Už nikdy

25. prosince 2012 v 17:48 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Hohoho! Tohle není halucinace, tohle je pravda! :D Po třech měsících se vracím a přináším vám novou jednorázovku, která je totální blbost je mou první na TVXQ ^^ Napadla mě včera, potom co jsem dostala svůj úžasný vánoční dárek - CD Humanoids ♥ a nad kterým se rozplývám ještě teď. Sice je o den dřív, ale nevím, jak zítra budu stíhat, takže tímto chci popřát/oslavit/whatever krásné 9.výročí od debutu již zmiňovaných TVXQ :)
Taky nevím, kdy zase něco přidám, ale pokusím se X) A kdyby někoho zajímal důvod mé nepřítomnosti, tak je to nebylo nic jiného než má "milovaná" škola a taky lenost a zmizelá inspirace/múza. Takže pokud semm ještě někdo chodíte - opožděně přeju krásné prožití vánočních svátku a budoucí šťastný Nový rok ^^ Saranghae! ♥

Pár: HoMin
Počet slov: 1 059
Typ: jednorázovka

"Dneska je opravdu krásně," usmál jsem se. Byla to pravda. Po třech dnech konečně přestalo pršet a vysvitlo slunce. Otočil jsem se tebe. Natáhl jsem ruku a jemně ti prohrábl vlasy. Jsem si jistý, že bys chtěl jít ven. Vždy jsi miloval procházky parkem, když bylo po dešti. "Otevřu ti okno, ano?" Vstal jsem a došel otevřít jedno z oken. Do pokoje okamžitě začal proudit čerstvý vzduch. Zhluboka jsem se nadechl. "Není to úžasné?" otočil jsem se na tebe. Neodpovídal jsi. V obličeji jsi měl stále ten nepřítomný pohled, jako posledních pět měsíců. Bolelo mě to. Tak strašně moc. Byl jsi mi tak blízko a přitom tak hrozně daleko…

