1. března 2012 v 10:00 | Terry
|

Začínám sama sebe překvapovat... Nevědla jsem jak pokračovat a teď z toho je díl o nějakých 1200 slovech :D proč ne :D
Tentokrát jsem věnovala pozornost páru YeWook, který jsem do teď v povídce zanedbávala, a taky páru KyuMin ^^ Jen doufám, že mě za ten konec nezabijete... No, raději se půjdu někam schovat... jen tak pro jistotu... Tak snad se vám bude díl líbit ^^ *zdrhá pryč*
"Stýskalo se mi," řekl Wookie a zadíval se na svého přítele.
"Já vím, říkal jsi to už několikrát," pousmál se Sung a prohrábl mu vlasy. Ryeowook beze slova stál a díval se na něj. Nevěděl, kde celý ten měsíc byl, ale nezeptal se. Slíbil si, že se nezeptá a přitom tolik toužil znát odpověď. "Wookie? Jsi v pořádku?" zeptal se Yesung, když brunet delší dobu mlčel. Avšak mladší chlapec neodpovídal, jen nepřítomně koukal před sebe. Yesung mu zamával rukou před obličejem. Tím ho vrátil do reality.
"C-co je?" zeptal se poplašeně Ryeo.
"Ryeowookie, co se to s tebou děje? Vůbec mě neposloucháš a myšlenkami jsi pořád někde jinde." Ryeowook sklopil hlavu.
"Promiň," pípl a po tváři mu sklouzla slza. Chtěl ji střít, ale Yesung to udělal dříve. Ryeo k němu zvedl hlavu a jejich pohledy se střetly. Sung se na něj starostlivě díval. Opravdu nechápal, proč se tak Ryeowook chová. I když, měl takové tušení.
"Chceš vědět, kde jsem celou tu dobu byl?" Trefa.
"N-ne! Ne, ne, nechci! Říkal jsem, že, že je mi jedno, kde budeš! Když mi to nechceš říct, tak mi to neříkej! Mně to nevadí!" začal zběsile kroutit hlavou. Jeho oči však říkaly opak. Bylo poznat, že po tom touží.
"Byl jsem na konkurzu," řekl klidně Yesung. Ryeowook se zarazil.
"Na konkurzu? Jakém?" zeptal se zvědavě.
"Jedna nahrávací společnost uspořádala konkurz na zpěváka…"
"A?" Ryeowook byl hrozně zvědavý. Věděl, že má Yesung úžasný hlas a taky mu několikrát říkal, že by měl být zpěvákem.
"A…" odvrátil pohled "oni mě přijali." Ryeo nadšeně vypískl.
"To je úžasné!" rozzářil se.
"Myslíš?" zeptal se nejistě Yesung.
"Ano! Říkal jsem ti, že bys měl být zpěvákem! A teď se to splní, není to úžasné?" usmíval se.
"Jo, to je," sklopil Yesung hlavu. Ryeowook si všiml, jak najednou posmutněl.
"Tak proč jsi tak smutný? Měl ses radovat…" jeho pohled se změnil na starostlivý.
"Jak se mám radovat, když teď vím, že tě ztratím?" zamumlal Yesung a po tváři mu stekla slza.
"O-o čem to mluvíš?" vykoktal Ryeowook. Sung popotáhl a podíval se na mladšího chlapce.
"Budeme se muset rozejít, Wookie. Já… budu se muset přestěhovat," řekl a sledoval brunetkovu reakci. Všiml si, jak se mu rozšířily oči zděšení.
"T-to, to nemyslíš vážně, že ne?" cítil, jak se mu hrnou slzy do očí. To nadšení, bylo to, tam.
"Je mi to líto. Řekli mi to až po tom, co jsem s nimi podepsal smlouvu," řekl Yesung. Když se to dozvěděl, chtěl to hned zrušit, ale nemohl. Co je psáno, to je dáno. Přesně to mu řekli. Teď musí celý rok pracovat pro tu společnost. Až potom může smlouvu zrušit. Sung se zadíval na Ryeowooka. Ten se ani nesnažil zadržovat slzy. Nechtěl tomu uvěřit. Po měsíci se mu vrátí a teď ho má ztratit? Navždy?
"Já nechci, aby ses stěhoval, Sungie. Nechci tě ztratit," vzlykl. Yesung se k němu poposunul a pevně ho objal. V tu chvíli se mladší kluk rozbrečel a přitiskl se k němu. Yesungovi bylo hrozně. Kdyby tam nešel, nemuselo se to stát. Nesnášel se za to. Kdyby se hned zeptal, co to bude obnášet, nepodepsal by to. Nikdy. Jestli totiž bylo něco, co nikdy nechtěl, tak ublížit Ryeowookiemu. Slíbil mu, že ho neopustí a teď to porušil dvakrát po sobě.
"Odpusť mi to Ryeowookie, prosím odpusť. Kdybych mohl, nikam bych nešel. Nechci tě opustit, ale nedá se nic jiného dělat," šeptal a přitom ho jemně hladil po zádech. Když to Ryeo uslyšel, odtáhl se od něj a podíval se mu do očí.
