Tak se mi konečně povedlo napsat pokračování :D Ale je takové... já nevím :D Příjde mi to divný a ten konec ještě víc XD A taky je to krátký! :D Asi mám nějakou krizi bo co :D Snad se to zlepší... (hlavně že mám rozepsaný další dvě povídky :D) No snad se vám to bude alspoň trochu líbit a pokud ne, tak se omlouvám. A taky se omlouvám, pokud tam budou nějaké chyby, jsem líná si to znovu přečíst :D
Donghae na něj zůstal překvapeně zírat. Takovouto nabídku nečekal ani v nejmenším. Vlastně ho to ani nenapadlo. Přestěhovat se k Hyukkiemu? Na jednu stranu to znělo jako dobrý nápad. Ale na tu druhou… měl z toho tak trochu strach. Ano, sice spolu chodili a on Hyuka miloval víc, než kohokoliv předtím, ale… pořád tu bylo to ALE.
"Hae?" oslovil ho Eunhyuk, když delší dobu mlčel. Byl nervózní. V duchu doufal, že Donghae odpoví ano, ale jeho mlčení ho spíše ujišťovalo o opaku. Chtěl ho u sebe. Potřeboval vědět, že bude v pořádku, že se mu nic nestane. Když s ním nebyl, nedokázal zůstat v klidu.
"Já… já nevím. Ne, že bych nechtěl, jen… mám z toho strach," sklopil Donghae hlavu.
"Strach? A z čeho?" zeptal se překvapeně Hyuk.
"Z toho, že," zvedl hlavu "že ti tam budu jen zavazet a, a," dál to nedořekl. Eunhyuk mu položil prst na rty.
"Šššš, vůbec mi tam nebudeš zavazet. Já tě chci u sebe. Potřebuju tě, Hae. Když nejsem s tebou, mám pořád takový divný pocit. Jako by se ti něco mělo stát," zadíval se mu do očí. Donghae se na něj mlčky díval. I potom, co mu tohle Hyuk řekl, pořád váhal. "Prosím, Hae," zašeptal Eunhyuk a pohledem se vpíjel do toho brunetkova.
"Tak, tak dobře. Nastěhuju se k tobě," pousmál se Hae. Blonďákovy rty se roztáhly do šťastného úsměvu. Naklonil se k mladšímu chlapci a něžně ho políbil.
"Děkuju, Hae. Udělal jsi mi tím obrovskou radost," zašeptal těsně u jeho rtů a znovu ho políbil. Autobus zastavil. "Tak pojď," usmál se Hyuk a ruku v ruce se vydali k Haemu domů.
***
Byla noc a černovlásek nemohl usnout. I když se o to pokoušel už zhruba dvě hodiny, spánek ne a ne přijít. Povzdychl si a otočil se na svého přítele.
"Kyu? Spíš?" zeptal se. Odpovědi se nedočkal. Podíval se na budík. '1:26 Bezva, ráno nevstanu.' pomyslel si. Ještě chvíli se pokoušel usnout, ale všechny jeho pokusy byly zbytečné. Povzdechl si a sedl si. To probralo do teď spícího Kyuhyuna.
"Minnie? Co se děje?" zeptal se rozespale a promnul si očka. Sungmin se usmál. Kyu vypadal hrozně roztomile. Naklonil se k němu a líbl ho na rty.
"Nic se neděje. Klidně spi dál," zašeptal.
"Vážně?"
"Hm, vážně," usmál se starší kluk.
