27. června 2012 v 18:49 | Terry
|

Není to celý, ale víc toho dnes nenapíšu :D Původně jsem to chtěla pojmenovat - Všechno se sere, ale nechci být vulgární ^^ Doufám, že mě za to, co se tu děje, nezabijete... Mno, snad to přežiju a budu tak schopná napsat pokračování X) A taky doufám, že mě někteří (ano Kyu myslím především tebe :D) nezabijou za to, co jsem tam udělala dvou osobám *chystá si protiatomový kryt*
A jen pro vaši informaci, mám rozepsaný *už hooooodně dlouho* ještě jeden bonus, ale ten nevím, kdy dopíšu :D Takže to je jen taková nepodstatná informace :D
Pár: KyuMin/KyuMi, EunHae
Počet slov: 1 382
Typ: jednorázovka na pokračování :D
Upozornění: povídka nenavazuje na originální kapitolovku ^^
Kyuhyun seděl na posteli a četl si knížku. Přesto, že čtení nebyla zrovna jeho nejoblíbenější činnost, musel uznat, že ho tahle kniha zaujala. Nebyla jeho, patřila Sungminovi, ale ten nebyl proti tomu, abys ji půjčil. Z ničeho nic na něm přistála cestovní taška. Překvapeně zvedl hlavu a nechápavě se podíval na osobu u dveří. Sungmin ho probodával pohledem plným bolesti.
"Sbal si věci a vypadni. Máš na to hodinu," to bylo vše, co mu řekl. Potom se otočil a odešel. Kyuhyuna jeho slova natolik překvapila, že nebyl schopný pohybu. Když se ani po deseti minutách Sungmin nevracel, zadíval se na tašku, která ještě pořád ležela na něm.
"Sakra."
***
Jen co za sebou zavřel dveře, sesunul se podél nich na zem. Po tváři mu stékaly slzy. Proč se tohle stalo? To byla otázka, na kterou neznal odpověď. Mohl se ho zeptat, jestli je to pravda, ale stačilo mu, co viděl. Tu scénu už nikdy nedostane z hlavy. Zavřel oči, setřel slzy a zhluboka se nadechl. Musel pryč. Kdyby tam zůstal, vrátil by se do toho pokoje a začal by se mu omlouvat… Ne, teď je to on, kdo se mu musí omluvit. Vstal, vzal si mobil, klíče a vyšel z bytu. Měl daný jasný cíl. Jen doufal, že budou doma. O patnáct minut později stál před bytem dvou svých nejlepších kamarádů. Zhluboka se nadechl a stiskl zvonek.
"Hyukkie! Zlato, běž tam, prosím!" ozval se zevnitř Donghaeho hlas.
"No jo, no jo, už jdu." Sungmin se musel pousmát. Vsadil by se o cokoliv, že Eunhyuk protočil očima. O chvíli později se otevřely dveře, ve kterých nestál nikdo jiný, než o pár měsíců mladší blondýn. "Sungmine! Co ty tady?" zeptal se zvesela.
"Ahoj, Eunhyukie… můžu dál?"
"Jasně, pojď," poodstoupil Eunhyuk ode dveří "kdes nechal Hyuna? Normálně chodíte spolu." Sungminovi zmizel úsměv z tváře.
"Kvůli tomu jsem přišel. Já… rozešli jsme se… asi," řekl a slabě se pousmál.
"Co?" vypadlo z Hyuka. Nemohl uvěřit vlastním uším. Vždyť ti dva se milovali víc, než kdokoliv jiný. Navíc to nevypadalo, jako by se mezi nimi něco… pokazilo.
"Lásko, s kým si to tam povídáš?" zeptal se Donghae. O chvíli později už nakukoval do chodby. Jaké bylo jeho překvapení, když uviděl skleslého Sungmina.
"Ahoj Mine, tebe bych tu nečekal a už vůbec ne, samotného," usmál se Donghae.
"Ahoj Hae," pousmál se na mladšího bruneta.
