Konečně šťastný

8. září 2012 v 17:10 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
To je ale blbej název >.< s dějem to nemá nic společnýho! -.-
Povídka pro Kaoru. Zlato, bojím se, že jsem tak trochu nesplnila přesně to, co jsi chtěla. Mohlo to být lepší, ale já nějak nevěděla, jak jinak to napsat. Navíc ten konec je hrozně divnej >.< (To je tak, když člověk něco píše na třikrát -.-) Přesto doufám, že se ti bude alespoň trochu líbit :) (Já se snažila! Fakt, že jo!) Kdybys nebyla spokojená, tak napíšu něco jinýho ;) Jen se omlouvám, že to tak trvalo. Jaksi jsem kvůli škole neměla čas T.T

Pár: EunHae, KyuMin
Počet slov: 2 584
Typ: na přání

Nervozita prostupovala celým jeho tělem. Srdce mu bušilo jako o závod. A to stál teprve venku! Nedokázal si ani představit, co bude, až vejde. Pravdě podobně to s ním sekne. *Sakra, Donghae, uklidni se! Vždyť o nic nejde! * Šlo. A o hodně. Učitel se na něj s úsměvem otočil a vzal za kliku. Hae mu úsměv nejistě opětoval. Otevřel a oni společně vstoupili do třídy.