"Tak mě vezmi sebou."
***
"Kyu! Kyu, počkej!" křikl černovlásek a snažil se doběhnout mladšího kluka.
"Mine? Co tady děláš?" zeptal se překvapeně Hyun, když ho Sungmin doběhl.
"Byl, byl jsem se projít a, a pak jsem tě uviděl," vydýchával se.
"Aha a kam máš namířeno?" zeptal se. Sungmin se na něj podíval a usmál se.
"Já vlastně ani nevím. Ty?"
"Já jdu za…" zarazil se. Nemůže mu říct, že jde za NÍM. "vlastně za nikým," nahodil falešný úsměv. Sungmin se zamračil.
"Nelži. Víš, že já to na tobě poznám." Kyuhyun si povzdech a sedl si na lavičku. "Šel jsi za ním, že ano?" Nebyla to tak úplně otázka, spíše konstatování skutečnosti. Kyu beze slova přikývl. Sungmin si sedl vedle něj. "Říkal jsem, ať se tím netrápíš. Je to blbec, když se rozešel s někým, jako jsi ty."
"Jediný blbec jsem tu já. Kdybych se mu víc věnoval, mohli jsme být ještě spolu," řekl Kyu a cítil, jak ho v očích pálí slzy. V tuhle chvíli byla jeho maska "tvrďáka" pryč. Místo něj se objevilo jeho druhé já, to citlivé, které nikomu neukazoval. Až na jednu osobu. Sungmina.
"To není pravda. Ty za to nemůžeš!" řekl Min a pohladil mladšího chlapce po zádech "Zlepší se to, uvidíš. Jen tomu musíš dát čas. Ten všechno odplaví." Kyu se na něj podíval.
"Ale já ho miluju! I přes to všechno co se stalo, přesto, že jsme se rozešli!" vykřikl a z očí se mu spustily slzy. Sungmina pohled na něj bolel. Nejraději by toho zmetka nakopal, za to, jak Hyunniemu ublížil. Poposunul se blíž k němu a objal ho.
"Nebreč Hyunnie," zašeptal a něžně ho pohladil po zádech. Kyu byl první moment v šoku, z toho, že ho Min objal, ale pak si uvědomil, že to objetí potřeboval. Obtočil staršímu klukovi ruce kolem pasu a přitiskl se k němu. Sungmin ho jen silněji stiskl. Byli u sebe tak blízko! Cítil, jak se mu splašeně rozbušilo srdce. 'No tak, Sungmine, hlavně zachovej chladnou hlavu… Jenže to se lépe řekne, než udělá!' Uběhla nějaká doba, než se Kyu odtáhl. Ale ne úplně. Jen tak, aby viděl do černovláskovy tváře.
"Děkuju, Minnie," zašeptal a přitom je pohledem vpíjel do jeho očí.
"T-to nic není. Udělal jsem to r-rád," pousmál se a přitom se snažil mluvit a působit klidně. Což se mu moc nedařilo. 'Jestli se neodtáhne, tak to tady se mnou sekne.' pomyslel si. Ovšem to Kyu nevěděl. Vlastně ani nevěděl, co dělá jeho přítomnost se Sungminem, proto ho ani nenapadlo se od něj nějak odtahovat. Jeho současná pozice se mu líbila. Zato Minovi moc ne. Jako, na jednu stranu ano, ale na druhou měl pocit, že jestli se něco nestane, tak ho políbí. Touha to udělat byla až neuvěřitelně silná a on nevěděl, jak dlouho se ještě vydrží ovládat. Najednou se k němu Kyu začal nebezpečně přibližovat. Sungmin se nedokázal pohnout.
"K-kyu? C-co to…" jeho řeč přerušily rty mladšího chlapce. V tu chvíli měl Min pocit, že kdyby neseděl, tak by se nacházel někde na kachličkách. Ten pocit, který ten letmý dotek na jeho rtech způsobil, se ani nedal popsat. Ovšem všechno skončilo dřív, než začalo. Sungminovi chvíli trvalo, než se vrátil do reality. "P-p-p-proč jsi to udělal??" cítil, jak se mu tváří hrne červeň. Na tváří mladší ho kluka se objevil nepatrný úsměv.
"Abych ti vyjádřil svůj dík," usmíval se "ale teď bychom měli jít, vypadá to na déšť." Zvedl se a počkal, až to samé udělá i Min. Ten se však k ničemu neměl. Byl v šoku. 'Abych ti vyjádřil svůj dík? Dělá si ze mě srandu??' podíval se na Kyuhyuna který stál a čekal, až se zvedne. 'Vypadá to, že ne.' pomyslel si a nepatrně si povzdechl. "Tak pojď nebo oba zmokneme," zasmál se Kyu a vytáhl na nohy staršího kluka. 'Takže jsem pro tebe vážně jen kamarád…' proletělo Minovy hlavou. V tu dobu ho už Kyu táhl k nedalekému přístřešku. Začalo pršet.
Ať ho vezme sebou, ať ho vezme sebou, prosíííím
Huu... tys mi dala

Chudášek Min, tak mě napadá : bude se něco dít pod přístřeškem??