"Co se stalo?" zeptal se Donghae a už, už vedl Sungmina do obyváku. Mezitím co se pokoušel zjistit, co se stalo, postavil Eunhyuk vodu na čaj.
"Já… rozešli jsme se. Já a Kyu," sklopil smutně hlavu.
"Ro-rozešli? Ty a bráška? Proč?" zeptal se nechápavě Hae.
"On…" Sungmin se musel zhluboka nadechnout, aby se uklidnil "on mě podvádí." V tu chvíli oběma klukům padla čelist.
"T-to si děláš srandu nebo… Vždyť to není možný! Kyuhyun tě miluje… nebo ne?"
"Víš to určitě? Třeba…"
"Viděl jsem je. A ne jednou… Já, já vůbec nevím, co mám dělat," vzlykl Min a složil hlavu do dlaní.
"Můžeš zůstat tady, jestli chceš," nabídl mu ihned Eunhyuk.
"Hm, to, to není třeba…" zakroutil Min hlavou. Donghae mu beze slova podal kapesník, který Sungmin s tichým 'dík' přijal.
"Co tím myslíš?" svraštil Hyuk obočí.
"Já… řekl, řekl jsem mu, aby si sbalil věci…"
"No… wow… a co se… huh? Hae? Kam jdeš?" zeptal se překvapeně Hyuk, když si všiml, že jeho přítel někam odchází.
"Já… jdu se projít… Do sedmi budu doma," pousmál se a než stačil Eunhyuk odpovědět, zavřel za sebou dveře. Potřeboval si něco ověřit.
***
"A je to," řekl Kyuhyun a zapnul tašku. Najednou zazvonil zvonek. Kyu sebou škubnul a podíval se směrem ke dveřím. Věděl, že to Sungmin není, ten si určitě vzal klíče. Když zvonění nepřestávalo, šel otevřít.
"No konečně! Jsem myslel, že tu vystojím důlek," zašklebil se brunet a bez vyzvání vešel dovnitř.
"Co tady děláš? Neměl bys tu být…" sklopil Kyu hlavu a zavřel dveře.
"Takže je to pravda?" otočil se na něj Donghae s vážnou tváří. Hyun jen přikývl. Věděl, co myslí. "Bože, ty si taký… idiot s prominutím! Ty sis vážně celou tu dobu myslel, že ti to projde? Že se to neprovalí?" odmlčel se na chvíli. Kyuhyun nic neříkal. Jen stál uprostřed místnosti s pohledem zabodnutým do země. "A já si myslel, že to pro tebe měl být úlet na jednu noc…"
"To byl úlet na jednu noc. Já nemůžu za to, že…"
"Že ses s ním vychrápal kdykoliv jsi mohl?" zvedl Donghae obočí.
"Tak to není! Já…" Kyu si povzdechl a sesunul se na sedačku "já nevím, co to se mnou je." Donghae k němu došel a sedl si vedle něj.
"Kam teď půjdeš?" zeptal se Hae.
"Nevím… asi, asi si zkusím najít nějaký podnájem," zamumlal Kyuhyun s hlavou ve dlaních.
"Řekni mi jednu věc. Proč jsi to neukončil už tehdy, když byl ještě čas?"
"Možná, možná proto, že jsem nechtěl…"
"Miluješ ho?"
"Koho? Zhoumiho? Nevím, jestli to, co k němu cítím, je láska…"
"A Sungmina?"
"Asi… asi ano. Teď na tom stejně nezáleží. Sungmin mě nenávidí a já se mu ani nedivím."
"Nevím, jestli tě přímo nenávidí, ale je zničený. On tě miluje Hyune, ale tímhle jsi mu sakra ublížil,"
"Já vím… byla, že jsem s tím vůbec začal. Sakra, vždyť já ho pořád miluju! Já… nechci, nechci ho ztratit…"
"Na to jsi měl myslet dřív, teď ti to moc nepomůže…"
"Myslíš, že mi někdy odpustí?" zvedl hlavu a zadíval se na mladíka před sebou.