"Třído, tohle je váš nový spolužák," učitel pokynul Donghaemu, aby se představil. Ten na sucho polknul a otočil se na své budoucí spolužáky.
"A-ahoj, jmenuji se Lee Donghae a je mi 17. Doufám, že budeme přátelé," nervózně se usmál a přešlápl z jedné nohy na druhou. Místností se linul šepot a všechny páry očí se upíraly na mladého bruneta. Tomu to nebylo ani trochu příjemné, ale nesnažil se to dávat najevo.
"Dobře, sedni si támhle, vedle Sungmina," ukázal učitel na černovlasého kluka. Donghae přikývl a už, už se vydal k jeho lavici, když v tom se dotyčný ozval.
"Ale pane učiteli, vedle mě sedí Kyu!" vykřikl. Učitel se zamračil.
"A ty ho tu snad někde vidíš?" zvedl obočí.
"A-ale…" Sungmin chtěl ještě něco namítnout, ale učitel ho zarazil.
"Donghae bude ode dneška sedět vedle tebe, stejně jsem vás s Kyuhyunem chtěl rozesadit. Věčně se spolu bavíte a nevěnujete se výuce. Až přijde, sedne si vedle Yoojin."
"Wae?! Proč musí ten maniak sedět vedle mě?!" vypískla drobná brunetka a zamračila se.
"Kyu není žádný maniak!" křikl na ni Sungmin. Donghae pořád stál na místě a nervózně sledoval hádající se spolužáky.
"A dost! Okamžitě se uklidněte nebo oba zůstanete po škole!" zvýšil hlas učitel. Hned potom oba sklapli. Učitel se povzdechnul a pronesl něco ve smyslu "Proč já". V tom se přihlásil doposud nezúčastněný kluk, sedící ve třetí lavici u okna.
"Co je, Hyukjae?" zeptal se učitel.
"Donghae může sedět se mnou. Vedle mě je volno," řekl klidným hlasem s lehkým úsměvem na rtech. Vypadalo to, že se učitel na chvíli zamyslel, těžko říct, jestli nad blonďákovou otázkou nebo nad nesmrtelností brouka. To se z jeho výrazu poznat nedalo. Každopádně přikývl a poslal Donghaeho si sednout do jeho lavice. Díky tomu už Hae nemusel stát a konečně se mohl posadit. Hyuk sundal tašku z donedávna prázdného místa vedle sebe, aby tím uvolnil místo pro jejich nového spolužáka.
"Jsem Hyukjae, ale říkej mi Eunhyuk," otočil se na Donghaeho, když se posadil.
"Já jsem Donghae, r-rád tě poznávám," řekl Hae a rozpačitě se usmál. *Rozkošný. * proletělo blonďákovy hlavou. Byl vážně rád, že Donghae seděl vedle něj. Nejen pro to, že sedět sám, už ho nebavilo, ale především pro to, že se mu líbil. *Mám pocit, že tenhle rok bude mnohem lepší, než ty předchozí. *
***
Po tom, co se sám nabídl, prováděl Eunhyuk Donghaeho po škole, aby mu ukázal, kde co je. Hae za to byl rád. Hyuk k němu byl milý už ve třídě a tak celkově z něj vyzařovala pozitivní aura. Doufal, že se z nich stanou přátelé.
Zrovna, když procházeli menším parkem, který ke škole patřil, je někdo z jejich prohlídky vyrušil.
"Donghae!" vykřikl nějaký kluk a než stihl Hae jakkoliv zareagovat, už ho dotyčný drtil v objetí. "Tolik se mi stýskalo! Proč jsi neřekl, že jdeš na tuhle školu? Jsem tak rád, že tě vidím! Chyběl si mi, víš o tom?" Ten hlas mu byl povědomý, i tak mu chvíli trvalo, než ke hlasu přiřadil i tvář.
"Henry?" vydechl jméno menšího chlapce. Ten ho pustil z objetí a v očích mu doslova zářily jiskřičky radosti. "Co tady děláš? Já vůbec netušil, že chodíš na Paran!"
"To je první, co řekneš svému nejlepšímu kamarádovi, kterého jsi víc jak rok neviděl?" našpulil Henry rty a zatvářil se naštvaně.
"Oh, promiň," Donghae mu věnoval omluvný úsměv "jsem hrozně rád, že tě vidím." V tu chvíli byl Donghae opravdu šťastný. Nečekal, že by tady potkal někoho TAK známého. S Henrym se znal od svých 10, kdy se přistěhoval do Koreje.
"Ty jsi nikdy nebyl moc výřečný, a proto mi to stačí," řekl s mladší kluk s úsměvem na tváři.
"Ehm, ehm," ozvalo se vedle nich.
"Oh, Eunhyukie! Ehm, to-tohle je Henry, můj kamarád…"
"Nejlepší," dodal brunet.
"Jasně, jasně… Henry, tohle je Eunhyuk, můj spolužák," představil je navzájem.
"Já vím, však my se známe, že Henry," usmál se Eunhyuk na menšího kluka.
"Hm," přikývl s úsměvem Henry. Ticho. Ani jeden z nich najednou nevěděl co říct.
