close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

S vůní kávy - 16. díl

2. května 2012 v 18:53 | Terry |  S vůní kávy
Mianhae~~~~~~! Já vím, že jsem hroznej člověk a vím, co jsem psala v minulém článku, ale já za to nemůžu! Múza se mi totiž sice vrátila, jenže já měla tak nabitý program, až mi to přišlo šílený O.O Už nikdy nic podobnýho nenapíšu, protože to vždy dopadne špatně! Jako na mém předchozím blogu. Ale to je vedlejší X)
Teď vám tu slavnostně přidávám ?poslední? díl povídky S vůní kávy! Jste rádi? Těšili jste se na něj? Hm? :D Ne dobře, nebudu se vyptávat. Jen mi dovolte říci pár slov :D Chtěla bych hrozně poděkovat všem, kdo tuhle povídku četli a komentovali. Dávali jste mi sílu psát pokračování i ve chvílích, kdy jsem s tou povídkou měla sto chutí seknout :) A taky chci poděkovat má milované An, která mě taktéž pomáhala v psaní :) Vám všem patří můj obrovský dík ♥
A jen pro vaši informaci - povídka měla celkem 18 487 slov, což tvoří téměř celých 30 A4 ve wordu X)


Vteřiny se měnily v minuty, minuty v hodiny. Ano, už to bylo několik hodiny, co byl Donghae na operačním sále, co se ho doktoři pokoušeli zachránit. Eunhyuk nervózně přecházel po nemocniční chodbě sem a tam, přičemž se každou chvilku kouknul na hodiny. Byl nervózní. A to opravdu HODNĚ. Chvíli po tom, co Haeho odvezli na operační sál, byla pro něj sestřička, aby zaplatil tu operaci. Ano, věděl, že to nebude zrovna nejlevnější, ale nečekal, že by to bylo až TAKHLE drahé. Utratil tak veškeré své úspory, plus ještě musel sáhnout do svých tajných zásob. Teď ho děsila představa, že jestli Donghae tu operaci nepřežije, bude, co se týče financí, v háji a ještě ke všemu bez přítele. Znovu se podíval na hodiny. Už to byly celé čtyři hodiny, co Donghaeho operovali. 'Co tam dělají tak dlouho?' ptal se sám sebe.
Podobně na tom byli i Sungmin s Kyuhyunem. Oba seděli na lavičce a čekali, kdy se ta operace skončí. Kyu pohledem propaloval dveře, za kterými se momentálně nacházel jeho bratr, a nervózně při tom třepal nohou. Sungmin se ho mezitím snažil uklidnit, i když on sám z toho nebyl zrovna dvakrát v klidu. A pak, po další půl hodině čekání, se konečně otevřely dveře dělící operační sál od zbytku nemocnice. Jen, co to Hyuk z pozoroval, už byl u doktora a vyptával se zdravotní stav svého přítele.
"Nádor se nám povedlo odstranit," začal "ovšem během operace se vyskytlo pár komplikací a my ho na několik minut ztratili. Avšak teď už je stabilizován a momentálně nám nezbývá než čekat, až se probere."
"Mohl… můžeme ho vidět?" zeptal se Eunhyuk a upřel na doktora pohled.
"Měl by odpočívat…"
"Prosím! Jen na chvíli!" Chtěl ho vidět. Potřeboval vědět, že je v pořádku.
"Tak dobře, ale jen vy. Nikdo jiný," rozhodl doktor. Hyuk se zarazil a podíval se na Sungmina s Kyuhyunem. Ti jen kývli na znak toho, že může jít.
"Dobře," přikývl Eunhyuk a společně s doktorem se vydal za Donghaem.
"Myslel jsem, že budeš proti," otočil se Sungmin na mladšího bruneta.
"Nemohl jsem s tím nesouhlasit. Kdybych to udělal, Eunhyuk by mě potom nenáviděl. Však se můžu zajít někdy jindy, ne?" pousmál se Hyun.
"Hm," přikývl Min "půjdeme?"
"Jo, už mi tu z toho nemocničního prostředí začíná být špatně," řekl Kyu a otřásl se. Neměl rád nemocnice. Ani trochu.
"Dobře," zasmál se Sungmin a ruku v ruce s Kyuhyunem opustil nemocniční prostory.
***
"Tady to je. Teď mne omluvte, mám ještě něco na práci," řekl doktor a odešel. Eunhyuk se zhluboka nadechl a vzal za kliku. Jen co otevřel, padl mu pohled na bruneta ležícího na lůžku.
"Hae," zašeptal a do očí se mu natlačily slzy. Došel k němu a posadil se na židli. Mladší kluk pomalu nejevil žádné známky života. Snad jen pravidelně zvedající se hrudník ujišťoval o tom, že ještě žije. Eunhyuk k němu zvedl ruku a něžně ho pohladil po tváři. I přesto, že mu na hlavě chyběla značná část vlasů, vypadal kouzelně. Při nejmenším pro Hyuka. 'Žádná operace ti na kráse neubere.' pomyslel si a slabě se pousmál. Chvíli tam seděl a mlčky ho pozoroval, než přišla sestřička s tím, že je po návštěvních hodinách. "Přijdu zase zítra," šeptl a lásky plně se usmál na chlapce ležícího na nemocničním lůžku. Poté pokoj opustil.