"Určitě, jen… bude potřebovat čas."
***
"Donghae?" oslovil Eunhyuk svou drahou polovičku.
"Hm? Copak?" otočil se na něj brunet.
"Jen jsem tak přemýšlel… myslíš, že se k sobě někdy vrátí? Sungmin s Kyuhyunem?" zeptal se ho na otázku, která mu neustále vrtala hlavou.
"Netuším. Možná ano, možná ne. To je jen na nich. Ale co jsem viděl, tak brácha nevypadá nějak… zničeně." Byla to pravda a to bylo o důvod víc, proč se mu to nelíbilo. Kyuhyun teď chodil se Zhoumim a vypadal tak nějak šťastně. Za to Sungmin se z toho jejich rozchodu pořád nemohl dostat. A to už to byl celý měsíc.
"Měli by se dát zase dohromady. Ti dva k sobě patří. Jenže Kyuhyun je takový…"
"On za to nemůže," skočil mu Hae do řeči.
"Ne? A kdo teda? Ještě mi řekni, že Sungmin!" vyhrkl Eunhyuk.
"V podstatě ano," přitakal Donghae.
"A na to jsi byl kde?" zeptal se nechápavě Hyuk. Brunet si povzdechl. "Donghae? Ty víš, proč to Kyuhyun udělal?"
"Vím, a proto ho vlastně chápu." Eunhyuk se na něj podíval s otázkou v očích a tak se dal Donghae do řeči. "Vzpomínáš, jak byl jednu dobu Sungmin nepříjemný?"
"Hm," přikývl Hyuk "měl nějaké problémy s rodiči, říkal mi o tom."
"Tak to jsi byl jediný. Kyuhyun si totiž myslel, že udělal něco, čím Minovi ublížil a chtěl si o tom promluvit. Ovšem Sungmin mu to neřekl a tak se dohádali. Tu noc, šel Kyuhyun do jednoho baru a tam potkal Zhoumiho. Slovo dalo slovo a po pár drincích skončili v posteli. Sungminovi to samozřejmě neřekl. Ovšem po pár dnech se situace mezi ním a Kyuhyunem nezlepšovala, ale naopak. Bylo to jen horší a Sungmin na týden odjel, aniž by bráchovi cokoliv řekl. Ten si myslel, že je to jeho vina a…"
"A tak šel za tím Zhoumim a znovu se s ním vyspal? Ale vždyť to nedává smysl!" vykřikl Eunhyuk.
"To jsem mu říkal taky. A taky jsem mu říkal, aby s tím přestal, jenže myslíš si, že mě poslechl? Proto říkám, že si za to v podstatě může Sungmin sám."
"Takže kdybych na tebe byl nepříjemný já a neřekl bych ti proč, tak bys taky šel a ojel první osobu, na kterou bys narazil?" zeptal se Eunhyuk se zvednutým obočím.
"Proč tohle říkáš? Ty si myslíš, že jsem stejný jako on? Vždyť já a Hyun máme naprosto rozdílné povahy!" zamračil se Donghae.
"Jen se ptám, tak udělal nebo ne?"
"Hyukkie, proč se ptáš na takové blbosti? Nevěříš mi, nebo co?"
"Proč odbíháš od tématu? Nezapíráš tedy, že bys tu udělal?" upřel na něj Hyuk pohled a očekával odpověď. Donghae na něj nevěřícně zíral. Proč se na tohle ptá? To už… ho nemiluje?
"Já bych tě NIKDY nepodvedl." Na slovo nikdy dal obzvláště důraz.
"Když to říkáš, tak ti to budu věřit," usmál se Eunhyuk a odešel z místnosti. Donghae se za ním díval. Co to mělo znamenat?
"Hyukkie…"
Juchůůů... Huh... To je teda něco, hehe. Konečně mám co číst
Netrpělivě očekávám pokračko 