"Tak já půjdu. Určitě si toho máte hodně co říct," usmál se Eunhyuk a už, už se chtěl odejít.
"Počkej," zastavil ho Henry "klidně tu zůstaň, já stejně musím jít. Musím ještě něco vyřídit. Zatím se mějte!" a byl pryč.
"A co my?" zeptal se Hyuk "Školu už znáš celou, tak myslím, že ti už nemám co ukazovat."
"Hm…" Donghae nechtěl, aby Eunhyuk odcházel. V jeho přítomnosti se cítil příjemně. Bylo mu s ním dobře. "Asi spěcháš domů, co? Nebudu tě zdržovat. Děkuju, že jsi mě tu provedl," pousmál se a sklopil pohled. Eunhyuk si všiml jeho, snad smutného, pohledu.
"Nepospíchám. Jestli chceš, můžeme někam zajít," navrhl a čekal na brunetovu reakci. Hae zvedl hlavu a oči mu zazářili.
"Moc rád," řekl a ze široka se usmál.
"Tak pojď," zasmál se Hyuk a společně se vydali ven ze školy.
***
"Chutná?" zeptal se blondýn. Donghae s úsměvem přikývl.
"Moc," řekl a nabral si na lžičku další jahodu. Eunhyuk ho vzal do jedné ze svých oblíbených cukráren. Když Donghae zjistil, kam jdou, byl neuvěřitelně šťastný. Přeci jen v cukrárně už hodně dlouho nebyl.
"Hae?" oslovil ho po chvíli Eunhyuk.
"Hm?" zvedl hlavu "Ano?"
"Já, no… chtěl jsem se zeptat… chodíš teď s někým?" sice si říkal, že na něj s touhle otázkou nebude spěchat, ale když mu ukazoval okolí školy, nemohl si nevšimnout, jak se po něm někteří dívali. Donghaeho ta otázka zaskočila. Chvilku přemýšlel, co mu odpovědět, ale nakonec se rozhodl mu říct pravdu. Však, proč by mu měl lhát, že?
"Uhu, teď ne," pousmál se.
"A chtěl bys?" pokračoval Hyuk ve vyptávání.
"N-no…" Hae se zamyslel. Je pravda, že chtěl někoho, s kým by mohl sdílet své pocity, koho by mohl kdykoliv obejmout a říct mu, že ho miluje, ale nevěděl, kam Eunhyuk tou otázkou míří. "p-proč se ptáš?"
"Chceš pravdu?" zeptal se a Hae pomalu přikývl. "Ptám se proto, že se mi líbíš a byl bych rád, kdyby ses stal mým přítelem," odpověděl s milým úsměvem. Donghaemu údivem vypadla lžička z rukou.
"T-to jako… vážně?" zeptal se nevěřícně.
"Naprosto," přikývl Hyuk a čekal na odpověď. Donghae byl v šoku. *Já se mu líbím? JEMU? To musí být sen. Jau! Ne dobře, tak sen to není. Že by se na mě přeci jen usmálo štěstí a já se líbil někomu tak krásnému, jako je Hyukkie? * Chvíli váhal s odpovědí. Snažil se zjistit, jestli si z něj Hyuk jen dělá srandu nebo to myslí vážně, ale moc se mu to nedařilo.
"Já… moc… moc rád… moc rád budu tvůj přítel," řekl nakonec a lehce zčervenal. Tentokrát byl překvapený Hyuk. Nečekal, že by Donghae přikývl. *Že bych se mu taky líbil? No, soudě podle toho, jak se krásně červená předpokládám, že mluví pravdu. Yááy lidi já mám ale štěstí! * Na tváři se mu usadil úsměv.
"V tom případě budu dělat vše proto, abych byl ten nejlepší přítel, jakého jsi kdy měl," usmíval se.
***
Další den ráno, když se Donghae chystal k odchodu, někdo zazvonil u dveří.
"Jdu tam!" křikl a došel otevřít. Tam na něj čekalo příjemné překvapení.
"Ahoj, zlato," usmál se Hyuk a vlepil Donghaemu pusu na tvář. Ten na něj zíral jako na zjevení. Když si to uvědomil, zatřepal hlavou a zčervenal. Vždyť on mu teď dal pusu na tvář!
"A-ahoj Hyukkie, vydrž chvilku," pousmál se a rychle si šel pro tašku, přezul se a vyšel ven. Přes noc úplně zapomněl, že mu Eunhyuk řekl, že spolu můžou chodit do školy. Jak se totiž ukázalo, bydleli ve stejné ulici, jen Hyuk bydlel o pár baráků dál.
"Už jsem ti říkal, jak moc ti to sluší, když se červenáš?" zeptal se Hyuk a lehce naklonil hlavu na stranu. Hae zakroutil hlavou a zčervenal ještě víc. Eunhyuk se lehce zasmál a vzal ho za ruku.
"T-tobě to zase sluší, když se směješ," usmál se Donghae.
"To tobě taky," opětoval mu Eunhyuk úsměv "po cestě se ještě stavíme pro Sungmina s Kyuhyunem, ok?" Hae se zarazil. Nechtěl, aby se někdo ve třídě dozvěděl o jejich vztahu. Vždyť to přece včera říkal! "A neboj, oni jsou stejní, jako my."
"Stejní, jako my?" nechápal.
