Ano! Konečně jsem se k tomu dokopala a něco napsala :D Díl je divnej, ale dlouhej :D Sice ne moc, ale je delší jak poslední dva díly, což je myslím si dobře :D Jako, hehe, trošku se mi to vymklo z kontroly a to, co mělo být až v pozdějším díle, je už v tomhle :D ale to snad nevadí :D Přesto doufám, že se vám bude kapitola líbit :D
Zrovna jsem seděl v pokoji a projížděl stránky na netu, když jsem uslyšel chrastit klíče. Odtrhl jsem hlavu od obrazovky a zadíval se směrem ke dveřím. Netrvalo to dlouho a uslyšel jsem dva různé hlasy. Ani jsem nemusel dlouho přemýšlet nad tím, kdo to je, hned mi to totiž bylo jasné. Taťka si zase přivedl tu svou přítelkyni k nám. Znovu jsem stočil pohled na monitor a začetl se do jednoho z článků, ovšem dočíst jsem ho nestihl.
"Heechule!" zavolal na mě otec.
"Co je?" křikl jsem, aniž bych uhnul pohledem od obrazovky.
"Pojď sem!" řekl. "Hned!" dodal po chvíli. Protočil jsem očima a pomalu se vydal za ním. Zajímalo by mě, co je TAK důležité, že to nepočká. Odpověď jsem dostal hned, když jsem dorazil do obyváku, kde momentálně byl. Já vlastně ani pořádně nevešel dovnitř, jen jsem zůstal zaraženě stát ve dveřích. Co to má sakra znamenat?! "Heechule, tohle je Hankyung, syn Lin. Ode dneška tu s námi budou oba bydlet." Otočil jsem se jeho směrem a nevěřícně se na něj podíval.
"To nemyslíš vážně, že ne…" Ne, že by mi vadila ona, to vůbec. Problém byl ON! Jako, taťka sice říkal cosi o stěhování, ale o NĚM se ani jednou nezmínil! Ani on, ani ona! Já nechci žít pod jednou střechou s tím ignorantem! Sice sexy ignorantem, ale to je jedno! Furt je to ON a já ho tu nechci!
"Proč bych neměl? Jsem si jistý, že si spolu budete rozumět," řekl s naprostým klidem.
"A kde bude jako spát?" zeptal jsem se na otázku, jejíž odpověď jsem vlastně nechtěl znát. Měl jsem totiž takový špatný pocit, že se mi jeho odpověď líbit nebude.
"Já myslím, že ty máš pokoj velký dost ne?" Já jsem věděl, že se mi ta odpověď líbit nebude.
"Co kdybys Hanniemu ukázal svůj pokoj?" zeptala se s milým úsměvem Lin. Podíval jsem se na ni pohledem alá ženská zbláznila ses. Ovšem pohled, kterým mě probodával otec, mi nedovoloval říct cokoliv záporného. Polkl jsem všechno neslušné a nasadil falešný úsměv.
"Moc rád."
***
"… a tohle je můj pokoj," ukázal jsem mu poslední místnost v našem domě.
"Měl by sis uklidit," řekl po chvíli mlčení.
"Zvykej si. Můj pokoj, můj bordel."
"Na tohle si nezvyknu. Jak se tu prosím tě můžeš vyznat?" nakrčil nechápavě obočí.
"Mám v tom systém," pokrčil jsem rameny a sedl si na postel.
"Systém? V tomhle? To jde?" ukázal na můj organizovaný bordel a věnoval mi nechápavý pohled.
"A proč by nešel?" zašklebil jsem se. Hankyung chvíli tikal pohledem mezi mnou a zbytkem pokoje a až potom promluvil.
"Pravda, u tebe je možné všechno."
"Tím myslíš co?" zeptal jsem se. Nějak jsem nechápal, na co tím naráží.
"No tak vzhledem k tomu, co všechno jsem o tobě slyšel, tak to, že jsi bordelář mě už ani nepřekvapuje," pokrčil rameny a sedl si vedle mě.
"Co o mě slyšel?" propaloval jsem ho pohledem.
"No… slyšel jsem, že jsi na kluky, měl jsi nějaký problém s jedním z učitelů, hrozilo ti vyloučení, jednu dobu jsi měl sebe vražedný sklony, párkrát jsi prý zdrhl z domu… mám pokračovat?" otočil se na mě. Zůstal jsem na něj šokovaně zírat. Jak na to sakra přišel?! "Jo, a pokud tě zajímá, kdo mi to řekl, tak to budou tvé spolužačky," dodal s úsměvem. Sakra, to čte myšlenky nebo co?
"Vidím, že ti toho řekl hodně," řekl jsem po chvíli.
"Když víš jak na ně, řeknou ti cokoliv. Teď budu mít problém se jich zbavit," řekl zamyšleně.
"Zbavit?" zvedl jsem nechápavě obočí. Hankyung přikývl.
