytáhl dvě sklenice a nalil do nich colu. V tu chvíli za ním Kyu došel. "Na," podal mu jednu sklenku.
"Dík," poděkoval Kyu a hltavě se napil.
"Ať se neutopíš," zasmál se Sungmin. Najednou Kyuhyunovi zaskočilo a on se rozkašlal. Min ho párkrát bouchl do zad, aby mu pomohl.
"D-díky," dostat ze sebe ztěžka Kyu.
"Jako bych to neříkal," zakroutil hlavou Min. Kyu se na něj podíval a pousmál se. Setřel si slzy, které mu z toho vyhrkly a dopil zbytek obsahu jeho sklenice.
Po celý zbytek dne hráli hry, ve kterých z 99% vyhrával Kyu. Skončili snad někdy kolem půlnoci.
"Jdu se osprchovat," oznámil Kyuhyunovi Min a vydal se do koupelny.
"Jasně," řekl ještě Kyu, než zmizel blondýn v koupelně. Zhruba po deseti minutách vyšel ven a vystřídal ho Hyun. Sungmin si sedl na sedačku, protáhl se a unaveně se opřel. Jeden by nevěřil, jak může být obyčejné hraní her náročné. Přesto mu na tváři pohrával úsměv. Po chvíli vyšel z koupelny Kyu. "Sungmine? Nevíš, kde mám pyžamo?" zeptal se.
"V taš-ce." Sungmin na něj zůstal zírat. Kyuhyun stál ve dveřích, z vlasů mu ještě padaly kapičky vody a krom ručníku, obmotaného kolem pasu, na sobě neměl absolutně nic. Min cítil, jak se mu splašeně rozbušilo srdce. Vypadal tak sexy!
"Fakt? Proč mě to nenapadlo?" zasmál se Kyu a odešel. Sungmin nepřestával zírat na místo, kde ještě před chvílí stál. Zavřel oči a párkrát se zhluboka nadechl, aby zklidnil bušící srdce. Už kolikrát ho viděl v plavkách nebo bez trika, ale tohle… tohle bylo něco úplně jiného. Když se alespoň částečně uklidnil, šel do pokoje. Stejně už bylo pozdě a oba chtěli jít spát. Ovšem tam ho čekalo další šok v podobě Kyuhyunova pyžama. To totiž byly JEN kalhoty. Sungmin se na chvilku zarazil, ale hned se zase vrátil do normálu. Nebo, minimálně se o to pokoušel. Sedl si na postel a zadíval se na stěnu před sebou. "Mine? Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě Kyu. Přišlo mu, že je Sungmin nějak mimo. Když mu neodpověděl, přešel k němu, sedl si těsně vedle něj a přiložil mu ruku na čelo. Tím vrátil Sungmin zpět na zem. Ten sebou polekaně trhl.
"C-c-c-co to děláš?" vykoktal vyděšeně.
"Vypadal si mimo, tak jsem zkoušel, jestli nemáš horečku," řekl Kyu a usmál se, jako by nic. Sungmin se zarazil a zadíval se mladšímu chlapci do očí. Teprve teď si uvědomil, jak jsou blízko u sebe. Srdce mu splašeně bušilo, až měl pocit, že mu snad vyletí z těla. Zato Kyuhyun byl v naprostém klidu. Usmál se a už, už si chtěl jít lehnout, když jeho kamarád udělal něco, co mu doslova vyrazilo dech. Políbil ho. Oči se mu rozšířily překvapením. Zapřel se o jeho ramena a pokoušel se odtáhnout. Sungmin ho však silně objal a přitiskl se k němu ještě víc. Jak dlouho po tomhle toužil! Najednou mu jen ten polibek nestačil. Chtěl víc. Mnohem víc. Silou povalil mladšího kluka do peřin a zalehl ho vlastním tělem. Kyuhyun se vyděsil. Začal sebou házet. Pokoušel se jakkoliv dostat z blonďákova sevření. Sungmin ho zatím chytil za zápěstí a jednou rukou mu je přidržel nad hlavou. Mozek už dávno vypnul. Teď ho ovládala pouze touha. Volnou rukou mu bloudil po těle. Kyuhyunovi se rozšířily zorničky zděšením. Sebral všechnu sílu a blonďáka ze sebe shodil. Instinktivně se od něj odtáhl. Srdce mu splašeně bilo a on se vyděšeně díval na kluka, který mu byl nejlepším kamarádem. Ten si teprve teď uvědomil, co chtěl udělat. Podíval se na Kyuhyuna a do očí se mu vkradly slzy. Vždyť on ho málem…
"To… K-kyu já… já se omlouvám! Tohle, tohle jsem nechtěl udělat! Je mi to líto! Prosím odpusť mi! J-já nevím, co to do mě vjelo. Já…" omlouval se. Kyuhyun nic neřekl, jen se na něj díval pohledem plným bolesti a strachu. Potom beze slova vstal, v rychlosti si sbalil těch pár věcí, co sebou měl, natáhl na sebe mikinu a odešel. Sungmin sklopil hlavu a po tváři mu začaly stékat slzy. Bylo mu jasné, že právě teď ztratil svého nejlepšího kamaráda. "Odpusť mi, prosím."