"Chodí spolu," vyjasnil mu to Eunhyuk.
"Aha."
"Ah, támhle jsou," ukázal Hyuk na pár, který mířil směrem k nim. S úsměvem jim zamával a společně s Donghaem počkali, až dojdou.
"Čau Hyuku," pozdravil ho Kyuhyun "ty musíš být Donghae, že?" otočil se na bruneta.
"Hm," přikývl Hae.
"Jsem Kyuhyun, Sungminův přítel a milovník PC her," představil se.
"Rád tě poznávám," pousmál se Donghae.
"Vidím, že jste to taky dali dohromady. Jsem teda nečekal, že na to půjdeš tak rychle," zašklebil se Kyu na Eunhyuka.
"Problém?" zvedl Hyuk obočí.
"Vůbec, spíš jsem rád," odpověděl popravdě.
"Sluší vám to spolu," řekl Sungmin a myslel to naprosto upřímně. Taky byl rád, že si Eunhyuk někoho našel.
"Dík, ale teď bychom měli jít, jinak přijdeme pozdě," řekl Eunhyuk a oba páry se vydali směrem ke škole. Po cestě se Sungmin přesunul vedle Donghaeho.
"Hele, chtěl jsem se omluvit, za ten včerejšek. Jak jsem řekl, že nechci, abys vedle mě seděl, ale pochop, jen jsem chtěl sedět s Hyunniem, to je celé."
"V pohodě. Vlastně jsem rád, že jsi to řekl, alespoň teď můžu sedět s Hyukkie," usmál se Donghae.
"No vidíš! Takže je vlastně dobře, že jsem to řekl," zazubil se Min. Byla to pravda. Kdyby to neřekl, Pravděpodobně by teď společně nešli do školy a ani by se spolu nebavili.
O měsíc později
"Donghae pohni, nebo přijdeme pozdě!" zavolal Sungmin na svého spolužáka. Za 5 minut měla začít hodina a oni nebyli ve škole, jelikož měli volnou hodinu. Potřebovali si koupit pár věcí do školy, jenže jim jaksi nevyšel čas a zpět museli běžet.
"Já vím!" křikl Hae a přidal. Sungmin už čekal na druhé straně silnice, když do ní Donghae vběhl.
"Pozor!" vykřikl někdo, ale než to stačil Donghae zaregistrovat, bylo už pozdě. Jeho tělem projela vlna bolesti. Nevěděl, co se stalo, ani proč leží na zemi. Jediné co vnímal, byla intenzivní bolest celého těla. To bylo taky to poslední, co si pamatoval předtím, než celý svět kolem něj zčernal.
***
"Eunhyuku!" vykřikl brunet a snažil se doběhnout o pár měsíců staršího spolužáka.
"Ah, Kyuhyune," otočil se a překvapeně se mladšího kluka podíval "děje se něco?"
"D-donghae… on…" na chvíli se odmlčel. Ne proto, že by chtěl, ale proto, že musel. Přeci jen teď uběhl pořádný kus cesty.
"Co se stalo?" zeptal se s naprosto vážnou tváří Eunhyuk. Jen co se Kyuhyun vydýchal, řekl něco, co jeho spolužák opravdu nechtěl slyšet.
"Donghaeho srazilo auto!" vykřikl. Eunhyukovi se zastavilo srdce. *To ne. * Okamžitě se rozběhl směrem, který mu Kyu ukázal, ale když tam doběhl, sanitka už odjížděla i s jeho přítelem. Na místě bylo několik lidí, mezi nimiž byl i Sungmin, který se z toho málem psychicky složil.
"Sungmine!" zavolal na něj a doběhl k němu.
"Eun-Eunhyuku, j-já, já jsem nechtěl! To, t-to… je to moje vina. Kdy-kdybych…" Sungmin se rozbrečel.
"Nebreč, není to tvoje vina. Hae… bude v pořádku," objal ho. V duchu se modlil, aby to byla pravda. Když za nimi došel Kyuhyun, předal mu Eunhyuk Sungmina a vydal se do nemocnice. Bylo mu naprosto ukradené, že bude mít neomluvenou hodinu. Musel tam jít. Potřeboval vědět, že bude v pořádku.
***
"Doktore, jak mu je," zeptal se hned, co vyšel doktor z operačního sálu.
"Vy jste jeho bratr?" prohlédl si ho doktor.
"Ne, já jsem jeho přítel. Prosím, doktore, řekněte mi, jak mu je!" hodil po něm prosebný pohled.
"Omlouvám se, ale informace o pacientech můžu dát jen jeho příbuzným," řekl omluvně.
"My jsme jeho rodiče, prosím řekněte nám, jak je našemu synovi?" zeptal se pan Lee. Eunhyuk si ani nevšiml, že tu jsou taky. Oba o jejich vztahu věděli. Ze začátku sice nebyli moc nadšení, ale nakonec to vzali celkem s klidem. Dokonce by se dalo říct, že si Eunhyuka oblíbili.
"Měl silné vnitřní krvácení a prodělal si slabý otřes mozku, ale naštěstí se sem dostal v čas, takže se nám ho povedlo stabilizovat. Teď zbývá počkat, než se probere." Všem třem se v tu chvíli ulevilo.
