Osud si nevybírá

17. května 2013 v 19:20 | Terry |  Povídky, příběhy drabble...
Opět jde o něco, jako chibi povídku, jen... ne doslova xD
Po sto letech se vám opět hlásím! xDD Ne, nemáte halucinace, ale jsem to opravdu já! A přináším vám novou jednorázovku! Berte to jako omluvu, za mou neaktivitu. Poslední dobou jsem se nemohla dokopat k tomu něco napsat a dnes jsem si řekl dost! A napsala jsem tohle ^^ Sice můj původní plán byl úplně jiný, ale začátek jsem měla už dlouho rozepsaný, tak jsem se rozhodla povídku dokončit. Jestli se mi podařila nebo ne nechám na vás. Podle mě mohla být lepší xDD

Pár: YunJae, zmíněno YooSu
Počet slov: 1 373
Typ: jednorázovka

Ozvala se rána.
"Co to bylo?" zeptal se lehce vyděšeným hláskem drobný černovlásek.
"Hm, co?" otočil se na něj mladší, ale za to mužnější chlapec.
"Ty jsi to neslyšel?" upřel na něj své velké oči.
"Ne, asi se ti jen něco zdálo," mile se na něj usmál a pohladil ho po tvářičce. Než ji však stihl stáhnout, chytil ji druhý chlapec. "Hm?"
"J-já vážně něco slyšel," řekl znovu a ukázal ke dveřím vedoucích na chodbičku "tam, něco tam bouchlo." Yunho si povzdechl. Bylo mu jasné, že teď už neusne. Potichu vstal a přisunul se ke svému příteli.
"Nic nikde nebouchlo, Joongie," pohladil ho po vlasech. "To jen ty máš příliš bujnou fantazií," dodal s úsměvem a cvrnkl ho do nosu.

