27. března 2012 v 8:00 | Terry
|

Wááá!!! To je krátkýý!! :D Ale já za to nemůžu! Já nevěděla co do toho ještě nacpat :D Vlastně můžete být rádi, že je to alespoň takhle dlouhý! Původně to mělo jen okolo 360 slov :D Sice jsem to zdelšila úplnou kravinou, ale tak... aspoň něco, ne? X)) Ale nebojte, další díl už mám vymyšlený a ten bude URČITĚ delší :D Tak já už teď letím, páč je skoro deset a mě už padá hlava :D
V celém bytě panovalo ticho, dokud ho nepřerušilo pípání budíku. Brunet na posteli nespokojeně zamrčel a jednou rukou se pokusil ten pekelný stroj vypnout. Naneštěstí se mu to moc nevedlo.
"Já se na to," zanadával a otočil se. Přesně mířenou ránou potom zastavil to protivné pípání. Znova si lehl, úlevně si oddychl a protáhl se. Ovšem čekalo ho překvapení v podobě prázdné postele. "Minnie?" vyslovil jméno svého přítele. 'Kde je?' pomyslel si. Posadil se a promnul si oči. Znovu se rozhlédl po pokoji, jestli se tam snad někde neschovává. Ovšem prázdný pokoj ho ujistil, že tam opravdu není. Vylezl z postele, rukou si projel vlasy a šel hledat svého rozkošného černovláska. A ani nemusel chodit daleko. Našel ho hned ve vedlejší místnosti. Seděl nebo spíš ležel na pohovce a v ruce držel knížku. Potichu k němu došel a knížku položil na stolek. Poté si k němu klekl a pohladil ho po vlasech. Kdyby nemusel, tak by ho ani nebudil. "Minnie, broučku vstávej," zašeptal a nepřestával ho výskat ve vlasech. Černovlásek se zavrtěl a unaveně rozlepil jedno očko.
"Kyu?" pípl a zadíval se na chlapce vedle něj. Brunetovi se na tváři objevil úsměv. Byl tak roztomilý.
"Dobré ráno," naklonil se k němu a něžně ho políbil.
"Ráno?" podivil se Sungmin a pomalu se posadil. Kyuhyun přikývl.
"Půjdu nám udělat snídani, ok?" usmál se. Ještě jednou ho políbil, a aniž by čekal na jeho odpověď, šel do kuchyně. Sungmin si promnul oči. 'To už je vážně ráno?' pomyslel si. Podíval se z okna. Na obloze už zářilo slunce. 'Asi jsem usnul.' Pomalu vstal a šouravým krokem se vydal do koupeny. Tam provedl ranní hygienu, zašel do pokoje, kde se převlekl, a zamířil zpět. Na stole ho už čekala snídaně od Kyua. Sedl si za židli a zazíval. "V kolik jsi šel spát?" zeptal se Kyuhyun. Přišlo mu, že Sungmin je ještě v polospánku.
"Já ani nevím. V noci jsem nemohl usnout, tak jsem šel sem, abych tě nevzbudil. No a pak jsem si vzal knížku a u té jsem musel usnout," zakončil svou řeč a pousmál se.
"V tom případě dnes půjdeme spát dřív, ano? Alespoň dospíš tu probdělou noc," usmál se na něj Kyu.
"Dobře," opětoval mu Min úsměv. Když dosnídali, uklidil Sungmin nádobí a Kyu se šel převléct. Potom se společně vydali na cestu do kavárny.
"Kyu?" oslovil po chvíli cesty černovlásek chlapce jdoucího vedle něj.
"Copak?" usmál se.
"Proč se chováš tak hnusně k Haemu?" zeptal se na otázku, která mu už delší dobu ležela na srdci "Udělal ti snad něco?"
Kyuhyun si povzdechl "Jak se to vezme…" Sungmin se na něj nechápavě podíval. "Ono… je tu něco, o čem nikdo neví."
"Co?"
"On… Donghae, on je… on je můj starší bratr." Sungmin na něj vyvalil oči.
"Cože?? A-ale, jak to?" nechápal.
"Jeho matka a můj otec spolu nějakou dobu byli. Nebylo to nic vážného, ale jednoho dne se spolu vyspali a… tak jsem se narodil já. Nikdo o tom nevěděl. Jen oni dva. Věděli, že tohle by neutajili, ale nechtěli mě dávat do děcáku. Tak si otec našel přítelkyni, která se potom stala mou matkou…"
"Páni… A Hae to ví?"
"Nemyslím si."
"V tom případě mu to musíš říct!" řekl Sungmin a zadíval se na Kyuhyuna.
"Nemůžu," řekl a sklopil hlavu.
"Ale proč?" nechápal Min.
"Prostě, prostě nemůžu. Nedokážu mu to říct."
"Ale měl bys. On by to určitě pochopil… Přinejmenším by ses k němu měl chovat líp, když jste vlastně sourozenci."
"Dobře, ale říct mu to neřeknu. Ne teď."
"Hm," přikývl Sungmin a usmál se. Zbytek cesty už proběhl beze slov.
*hledá oči pod stolem* Hej ty bláho! Tak tohle je něco
Takže Kyu a Hae... To je velice... povedené
Moc se ti to povedlo a těším se na další díl 