"Yunho?" Trhl jsem hlavou.
"Jae? Co tady děláš? Jak dlouho tu jsi?" Ani jsem si nevšiml, kdy přišel.
"Teď jsem přišel," řekl a pousmál se. Opětoval jsem mu úsměv a koukl na tebe.
"Minnie, dívej, kdo za tebou přišel," vzal jsem tě za ruku. Tolik jsem doufal, že se otočíš a já znovu spatřím tvůj nádherný úsměv.
"Yunho," položil mi ruku na rameno "musíme jít." Povzdechl jsem si, ale hned jsem usmál.
"Zase přijdu, slibuju," pohladil jsem tě po tváři, naklonil se a políbil tě na tvář "miluju tě." Poté jsem spolu s Jaejoongem odešel. Nechtěl jsem tě opouštět, ale věděl jsem, že kdybych nešel dobrovolně, Jae nebo kdokoliv jiný, by mě odvedl násilím. Nechápu proč. Co je špatného na tom, že chci být s tebou?
~~
"Tohle musí skončit." Překvapeně jsem zvedl hlavu. Před ani ne půl hodinkou jsme se vrátili z nahrávání.
"Co musí skončit?" nechápal jsem. Jae, Chun i Su na mě upírali své pohledy. "Co se tak všichni díváte?" ošil jsem se. Nebylo mi to příjemné. Ti tři si vyměnili pohledy a kývli na sebe. Jaejoong si potom sedl vedle mě.
"Yunho… vím, že to pro tebe je… že to bude těžké, ale…" odmlčel se, aby mi řekl tu nejhorší věc na světě "nechceme, abys dál chodil za Changminem." V obličeji se mi odrazil šok.
"C-cože?!" vykřikl jsem. To si dělá srandu! Chtějí, abych se s tebou přestal vídat? Ne, nikdy.
"Hyung, uklidni se…" vložil se do toho Yoochun.
"Uklidni se?! Jak se mám sakra uklidnit?! Copak jsi ho neslyšel?! Chce, abych se přestal vídat s mým Minniem!" byl jsem vytočený. Co si o sobě myslí?
"My… chápeme, že to pro tebe bude těžké, ale…" začal Jaejoong.
"…nemůžeme se dívat, jak tě to postupně ničí," dokončil za něj Junsu.
Věnoval jsem jim nechápavý pohled. "Co mě ničí?"
"Changmin." Probodl jsem Yoochuna pohledem.
"To není pravda!"
"Je! Proboha, Yunho, vždyť on už prakticky skoro půl roku nežije!" jen co to dořekl, rychle se chytil za ústa. Tím získal dva šokované pohledy. Párkrát jsem zamrkal.
"C-co?" Cítil jsem, jak se ve mně začíná všechno vařit.
"T-to… já to tak nemyslel!" upíral na mě vyděšený pohled. Sevřel jsem ruce v pěst a pomalu k němu došel.
"Minnie NENÍ mrtvý!" zavrčel jsem a popadl ho za límec.
"Yunho!" křikl Jaejoong "Nech ho být!" Neposlouchal jsem ho. Yoochun na mě zatím upíral pohled plný strachu.
"Ještě jednou řekneš ty, nebo kdokoliv z vás," podíval jsem se na ty dva "něco takového o mém Minniem a budete to vy, kdo bude po smrti." S tím jsem ho pustil a odešel.
~~
Potichu jsem otevřel dveře a vešel do tiché místnosti. Pousmál jsem se a zavřel za sebou dveře. Posadil jsem se na lůžko a jemně tě pohladil po vlasech.
"Nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Budu tě ochraňovat až do své smrti. Slibuju." Cítil jsem, jak mi po tváři spadaly první slzy. Bylo to, jako by na mě dolehla tíha reality. Jako by mi Yoochunovi slova otevřely oči. "Ne… ty nejsi mrtvý… lže… jen mi tě chce vzít, to je celé, že ano?" upřel jsem na tebe svůj pohled. "Řekni, Minnie, že to není pravda! Ty… ty jsi živý, já to vím. Vím, že jednoho dne se spolu zase budeme smát a procházet se parkem! J-já to vím! Vím to…" Rozbrečel jsem se. Najednou jsem se cítil tak bezmocný. "Nechci tě ztratit… jsi to jediné, co mě drží při životě, tak prosím… p-prosím, otevři oči… prosím…" sklopil jsem hlavu a trhavě se nadechl. "Prosím…" to bylo poslední co jsem zašeptal. Pak už jsem jen brečel, dokud jsem vyčerpáním neusnul.
Probudily mě až sluneční paprsky pronikajíc do tvého pokoje. Ač nechtěně, otevřel jsem oči a protáhl se. Bolelo mě celé tělo.
"Dobré ráno, můj malý Minnie," usmál jsem se a jemně tě políbil na tvář. Dělal jsem to od doby, kdy jsme spolu začali chodit, a nenašel jsem důvod, proč to měnit. Vstal jsem a šel otevřít okno. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. "Co bys řekl malé procházce, hm?" zeptal jsem se, aniž bych se otočil.
"Moc rád." Celé mě tělo ztuhlo. Srdce se mi splašeně rozbušilo. Chvíli jsem zíral před sebe, než jsem se otočil na tebe. V tu chvíli jsem měl co dělat, abych se udržel na nohou. Seděl jsi na posteli s tím neodolatelným úsměv a díval se na mě. Nedokázal jsem se pohnout nebo cokoliv říct. Nevěděl jsem, jestli ještě spím nebo ne. Ty sis toho všiml a pomalu jsi ke mně došel. Pohladil jsi mě po tváři a nepřestával ses usmívat. "To mě ani neobejmeš?" rozkošně jsi našpulil rty a zatvářil se naprosto ublíženě. V tu chvíli jako bych se probral.
"Minnie," vydechl jsem a pevně tě objal kolem pasu. Tvé ruce se téměř okamžitě obtočily kolem mého krku. Nemohl jsem tomu uvěřit. To, v co jsem tak dlouho doufal, se splnilo. "Já věděl, že se probereš, vždy jsem to věděl," mumlal jsem a tiskl tě k sobě.
Zasmál ses "Já vím, ale jestli mě ještě chvíli budeš takhle svírat, tak budu postrádat kyslík." Lehce jsem se od tebe odtáhl, ale jen tak, abych ti viděl do tváře. "Neplač," usmál ses a setřel mi slzy. Neváhal jsem ani chvíli a přitiskl se na tvé rty. Byl jsi překvapený, ale nebránil ses. Začali jsme se líbat.
"Tolik jsi mi chyběl," zašeptal jsem. Opírali jsme se čely jeden o druhého a tobě na tváři pohrával úsměv. "Miluji tě."
Tvůj úsměv se rozšířil "Taky tě miluji, Yunnie." Čtyři slova, po nichž jsem tak dlouho toužil, byly jako pohlazení. Držel jsem tě v objetí a odmítal pustit. Udělal jsem to jednou a byla to ta největší chyba v mém životě, při které jsem tě málem ztratil. Už nikdy nic takového neudělám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 26. prosince 2012 v 12:30 | Reagovat