"A-ale…"
"Žádné 'ale'. Teď hezky zavřeš oči a pokusíš se usnout, ok? Musíš být na zítra alespoň trochu vyspaný," řekl polohlasně. Jaejoong chtěl ještě něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslel a přikývl. Yunho se usmál a políbil ho do vlasů. Starší černovlásek se k němu automaticky přitulil a v ručkách sevřel jeho tričko.
"Budeš u mě celou noc?" zašeptal tichounce.
"To víš, že budu," usmál se Yunho a přitiskl si jeho drobné tělíčko k sobě "ale teď už spinkej, hm?"
"Uhmhm," pokýval Joongie hlavičkou a pomalu zavřel očka. Yunho ho jemně vískal ve vlasech a pozoroval jeho uvolněnou tvářičku. Musel se usmát. Jaejoong působil naprosto nevinně a rozkošně. Ne, on takový byl. I přes svůj věk byl pořád jako malé bojácné dítě. Sklonil se a jemně ho políbil na líčko. Jaejoongie se trošku ze spánku zavrtěl a tichounce vydechl. Yunho se usmál a pevněji ho objal, ještě ho nějakou chvíli pozoroval, než jeho samotného nepřemohla únava a on neusnul.
~~~

Jaejoongie pomalu otevřel očka. Ze spánku ho vyrušily nějaké hlasy, přicházející z chodby.
"Co myslíte tím nejde?!" zavrčel jeden z hlasů.
"Je mi to líto, ale nemůžeme nic udělat. Dostal se do stádia, kdy už mu není pomoci," řekl hlas druhý. Joongie si promnul oči a rozhlédl se po místnosti. Byl sám.
"Tak proč jste něco neudělali dřív?!" ozvalo se mnohem hlasitěji. Joongie ten hlas poznal.
"Yunnie?" tiše zavolal. Oba hlasy se nadále přehadovaly. Drobný chlapec spustil nožičky z lůžka a pomalinku docupital k pootevřeným dveřím. Zvědavě nakoukl na chodbu. Stály tam dvě osoby. "Yunnie?" zopakoval znova. Jedna z osob se zarazila a otočila se po hlase.
"Joongie," pousmál se a došel k němu "proč ještě nespinkáš?" pohladil ho po vláscích.
"Vzbudili jste mě," nafoukl tvářičky.
"Aww, promiň," usmál se Yunho a políbil ho na nos. Jaejoongie se široce usmál a objal mladšího muže kolem krku.
"Odpuštěno," řekl zvesela a dal mu pusu na tvář. Yunha přitom bodlo u srdce, ale zamaskoval to úsměvem.
"Půjdeme zpátky a necháme si donést něco dobrého k snídani, hm?" pohladil ho vláskách.
"Dobře," přikývl Joongie, chytil Yunha za ruku a táhl ho do pokoje. Yunho se musel zasmát.
"Řeknu sestře, aby vám něco donesla," řekl druhý muž na chodbě. Yunho se na něj otočil a s vážnou tváří přikývl, hned potom nasadil úsměv a vešel do Jaejoongova pokoje. Ten se posadil na lůžko a s úsměvem houpal nožkama.
"Jakpak jsi se vyspinkal?" posadil se Yunho vedle něj.
"Docela dobře," uculil se Jae. "Ale probudil jsem se sám," sklopil hlavičku a zatvářil se smutně.
"Promiň, Joongie, příště až se vzbudíš, tak budu s tebou," usmál se Yunho.
"Slibuješ?" koukl na něj Jaejoong s výrazem dítěte.
"Slibuju," přikývl Yunho. Černovlásek se rozzářil a objal ho kolem krku.
"Mám tě moc rád, Yunnie," usmíval se.
"Já tebe taky, Joongie," pohladil ho jemně po zádech. Jaejoong spokojeně zavrněl pod jeho doteky a více se k němu přitulil. Yunho ho jen dál mlčky objímal. Přál si, aby ho mohl takhle objímat do konce svého života. Svého života, ne jeho, protože ten byl až příliš krátký. Kousl se do rtu, když ve svých očí ucítil slzy. Ne, nesmí brečet. Musí být silný, alespoň teď.
"Yunnie?" broukl tiše Joongie.
"Ano, broučku?"
"Jsem unavený," zašeptal Jaejoongie se zavřenýma očima.
"Tak spinkej, budu tu s tebou," pousmál se Yunho. To už starší chlapec usnul. Yunho ho položil na lůžko a přikryl.
"Yunho-sshi?" ozvalo se ode dveří. Brunet se otočil na mladou sestřičku a mlčky přikývl. Ještě než odešel z pokoje, políbil Jaejoonga na čelo.
"Už zase spí?" ozvalo se vedle něj, jenom co vyšel z jeho pokoje. Přikývl a sesunul se na lavičku.
"Proč, Chune? Proč on?" otočil se na něj a v očích se mu znovu zaleskly slzy.
"Osud si nevybírá," položil mu ruku na rameno. Yunho zavřel oči a složil obličej do dlaní.
"Nechci tenhle osud, nechci ho…" řekl zoufale a po tváři mu stekla první slza. Yoochun stiskl jeho rameno.
"Musíš být silný, kvůli němu," řekl jeho černovlasý kamarád. Yunho se trpce pousmál. Přesně tohle si říkal i on sám, jenže to bylo den ode dne těžší. Oba tiše seděli na chodbě. Po nějaké době vyběhla z pokoje sestra.
"Doktore!" vykřikla na celou chodbu. Yunho sebou trhl a hned vyskočil na nohy.
"Co se děje?" zeptal se. Sestra se na něj otočila s lehce vyděšeným výrazem. "Ne…" vydechl Yunho.
"Yunho-sshi, prosím zůstaňte tady," řekla. V tu chvíli už do pokoje rychlým krokem vešlo několik osob.
"Ne! Já tam musím jít!" snažil se tam dostat, ale bránila mu v tom jak sestra, tak Yoochun. "Pusťte mě! Joongie!" vykřikl a vytrhl se jim. Hned vběhl do pokoje. Černovlásek se svíjel bolestí na posteli, tělo pokryté potem. "Joongie!" vykřikl znova a probojoval se k jeho lůžku.
"Pane, tady-" začal jeden z mužů, ale jeden z doktorů ho zarazil. Yunho sevřel Jaeho ruku a oddělal mu zpocené vlásky z obličeje.
"Y-yunnie," vzlykl Joongie, když poznal svého přítele "b-bolí to. M-moc to bolí." Jemně stiskl jeho ruku a upřel na něj uslzený pohled. Celé jeho tělíčko se třáslo.
"Bude to dobré, uvidíš, zase bude všechno v pořádku," uklidňoval ho Yunho a sám se svým slovům snažil věřit, přitom ho jemně hladil po hlavičce.
"Yu-yunnie… t-to… ahhh!" vykřikl a chytil se za břicho.
"Joongie," zašeptal a pevně stiskl jeho ruku. "Tak mu sakra pomozte!" zakřičel na doktory. Ti se snažili do drobného chlapce dostat něco na utlumení bolesti, ale on se jim vytrhl a objal Yunha.
"Y-yunnie, n-neopouštěj m-mě," zavzlykal Jaejoong "p-prosím."
"Neboj, Joongie, jsem tu s tebou, už je dobře. Tak neplakej," svíral ho v náruči a po tváři mu stékaly slzy.
"Joongie tě má rád, Yunnie," zašeptal plačtivým hláskem.
"Já vím, Yunnie má Joongieho taky rád, moc rád," zašeptal tak, aby to slyšel jen Jaejoong, přitom ho neustále konejšivě hladil ho po zádech. Jaejoongie se malinko pousmál a pomalu zavřel očka. Najednou se se uklidnil a přestal se třást. "Joongie?" zašeptal zmateně Yunho. Černovláskovi ruce samovolně sklouzly z jeho ramen a jeho tělíčko na něm zůstalo nehybně ležet. "Ne, to ne, Joongie, Joongie tohle mi nedělej!" třásl s ním Yunho, ale bylo pozdě. Moc pozdě.