"Můžeme ho vidět?" zeptala se Donghaeho maminka.
"Jistě, ale jen chvíli. Potřebuje klid," řekl doktor a odvedl je k pokoji, ve kterém se nacházel Donghae. Eunhyuk šel nejistě s nimi. Poté co vešli dovnitř, se mu zastavilo srdce. Kolem bruneta stály nepříjemně pípající přístroje, kontrolující jeho životní funkce. Samotný Donghae ležel na nemocničním lůžku a klidně oddychoval. Ani si neuvědomil, že celou tu dobu stojí u dveří. Ve chvíli, kdy mu někdo položil ruku na rameno, sebou mírně škubl a otočil se na dotyčného. Pan Lee se na něj jen pousmál a pokynul mu směrem ke svému synovi. Poté společně se svou manželkou odešli z pokoje. Chtěli mu dát možnost, být s ním o samotě. Eunhyuk váhavým krokem došel k Donghaeho lůžku a posadil se. Při pohledu na jeho tvář zalapal po dechu. Donghaemu se na pravé tváři táhla dlouhá jizva. Zvedl ruku a něžně ho pohladil po té zdravé.
"Copak jsi to vyváděl? To tě rodiče neučili, že se máš rozhlédnout, než přejdeš cestu?" lehce se zamračil, ale hned potom posmutněl "Měl jsem jít s vámi. Víš, že si to teď Sungmin dává za vinu? Úplně se z toho složil, ale bude v pořádku. Spíš mám strach o tebe. Musíš být silný. Už teď mi chybí tvůj úsměv…" lehce mu prohrábl vlasy a slabě se pousmál.
"Promiňte, ale už budete muset jít," ozvalo se ode dveří. Eunhyuk přikývl a naposled se podíval na svého přítele.
"Miluju tě," zašeptal a sehnul se, aby ho políbil na čelo. Poté opustil místnost.
***
O dva dny později se Donghae probral. Eunhyuk byl zrovna ve škole, když mu to paní Lee zavolala. Hned to řekl Sungminovi s Kyuhyunem, kteří měli hroznou radost, a Minovi spadl ze srdce obrovský kámen. I když radost ani jednoho z nich se nemohla vyrovnat té Hyukově. Hned po škole všichni tři zamířili do nemocnice, kde je Donghae přivítal s úsměvem na tváři.
"Hae," vydechl Hyuk, jen co vešel do jeho pokoje. Rychlým krokem došel k jeho posteli a pevně, ale opatrně, ho objal. "Měl jsem o tebe hrozný strach. Tohle už mi nedělej, ano?"
"Hyukkie," zašeptal Donghae a objetí mu opětoval. Hyuk se od něj lehce poodtáhl, aby ho mohl políbit. Poté se otočil na pár stojící u dveří. "Kyu, Mine," usmál se na ně. Sungmin to nevydržel. Rozběhl se k němu a silně ho objal.
"Mě je to tak strašně líto! Já, já jsem nevěděl, že, že…"
"Uch, to nic. Přežil jsem, ne? A neobviňuj se, nemůžeš za to," pousmál se Donghae. Sungmin se od něj odtáhl a popotáhl.
"Takže, se na mě nezlobíš?" zeptal se s nadějí v hlase. Donghae zakroutil hlavou. Neměl proč být na něj naštvaný. Sungmin se usmál a znovu objal Donghaeho. "Děkuju," zašeptal a poté ho pustil.
"Už víš, kdy tě pustí?" zeptal se Kyu.
"Asi za dva dny. Chtějí si mě tu prý nechat na pozorování," pousmál se Hae "ale nejraději bych odešel už teď. Nemám rád nemocnice."
"To vydržíš, budu za tebou chodit," usmál se Eunhyuk a stiskl mu ruku.
"Jo! A my taky!" vykřikl Sungmin. Zbývající kluci se zasmáli.
"Tak potom to vydržím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co by jste na tom to blogu chtěli?

povídky
obrázky
videa

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 10. září 2012 v 16:38 | Reagovat

To bylo ůžasné. Strašně moc se mi to líbilo.
Jsem ráda,že se Haemu nic vážného nestalo. Že je v pořádku a všichni jsou moc šťastní...

2 Kaoru Kaoru | 28. října 2012 v 13:58 | Reagovat

OH! BOŽE BOŽE BOŽE!! PROMIŇ! JÁ JSEM ÚPLNĚ ZAPOMĚLA NA TU POVÍDKU!...Já mám tolik školy, a povinností, že jsem úplně mimo!...Aw! promiň vážně!..Ale povídka je nádherná! DĚKUJI TI ZA NÍ! Fakt moc se mi líbí!:) :* DĚKUJÍ!!:)

3 cheap plus dresses cheap plus dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 15:04 | Reagovat

Hey there, You've done a great job. I will certainly digg it and personally suggest to my friends. I'm sure they'll be benefited from this website.
http://www.speakdress.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__