*(♥)*

Nikdy nezapomenu tvůj výraz. Neměl jsem to dělat, jenže minulost už nevrátím. Tu noc jsem probrečel. Když jsem v pondělí přišel do školy, ty ses na mě ani nepodíval. Naivně jsem si myslel, že bys mi snad časem odpustil, ale opak byl pravdou. Po dvou týdnech tvé ignorace, jsem byl na dně. Přestal jsem chodit do školy. Prostě jsem to nedokázal. Ublížil jsem ti. Já vím. Je mi to líto, Kyu, je mi to tak strašně líto. Jenže… Srdci neporučíš. A já tě nedokážu přestat milovat.

*(♥)*

Už to bude měsíc, co nebyl ve škole. Měsíc, co ho neviděl. Chyběl mu, jenže se mu nedokázal podívat do očí. Neustále měl před sebou ten jeho výraz. Nechtěl to udělat, vážně ne, ale stalo se a byla to největší chyba v jeho životě. Možná, že kdyby mu to řekl normálně tak by mohli být alespoň přátelé. Povzdechl si a přetočil se bok.
"Je mi to tak líto, Kyu," zašeptal do ticha pokoje. V tom se ozvalo zaklepání na dveře a následně jejich otevření.
"Minnie, Minnie máš tu návštěvu," řekla jeho matka. Ovšem Min se ani nehnul. Bylo mu to jedno. Ozvalo se klapnutí dveří a kroky blížící se k jeho posteli.
"Neměl bys tu jen tak ležet. Zcvokneš z toho," ozval se jemu známý hlas. Překvapeně otočil hlavu.
"H-hyukkie?" vykoktal překvapeně. Mladší kluk se usmál.
"Rád tě zase vidím," řekl a hned na to zvážněl "slyšel jsem, že prý jsi nebyl měsíc ve škole." Sungmin odvrátil pohled a do očí se mu nahrnuly slzy. "Mine, co se stalo?"
"Ublížil… ublížil jsem mu," zašeptal.
"Komu?" zeptal se Hyuk.
"Kyuhyunovi," řekl téměř neslyšně.
"Cože? A jak se ti to povedlo? Vždyť vy dva jste byli nerozluční," podivil se Eunhyuk. Sungmin si povzdechl a posadil se. Bylo mu jasné, že když mu to neřekne dobrovolně, tak to z něj Eunhyuk vytáhle násilím. Zhluboka se nadechl a řekl mu všechno, co se stalo.
"… A od té doby jsem ho neviděl," zakončil své vyprávění. Eunhyuk si zamyšleně promnul bradu.
"A zkoušel jsi za ním zajít?" zeptal se po chvíli. Sungmin zakroutil hlavou. "Tak to zkus! Třeba ti odpustil. Pokud je pravý kamarád, tak ti odpustí, protože pořád jsi ho jen líbal. Nic víc. Neřeknu, bys ho ošukal, to by bylo horší, ale takhle si myslím, že by ti mohl odpustit."
"Jenže co když ne?" zeptal se Sungmina hodil po Hyukovy zoufalý pohled.
"To nemůžeš vědět, dokud s ním nepromluvíš. Takže se teď zcivilizuješ a pomažeš za ním, jasný?" řekl to takovým způsobem, že Mina ani nenapadlo protestovat. Převlekl se a společně se vydali na cestu. V polovině se Eunhyuk odpojil. "Musím jít, ale to neznamená, že zdrhneš, jasný?" řekl a přísně se na něj podíval.
"Jasný," zamumlal Min.
"Dobře, tak se měj a hodně štěstí," usmál se mile Hyuk.
"Hm," přikývl Min. Pomalým krokem se vydal k domu, kdy bydlel donedávna jeho nejlepší kamarád. Nechtěl tam jít. Měl z toho strach. Opravdu velkým strach. Nevěřil totiž, že by mu Kyuhyun odpustil. Šel se sklopenou hlavou, a proto není divu, že do někoho narazil. "Omlouvám se," zamumlal omluvu. Dotyčný jen něco zanadával a šel dál. Když se tohle opakovalo ještě několikrát, usoudil, že chodit s pohledem zabolím do chodníku, asi není nejlepší nápad. Jen co zvedl hlavu, jeho pozornost upoutal kluk stojící asi deset metrů od něj. Rozbušilo se mu srdce a on se nedokázal pohnout z místa. Nestál tam nikdo jiný, než Kyuhyun. Po tak dlouhé době ho zase viděl. Na jednu stranu byl hrozně šťastný, ale na tu druhou ho znovu ovládla nejistota a strach. Zatím, co na něj zíral, kontroloval