"Ony si teď myslí, že je hrozně žeru." Zůstal jsem na něj šokovaně hledět.
"He?"
"No co se tak díváš? Ty si snad myslíš, že se mi líbí?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu.
"Eh, tak jako… vypadalo to tak."
"Tak to tě zklamu, ale ne. Líbí se mi totiž někdo úplně jiný," řekl a lyšácky se usmál. Teď jsem byl mimo ještě víc. Ani ne tak z toho, co řekl, ale z toho jeho pohledu. Instinktivně jsem se od něj poodtáhnul. Ani pořádně nevím, proč se s ním bavím. Asi má na mě nějaký špatný vliv. Hankyung na mě celou tu dobu vysel pohledem.
"Co je!" vykřikl jsem.
"Co by bylo?" zeptal se překvapeně a několikrát zamrkal. Přesně tohle dělal i Sungmin, ale proč ho sem teď kruci pletu!
"Díváš se na mě, jako bys mě chtěl ojet," zašklebil jsem se.
"A co když chci?" zeptal se a začal se ke mně přibližovat. Tak s touhle odpovědí jsem nepočítal. Z tváře mi zmizel úsměv a vystřídalo ho vyděšení. Instinktivně jsem začal couvat, což bylo fajn do chvíle, než jsem narazil do stěny. Snad poprvé za svůj život jsem zalitoval polohy své postele. Hankyung byl až nebezpečně blízko. Snažil jsem se zachovat si čistou hlavu, ale to v téhle poloze nebylo zrovna nejednoduší. Jako byl bych v klidu, kdyby to bylo obráceně, ale takhle ne. Zvedl ke mně ruku a prohrábl mi vlasy. Tak to teda ne! Na vlasy mi NIKDO sahat nebude! Prudce jsem zvedl ruku, jenže než jsem stihl cokoliv udělat, přisál se mi na rty. Vytřeštil jsem oči. Najednou jsem nevěděl co dělat. On mě líbá. On mě normálně líbá! A proč mi to vadí? Však už když jsem ho viděl, tak jsem ho chtěl získat pro sebe. Chvíli jsem šokovaně seděl, ale jen co jsem se trochu vzpamatoval, jsem ho od sebe odstrčil.
"Co sakra myslíš, že děláš?!" vykřikl jsem až nepřirozeně vysokým hlasem. Hankyung se jen usmál. Než mi stačil odpovědět, vešla do pokoje Lin.
"Kluci, nemáte hlad?" zeptala se s úsměvem. Věnoval jsem jí pohled alá co po mě chceš. Naštěstí situaci zachránil Hankyung.
"Ne, nemáme, mami," řekl.
"Tak dobře, ale kdybyste měli, tak je jídlo v lednici. My se teď jdeme projít a vrátíme se tak za dvě hodinky, tak to tu nezbořte," řekla a s úsměvem odešla. Jen co zavřela dveře, otočil se na mě Hankyung.
"Co se tak díváš?" zamračil jsem se a pokusil se vyhrabat z postele. Když se mi to povedlo, vzal jsem si sklenici a napil se.
"Heechule?" oslovil mně černovlásek.
"Hm?" otočil jsem se na něj.
"Máš někoho?" Tak tuhle otázku jsem nečekal.
"Teď? Ne, proč se ptáš?" odložil jsem sklenku a sedl si na stůl.
"A chtěl bys?" pokračoval v otázkách.
"Já nevím, možná. Proč tě to zajímá?" zeptal jsem se zvědavě. Samozřejmě, že jsem chtěl jeho, ale nechtělo si mi mu to říkat. Sice se skoro neznáme, ale nebylo by to poprvé, co bych chodil s někým, koho v podstatě neznám. Byl jsem tak zabraný do vlastních myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že ke mě Hankyung došel. Uvědomil jsem si to, až ve chvíli kdy promluvil.
"Myslel jsem, že ti to dojde…" řekl a sklopil hlavu. Překvapeně jsem zamrkal. Ještě před chvílí vypadal, že mě vážně ojede a teď tu stojí jak školačka, která se má vyznat svému idolovi. Musel jsem se usmát. Možná bych to s ním vážně mohl zkusit. Vzal jsem ho za bradu a donutil ho podívat se mi do očí.
"Chceš, abych s tebou chodil?" zeptal jsem se narovinu. Přikývl. "Tak fajn, ale nemysli si, že budu skákat, jak ty pískáš," zašklebil jsem se.
"To mě ani nenapadlo," řekl. Překonal jsem tu krátkou mezeru mezi námi a políbil ho. Myslím, že tenhle vztah bude ze všech, co už jsem měl, nejzajímavější.















*pod stolem* Ten ,,bordel" v jeho pokoji mi něco říká.. teda spíše někoho
To je něco tak uhozené až je to nádhérné