"Dobře, ale měl bys taky spát," zamumlal Kyu a znovu se ponořil do říše snů. Sungmin ho mlčky pozoroval. Pořád nemohl uvěřit tomu, že jsou opravdu spolu. Dřív se budil každou noc ve strachu, že je to celé jen nějaký krásný sen, ze kterého se vzbudí. Skutečně Kyuhyuna miloval. Po nějaké době, potichu opustil pokoj. Sice by dokázal pozorovat svého přítele až do rána, ale přeci jen ho nechtěl budit. Šel do kuchyně a uvařil si kávu. Už se smířil s tím, že dnes už spát nebude. Vzal hrníček s kouřícím nápojem a sedl si ke stolu. Trochu upil a odložil hrníček na stůl. Přemýšlel nad tím, co bude dělat. Spát se mu nechtělo a on se nudil. Televizi pouštět nechtěl, protože by to mohlo vzbudit Kyuhyuna. Po chvíli přemýšlení se po tichu vytratil z místnosti a zašel si pro notebook. Poté se vrátil zpět. Spustil internet, projel veškeré novinky, poté se přihlásil na email, kde ho čekalo asi 100 nepřečtených emailů. Dal se tedy do jejich čtení. Alespoň využije ten volný čas, který by v normálním případě vyplnil spánkem. Po hodině se začal cítit nějak unaveně. Vstal uklidil už prázdný hrníček a protáhl se. Podíval se na hodiny, které ukazovaly čtvrtou hodinu ranní. Zívl a poškrábal se na zátylku. 'Že by se konečně dostavil spánek?' pomyslel si, když se mu pomalu zavíraly oči. Zaklapl notebook a zamířil do koupelny, aby si umyl zuby. To byla chyba. Pokud mluvil o nějaké únavě, tak ta po vyčištění zubů zmizela. 'Dneska asi vážně neusnu.' pomyslel si. Vešel do obyváku a sedl si na sedačku. Lámat na židli se už nechtěl. Rozsvítil lampu, vytáhl si knížku a začal číst.
***
"Tohle taky?" zeptal se blonďák svého přítele. Byli uprostřed balení Haeho věcí a vypadalo to, že konec je v nedohlednu.
"Jo, to určitě. Dej to do tamté tašky," ukázal Donghae na červenou cestovní tašku.
"Ok." Přešel Hyuk k tašce a doličný předmět do ní strčil. 'Nikdy by mě nenapadlo, že strávíme tím balením tolik času. Koho by taky napadlo, že těch věcí bude mít TOLIK!' pomyslel si Hyuk a pokračoval v balení Haeho věcí. Strávili tím snad už tři hodiny a blonďák toho začínal mít po krk. "Hae… Hae… Hae!"
"Hm? Co je?" otočil se brunet po hlase.
"Nedáme si pauzu? Však to nemusíme balit všechno dnes," hodil po něm Hyuk psí očka.
"Proč? Vždyť…" zavřel kufr "už máme hotovo," usmál se. V tu chvíli blonďák ožil.
"Vážně?" zeptal se nadšeně.
"Ano," usmál se Hae.
"Hurá!" téměř vykřikl Hyuk. Hae k němu přiskočil a položil mu prst na rty.
"Šššš! Vletí na nás sousedi!" řekl káravě. Hyuk mu tu ruku dal bokem a přisál se na jeho rty. Hae překvapeně vypískl, když ho starší kluk povalil na postel. "Hyukkie! Co to-"
"Miluju tě, Hae. Hrozně moc," přerušil ho Hyuk a dlouze ho políbil. Jednou rukou mu přitom vklouzl pod triko. Hladil ho po celém těle a Donghae si ty dotyky náležitě užíval. Eunhyuk se rty přisál k brunetkovu krčku, kde zanechal několik červených flíčků. Poté se přesunul zpět na jeho rty a vroucně ho políbil. Poodtáhl se a zadíval se na něj. Když se jejich pohledy střetly, usmál se a pohladil mladšího chlapce po tváři.
"Miluju tě, Hyukkie," zašeptal Donghae. Eunhyuk se usmál a měkce ho políbil. Poté si lehl vedle něj a přitáhl si ho do náruče. Hae si opřel hlavu o jeho rameno. Ani jeden z nich nic neříkal. Jen tak leželi a užívali si vzájemnou přítomnost. Nakonec se jim obou povedlo usnout.















Ja túto tvoju sériu tak milujem... Som strašne zvedavá ako sa to vyvinie medzi Yesungom a Wookiem a ako dopadne chudáčik Donghae...
Len tak ďalej, teším sa na pokračovanie.