Kyuhyun pohledem situaci na silnici. Potřeboval se dostat na druhou stranu a hledat přechod se mu vážně nechtělo. Když nic nejelo, rozešel se přes cestu. Toho si všimnul i Sungmin. Trhl hlavou a zadíval se na silnici. Z ničeho nic se ze zatáčky vyřítilo auto. Min tikal pohledem mezi Kyuhyunem a tím autem. Jelikož to nevypadalo, že by si ho Kyu všimnul nebo že by ten řidič měl v plánu zastavit, neváhal a rozběhl se k němu. Vší silou do něj strčil. V tu chvíli ucítil silný náraz, který ho Odhodil o několik metrů dál.
Kyuhyun se překvapeně posadil a rozhlédl se.
"Co to sakra…" ani nedokončil větu, když si všiml osoby ležící pár metrů od něj. Téměř ihned mu došlo, co se stalo. Rychle vstal a k dotyčnému doběhl. Když zjistil kdo to je, byl v šoku. Naštěstí se z něj rychle probral a klekl si blonďákovi, který mu nejspíš zachránil život. "Sungmine! Sungmine podívej se na mě! No tak, koukni na mě!" třásl s ním "ZAVOLEJTE NĚKDO ZÁCHRANKU!!" křikl po přihlížejících lidech. Sungmina pomalu otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než zaostřil.
"K-kyu?" zašeptal téměř neslyšně. On ho však slyšel a hned se na něj otočil.
"Sungmine! Díky Bohu, podívej se na mě! Budeš v pořádku, ano? Všechno bude dobré. Záchranka za chvíli přijede," řekl Kyuhyun a přitom z něj nespouštěl oči. Sungminovi z očí stekly první slzy.
"Je mi to líto, Kyu. Je mi to tak strašně líto," zašeptal. Kyuhyun mu položil prst na rty.
"Neomlouvej se. Já už ti odpustil. To já bych se měl odpustit. Měl jsem se ozvat. Odpusť mi to," zašeptal a pohladil ho po vlasech. Sungmin tomu nemohl uvěřit. On mu odpustil? Jako opravdu odpustil? Kyuhyun se k němu naklonil a zmenšil tak mezeru mezi nimi. "Promiň, mi to. Tohle jsem měl udělat už dávno," zašeptal a přitiskl své rty na ty jeho "miluju tě, Minnie." Sungmin byl v šoku. Právě se mu splnil jeho největší sen.
"M-miluješ mě?" zašeptal překvapeně. Kyuhyun přikývl.
"Miloval jsem tě už dřív, ale nechtěl jsem si to celou tu dobu připustit. A když si mě políbil, byl jsem v šoku a nevěděl, co mám dělat. Stejně tak celou to dobu, co jsi mi psal. Když jsi přestal chodit do školy, dostal jsem strach. Ani nevíš, kolikrát jsem stál před vaším domem a chtěl vejít. Jenže jsem nemohl. Bál jsem se. Až teď jsem chtěl za tebou zajít a všechno ti říct. Ach, Minnie, je mi to tak líto! Miluju tě, tak mě teď prosím neopouštěj," zašeptal a po tváři mu stekly první slzy. Sungmin sebral poslední zbytek sil, aby ho mohl pohladit po tváři. Jen co se ho dotknul, přitiskl se Kyu k jeho ruce.
"Miluju tě, Kyuhyunnie," zašeptal. Najednou se cítil tak strašně slabý. Kyu se k němu naklonil a znovu ho políbil.
"Taky tě miluju, Minnie," zašeptal a pohladil ho po tváři. Sungmin se slabě pousmál. Pomalu se mu začaly zavírat oči. "Ne, ne, ne! Nesmíš spát! No tak, podívej se na mě! Minnie, no tak! Nesmíš mě opustit! Prosím, já tě potřebuju!" vyhrkl okamžitě Kyuhyun. Min už spíše silou vůle otevřel oči a zadíval se na něj.
"Nezapomeň na mě," pousmál se a v tu chvíli vše kolem z něj zčernalo.
"Ne, to ne, tohle ne! Podívej se na mě! Minnie, prosím, podívej se na mě! Neopouštěj mě," jeho hlas slábl. Tentokrát už se rozbrečel. Jako by v dálce uslyšel zvuk sirén. Potom ho někdo odtáhl stranou. On se ani nebránil. Neměl na to sílu. Právě teď ztratil jedinou osobu, na které mu záleželo…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 25. března 2012 v 20:37 | Reagovat