***
"Hyunnie? Kam jdeš?" zeptal se Sungmin svého přítele, když si všiml, jak se obouvá.
"Jdu se projít. Potřebuju si provětrat hlavu," pousmál se mladší brunet.
"Ah, tak dobře. Hlavně se mi vrať," usmál se Min.
"Neboj. Do devíti jsem zpět," mrkl na něj Kyu a odešel. To, co Sungminovi řekl, nebyla tak úplně pravda. Nešel si totiž provětrat hlavu. Šel na jedno určité místo, kam měl zajít už mnohem dříve, jenže neměl čas. O patnáct minut později byl na místě. Procházel dlouhou na bílo vymalovanou chodbou, jakých v této budově bylo nespočet. Po chvíli se dostal k pokoji, který hledal. Popravdě, bál se, že ho k němu doktoři nepustí, ale bylo to zbytečné. Hlavně potom, co řekl, kdo je. Zhluboka se nadechl a pomalu otevřel. Opravdu se bál toho, co za těmi dveřmi uvidí. Sice se k němu vždy choval tak, jako že ho vůbec nezajímá, ale v hloubi srdce ho měl rád, jen si to nechtěl připustit. Potichu vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře, o které se opřel. Při pohledu na bruneta, ležícího na nemocničním lůžku se všemi těmi otravně pípajícími přístroji vedle něj, se mu tlačily slzy do očí. Musel se hodně přemlouvat, aby se odpoutal od těch dveří a došel k němu. Málem by ho ani nepoznal. Bez vlasů vypadal úplně jinak. Kyuhyunovi bylo hrozně. Když si vzpomenul na vše, co udělal a jak se k němu choval… bylo mu zle z jeho samotného. "Promiň, bráško," zašeptal po chvíli. "Kdybych věděl, že, že umíráš, choval bych se jinak. Vážně se ti omlouvám, za všechno. Za to jak jsem se k tobě choval, za to jak jsem tě ignoroval a byl na tebe hnusný. Je mi to strašně líto. Kdybych mohl, vrátil bych to všechno zpět," sklopil jsem hlavu "a taky bych ti řekl pravdu… Pravdu o nás dvou. Víš, tvoje matka, ona, před 20ti lety se… měla vztah s mým otcem. Prý to nebylo nic vážného, jenže jednou se spolu vyspali a díky tomu jsem se narodil já. Jsme sourozenci, víš. Jsi můj starší bráška a já jsem ten nejhorší mladší bratr, jakého jsi mohl mít…" popotáhl a setřel slzu, která mu stékala po tváři.
"To není pravda," ozvalo se téměř neslyšně.
"Je to pravda, choval jsem se k tobě strašně a taky…" zarazil se. Kdo to teď mluvil? Vždyť… Prudce zvedl hlavu a zadíval se na bruneta vedle něj. Ten na něj už delší dobu upíral svůj pohled. Probral se před chvílí. Napřed nevěděl, co se stalo a kde je, ale po chvíli si vzpomněl. Vlastně tomu napomohla ta neuvěřitelná bolest hlavy. Musel omdlít a vzhledem k tomu, že je teď v nemocnici, musí být po operaci. Určitě ji zaplatil Eunhyuk. I když po tom, co teď slyšel, si tím nebyl zase tak jistý. "D-donghae," vydechl překvapeně Kyuhyun. Brunet se na něj slabě pousmál.
"To je poprvé… co jsi… co jsi mi… řekl jménem," dostal se sebe ztěžka Donghae. Kyu na něj nepřestával šokovaně zírat. On se probral. Po třech dnech se probral. Měl by to někomu říct. Doktor. Musí sehnat doktora! Prudce se zvedl a vyběhl na chodbu, kde čapl prvního doktora, kterého uviděl.
"Doktore! On se probral! Můj, můj bratr se probral!" vykřikl.
"Kdo je váš bratr?" zeptal se klidně postarší muž.
"Donghae. Lee Donghae," vyslovil snad poprvé za svůj život celé jeho jméno.
"Ah, dobře. Teď se uklidněte a počkejte tady. Musíme provést pár testů, abychom zjistili, jak na tom je," řekl doktor. Kyuhyun přikývl. Pořád z toho byl mírně vykolejený. Probralo ho až vyzvánění mobilu.
"Prosím?"
"Kyuhyune? To jsem já Eunhyuk, potřeboval bych s tebou mluvit." Eunhyuk? Eunhyuk! Musí mu to říct!
"Hyuku, on se probral!" křikl do telefonu, až musel Eunhyuk oddálit mobil od ucha.
"Kdo se pobral?" zeptal se nechápavě.
"Kdo asi?! Donghae!" Ve chvíli, kdy uslyšel jméno svého milence, vynechalo mu srdce několik úderů. Tak přece.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 2. května 2012 v 19:20 | Reagovat