To bylo tak nádherné...smutné,ale nádherné.
Ale ten konec byl naprosto skvostný. Ještě teď mi tečou slzy,protože sem si myslela že mi mého sladkého Minnieho necháš umřít. Ale jsi moc hodná,žes nechala Minnieho žít aby byl Yunnie šťastný...
Víš...já moc miluju pár YunJae. A Minnie je jediný,který mě nevadí v páru s Yunniem nebo s Jaem...
Jinak jsem moc ráda,že ses opět vrátila na blog a k psaní. Tahle povídka je dokonalá,opravdu se mi moc líbila.
A vůbec nevadí,že sem budou povídky nebo jakekoliv příspěvky přibývat poskrovnu,protože moc ráda si na ně počkám. Tak jako do teď...chodila sem sem na blog často,abych zjistila zdali nepřibylo něco nového. No a konečně sem se dočkala...
A školu nesmíš zanedbávat...
Moc se těšim na další příspěvky...
PS: Já dostala k vánocům CD Juniorů Sexy,Free & Single :-) .A mam z něj moc velkou radost. Všechny písničky na něm jsou úžasné...no ale nejvíc miluju Sexy,Free & Single a Bittersweet :-)

2 Terry Terry | Web | 26. prosince 2012 v 23:55 | Reagovat

[1]: Jsem opravdu ráda, že se ti povídka líbila ^^ Minnieho bych umřít nenechala, jeho ne :)
Já se pokusím, co nejdří zase něco postnout ^^ Těší mě, že je tu někdo, kdo sem chodí X)
Jůů SSF, se máš :) Hehe, já dostala Humanoids i s plakátem :-D

3 Hatachi Hatachi | 29. prosince 2012 v 19:22 | Reagovat

[2]: K tomu cedečku sem taky dostala plakát. A ještě sem si objednala prstýnek,je na něm Super Junior - ELF.
Ještě bych si chtěla objednat cedečko Catch Me od HoMin.
Tak uvidim jak se situace vyvine...

4 JunS JunS | 20. února 2013 v 1:02 | Reagovat

Taková smutná povídka, chudák Yunnie... takhle ho chudáka trápit. Ještě že Mina pak probrala :) ten konec byl tak pěkný

5 JaeRa JaeRa | Web | 2. dubna 2013 v 18:56 | Reagovat

HA!!! TAKOVÁ DOKONALOST!!! JAK JSI MOHLA??
JAK JSI MOHLA NĚCO TAKOVÉHO PŘEDEMNOU SCHOVÁVAT????
Ehm... přečetla jsem to jedním dechem a na konci jsem kvůli tomu byla už skoro fialová :D :D
Strašně se mi to líbilo, ale taky jsem si myslela, že broučka Minnieho necháš umřít TT_TT
To bych šla, našla si tě (klidně i přes Google) a normálně bych tě kousla pod koleno!!! :P hehe
Přiznám se, že jsem si nestihla přečíst všechny tvé povídky, páč (nevím proč) se mi tvůj a ještě jeden blog nenačítá :'( ale trpělivě to zkouším dál :D
Mno... tak šup prosíííííííííííííííím s nějakým dalším HOMIN :******

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__