Já tě zbiju!! Tohle.. to si neměla dělat!!
Jako takhle todle... Jejdamane! Je to nicméně krásná povídka :D Moc se ti povedla :D

2 Mai Mai | 25. března 2012 v 22:07 | Reagovat

Holka, tak tebe sa podarilo ma rozplakať, to bolo tak krasne dojemné..

3 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 26. března 2012 v 14:49 | Reagovat

Ém ~ Happy end ti asi v téhle povídce nic neříká co? xD Překrásný. Chudáček Miní a Kyu :(

4 Hatachi Hatachi | 26. března 2012 v 17:47 | Reagovat

Tak tě nějak nevím Terry...když si psala tuhle povídku tak si musela mít hodně velkou depku O_O ,jinak si ten konec povídky neumim vysvětlit... Určitě bys jinak Minnieho nenechala umřít když si zrovna s Kyuem vyznali lásku :-( ... Jinak moc chválim,ta povídaka je ůžasná askvěle napsaná,bulela sem u ní jako tele :-D ...

5 Kyu Kyu | E-mail | Web | 30. března 2012 v 17:53 | Reagovat

Ty! Ty! Jedna! :D Já tě asi uškrtím! :D takže teď si sem na 100% jistá, že chci to pokračování! :D Takhle to ukončit! :D Aish! No počkej, až se uvidíme :D Ti něco udělám! :D Chudáček Minnie :( Kyuhyun si to zasloužil debil! (zase si uráží svého biáska :D ) Nu co, je to pravda! Minnie to musel určitě přežít, protože já nemám ráda smutné konce! :D Takže pokud to nepřežil, tak si na tom ještě hůř! :D No však počkej :D a piš to pokračování, jinak! :D:*

6 Luczaida Luczaida | Web | 7. května 2012 v 20:19 | Reagovat

Ta byla nádherná, co na tom, že to skončilo špatně, i to se stává. Vážně moc pěkný :-)

7 JaeRa JaeRa | Web | 31. května 2012 v 10:16 | Reagovat

Ah.... *umřela blahem* To bylo tak smutné a táááááák krásně dojemné :D :D :D
Prosím, řekni, že ve skutečnosti neumřel, že byl jen v bezvědomí, prosím prosím :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__