Vzhledem k mému nynějšímu stavu... TO JE TAK KRÁSNÉ!! MILUJU TĚ, TERRY!! HURÁÁÁ!! Eh... Moc se těším na pokračování :D :D

2 Kyu Kyu | E-mail | Web | 2. května 2012 v 20:18 | Reagovat

Omo tak to byl nejkrásnější díl ze všech! Ještě že jsem si na to počkala :D Od Kyua bych to nečekala...ale já věděla, že se Hae probere! Nenechala bys ho přece umřít :)

3 Hatachi Hatachi | 3. května 2012 v 21:19 | Reagovat

Terry...já sem tak šťastná že operace dopadla dobře a Hae se probral :-) . A že se Kyu přiznal že jsou bráškové... A jako nechci aby tenhle díl byl poslední. Jěště ne... Moc se těšim na další díl :-P

4 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 4. května 2012 v 22:35 | Reagovat

Krásná povídka krásné povídaní krásné páry prostě vše!!:* Jako ,ale to ej poslední jo? Ještě ne!:) Prosím ještě třeba udělej po 2 letech nebo táák:) Třeba KyuMin dítě nebo já nevím něco!!:) Takhle to zkončit nemůže!:( Jinak nádhera

5 Romanka Romanka | E-mail | 13. února 2013 v 21:10 | Reagovat

Krásná povídka, zhltla jsem jí celou na jednou,  opravdu moc hezká. Jen tak dál s takovýma povídkama. Napsala jsi ji krásně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__