Teď už nás nic nerozdělí

3. června 2012 v 14:20 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Po nekonečně dlouhé době je tu další jednorázovka! Volejme slááva :D Původně to mělo být jen drabble, potom double-drabble a nakonec je z toho kratší povídka :) Řeknu vám, přesto jaká je to blbost, se mi líbí :) A to jsem původně neměla nic vymyšlené (dobře měla, ale to mělo být něco úplně jiného).
Jako pár si tam můžete doplnit kohokoliv. Já si u toho představovala KyuMin, jelikož to původně bylo psané na ty dva, ale vy si tam můžete doplnit kohokoliv :) Jen to logicky musí být dva kluci, že ano :D Doufám, že se vám bude povídka alespoň trochu líbit a... já zas letím X)

Pár: ???/???
Počet slov: 640
Typ: jednorázovka


"Tak já jdu!" zavolal jsem.
"Huh? Už?" podivil se brunet a podíval se na hodiny. "Ah, to už je tolik? No, tak to běž a dávej na sebe pozor."
"Neboj, už přece nejsem malý," zašklebil jsem se. Vzal jsem si tašku a dal se na odchod. Venku už dávno padla tma a teplo už taky nějak moc nebylo. Přeci jen byl konec srpna a denní teplota dosahovala sotva nějakých 20°. Dopl jsem bundu až ke krku a trochu přidal do kroku. Sice jsem chtěl být doma co nejdříve, ale musel jsem zajít na ještě jedno místo. Po cestě jsem se stavil v květinářství. Nechtěl jsem tam jít jen tak. Sice nechápu, jak je možné, že mají ještě v tuhle dobu otevřeno, ale byl jsem za to rád.
"Tak, tady to je," usmála se na mě prodavačka a podala mi mnou vybrané květiny. S úsměvem jsem poděkoval a zaplatil. Cestu tam jsem znal víc než dobře, ale raději bych ji zapomněl. Prošel jsem brankou a potichu procházel po upravené cestičce. Tohle místo mi vždy bude nahánět husí kůži. Po chvíli jsem se zastavil. Cítil jsem, jak mi po tváři stékají slzy. Vložil jsem květiny do jedné z váz a neodolal jsem a pohladil fotku usměvavého černovláska.
"Chybíš mi," zašeptal jsem a slabě se pousmál. "Kdo by řekl, že už to bude rok. Rok, co musím žít bez tebe. Bez tvých úsměvů, tvých polibků, tvých doteků…" zavřel jsem oči a trhavě se nadechl. "Proč jsi to udělal? Odešel jsi a ani ses nerozloučil! Kdyby, kdybys mi o tom řekl, pomohl bych ti, vždyť to víš. Tak proč?" Upíral jsem pohled na onu fotku, jako bych čekal, že mi snad odpoví.
"Protože jsem ti nechtěl přidělávat starosti," ozvalo se z ničeho nic. Polekaně jsem sebou trhl a rozhlédl se kolem sebe. Poznal jsem ten hlas, o to víc, mě to vyděsilo.
"C-co?" vykoktal jsem vyděšeně. Najednou jsem uslyšel něčí kroky. Stočil jsem pohled zpět na hrob osoby, kterou jsem miloval víc, než cokoliv jiného. A přímo za ním stál on se stejným úsměvem, se kterým jsem si ho pamatoval. V tu chvíli jsem nebyl schopný pohybu. Srdce mi bušilo jako o závod. Jeho úsměv se rozšířil a pomalým krokem došel až ke mně. Zvedl ruku a něžně mě pohladil po tváři.
"Neplakej," zašeptal. V tu chvíli jako bych se probral. Bez jediného slova jsem ho silně objal a naplno se rozbrečel. Nechápal jsem, jak to, že tu je, ale nepřemýšlel jsem nad tím.
"Tolik jsi mi chyběl," zamumlal jsem. On se ode mne lehce poodtáhl a zadíval se mi do očí.
"To ty mě taky. Víc, než si myslíš," nepřestával se usmívat. Nedokázal jsem od něj odtrhnout pohled. Byl snad ještě krásnější, než když jsem ho viděl naposled. "Řekni, miluješ mě?" zeptal se z ničeho nic.
"Samozřejmě! Já, nikdy jsem tě milovat nepřestal," vykřikl jsem. Jeho úsměv se rozšířil.
"A chceš být se mnou?" zeptal se stále klidným hlasem. Jeho otázka mě vyděsila. Ano chtěl jsem s ním být, ale… Váhal jsem. Zadíval jsem se mu zhluboka do očí. Ne, už ho nechci ztratit. Už ne.
"A-ano, ano chci. Já, už tě nechci ztratit," řekl jsem.
"Jsi si tím jistý?" Přikývl jsem. Nebylo nic, co bych chtěl víc. "Dobrá," vzal mě za ruku. "Teď už nás nic nerozdělí," zašeptal. Pomalu se ke mně sklonil a něžně mě políbil. Zavřel jsem oči a více se k němu přitisknul. Avšak najednou se mi zamotala hlava a vše kolem mě se propadlo do tmy.
-
Promnul jsem si oči a zívl.
"Dobré ráno," uslyšel jsem ten nejkrásnější hlas pod sluncem. Unaveně jsem otevřel oči a zadíval se na chlapce vedle mě.
"Dobré ráno," usmál jsem se. On mi úsměv opětoval a vtiskl mi jemný polibek na rty. V duchu jsem se usmál. Nebyl to sen. Mami, tati odpusťte mi, ale já bez něj nemohl dál žít.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kyu Kyu | E-mail | Web | 3. června 2012 v 14:33 | Reagovat

to bylo tak krásně romantické! :D a vážně jsem si u toho představovala KyuMin (jak jinak :D) no prostě dokonalé! Sice smutné, ale byli spolu, takže jsem šťastná :) moc krásné, vážně se ti to povedlo *málem se rozbrečela* :D

2 Luczaida Luczaida | Web | 3. června 2012 v 15:57 | Reagovat

Moc se mi to líbilo a taky jsem si představovala KyuMin :D Dopadlo to šťasně pro ty dva, víc nepotřebuju :-)

3 Annie Annie | Web | 3. června 2012 v 17:48 | Reagovat

To bylo... *snaží se popadnout dech* To bylo nádherné. KyuMin samozřejmě :D Fakt hezké :)

4 Hatachi Hatachi | 3. června 2012 v 19:01 | Reagovat

To bylo tak nádherné...  Já sem si u toho představovala HanChul :-)

5 Majka :3 Majka :3 | Web | 4. června 2012 v 19:15 | Reagovat

muééééééééé :3 tak ja som  si tam predstavovala EunHae :3 ani sa nedivím, v poslednej dobe mi z nich už šibe :3 ale táto poviedka je táááááák dokonalá :3 ňuňuuu :3

6 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 6. června 2012 v 16:57 | Reagovat

Nádherný!:) Aww!!:) Takže Kyu umřel?..A Minnie se pak zabil aby byl s ním?..:) Hezké!:) Moc!:) žeru!:) Chci další!:)

7 Frux Frux | Web | 18. června 2012 v 17:17 | Reagovat

To bylo vážně moc pěkné :-) Chci další takovou jednorázovku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__