Ne, tohle se vám nezdá :D Konečně, po x-dnech je tu pokračování k této povídce! Hurá! :D Přestože zveřejnění tohoto dílu trvalo tak dlouho (a vy jste na něj určitě natěšení :D), tak se tuho zase tak moc neděje :D Ona totiž takhlencta kapitola byla napsaná už (teď mě nebijte) 20.3, jenže se mi nelíbila, tak jsem ji nechala rozepsanou a vrátila se k ní až teď. Důvod, proč je tak... ehm... krátká, je jeden - já se potřebovala pohnout v ději, takže... takže tak :D No, myslím, že si většina z vás bude muset přečíst předchozí kapitolu, aby jste věděli o čem todlencto je :D Takže já se s vámi pomalu loučím a jdu psát... pokračování k... k jedné připravované povídce :D Bááááj!!!
Do třídy jsem to stihl tak, akorát. A to jsem ani nějak moc nespěchal. Proč taky, že? Ve chvíli, kdy jsem si nachytal věci, vstoupil do třídy učitel. Toho jsem však naplno ignoroval. Moji pozornost upoutal někdy jiný. Dalo by se říct, že jsem na dotyčném vysel pohledem. Neříkejte mi, že tohle je ten Hankyung!
"Mládeži," začal učitel "tohle je váš nový spolužák. Představ se nám, prosím," řekl a věnoval mu až nechutně sladký úsměv. Zamračil jsem se. Moc dobře jsem věděl, co ten úsměv znamená.
"A-ahoj, jmenuji se Hankyung. Doufám, že spolu budeme vycházet," řekl a nervózně se pousmál. Je možný, aby byl někdo tak skutečně rozkošný a zároveň tak sexy?
"Tak, kam tě posadíme Hannie… Hm…" učitel se rozhlédl po třídě a zastavil se na mé lavici. Že bych měl až takové štěstí? "Běž si sednout do támhle té lavice," ukázal přímo na mě. Muhehehe mám já to ale štěstí. Černovlásek přikývl a vydal se ke mně.
"Ahoj," pousmál se.
"Zdar," opětoval jsem jeho pozdrav a sundal si tašku ze židle. Hankyung si sedl a vytáhl nějaký blok společně s pouzdrem. Potom se na mě otočil. "Jsem Heechul," představil jsem se.
"Rád tě poznávám," usmál se. Jestli se na mě bude ještě chvíli takhle dívat, tak nevím, jestli vydržím takhle v klidu. Nedíval. Jen se usmál a poté se otočil směrem k tabuli. Škoda.
***
Ten kluk se mi snad zdá! On mě normálně ignoruje! No fakt! Mě, svého úžasného, krásného a dokonalého spolužáka!
"To není fér!" uraženě jsem překřížil ruce a pohledem probodával svého nového spolužáka.
"Ale, ale, ale, Popelka se nám zlobí," ozval se škodolibě Kyuhyun. Jen jsem se na něj zamračil.
"Mi řekni, co maj a já ne," řekl jsem a očekával odpověď.
"Toho bude víc, ale myslím, že když řeknu, že jsou to holky, tak to bude stačit ne?"
"No právě! Jsou to jen hnusný slepice, co umí jen pomlouvat!" vykřikl jsem. Kyuhyun se rozesmál.
"Tebe žere, že o tebe nejeví zájem, což? To víš, ne každý, je jako my," zazubil se Sungmin.
"Tak vám pěkně děkuju," zašklebil jsem se a zvedl se.
"Kam jdeš? Však ještě nekončíte ne?" zeptal se Kyuhyun, když se přestal smát.
"Teď už na to kašlu, nepotřebuju trávit čas vedle někoho, komu nestojím ani za pohled," vzal jsem si tašku a otočil se na odchod. Ještě jsem slyšel něco, co směřovali na mou adresu, ale to mě nezajímalo. Vytáhl jsem si sluchátka, zapnul hudbu a valil dom. O patnáct minut později jsem už odemykal dveře od našeho domku.
"Jsem doma!" zakřičel jsem, i když jsem věděl, že nikdo není doma. Skopl jsem boty a šel rovnou do pokoje. Tašku jsem hodil do rohu a praštil sebou do postele. Přetočil jsem se na záda a zadíval se do stropu. Proč musí být takovej ignorant? Nemám ho rád, ale líbí se mi. A to je blbý. Hodně blbý. Z přemýšlení mě vytrhl můj žaludek, který se začal dožadovat nějaké té pozornosti. Vstal jsem tedy a šel si vzít něco k jídlu. Jak jsem předpokládal, v lednici bylo něco od té taťkovi přítelkyně. Ohřál si to a poté si sedl ke stolu a pustil do jídla.















Takže teď okamžitě napíšeš další díl, jinak umřu
Takhle to nechat. Že se nestydíš
moc se těším na HanChul
A KyuMin
Aish, to je tak krásná povídka! Moc úžasný dílek :) Chullieho musí dost štvát, že ho Hannie ignoruje..a teda vůbec nechápu, jak to dokáže. Taková krása se dá ignorovat?
Nu šupej psat :)