~~~

"Jdeš domů?" zeptal se Yoochun, když si oblékal bundu.
"Ne, musím ještě něco vyřídit," usmál se Yunho a natáhl na sebe kabát.
"Ah, dobře, tak se měj a dávej na sebe pozor," řekl Yoochun a vydal se ke svému autu.
"Ty taky a pozdravuj Sua!" zamával mu Yunho a vydal se na opačnou stranu. Po cestě se ještě stavil v květinářství a koupil kytici bílých růží. Tiše kráčel po upravené cestičce, než se zastavil. "Ahoj Joongie," usmál se a vložil květiny do vázy. "Dneska jsem na tebe myslel celý den, a podívej, donesl jsem ti tvé oblíbené květiny," pohladil okvětní lísky růží. "Jsou stejně krásné jako ty," široce se usmál. "Ah, víš co je dnes za den? Máme výročí. Áno, přesně v tento den, přede dvěma lety jsme se poprvé potkali. Je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo…" Po chvíli se jeho úsměv ztratil. Jemně přejel prsty po fotce usměvavého chlapce na náhrobní desce. "Chybíš mi Joongie, každým dnem, ale já věřím, že na mě počkáš a zase se potkáme," pousmál se a polkl slzy. "Miluju tě a navždy budu," zašeptal a pomalu vstal. Zvedl se vítr a obloha se náhle zatáhla. "Aish, snad nebude pršet?" zamračil se při pohledu na oblohu. Naposledy koukl na hrob svého přítele, usmál se a rychle se dal na odchod.
O několik metrů dál stál o strom opřený černovlasý chlapce s téměř dětským úsměvem.
"Slibuju, že na tebe budu čekat, Yunnie," zašeptal "mám tě rád…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 17. května 2013 v 20:34 | Reagovat

To bylo tak nádherné,ale hodně moc smutné.
Miluju YunJae :-)

2 Annie Annie | Web | 19. května 2013 v 19:43 | Reagovat

Aish... To by chtělo pokračování xD Jinak je to moc kásné, i když je to smutné.

3 Cam Cam | Web | 27. května 2013 v 1:45 | Reagovat

AAAAAAAAAAAAAA... zahryznu tě Delfíne!!! Jaké umřel??? Marš ho vykopat! (stejně jako na erroru vykopat Changmina xDDD)
.
.
.
.
Tohle mi nedělej... To nemám ráda... Stačí mi to naše RPG :-(
.
.
.
Já chci další dík, kde budou žít NAVĚKY spolu a VŠICHNI :-D
.
.
.
Sarangheyo Delfínku

(já vím, že roztahuju ten koment zbytečně xDDD)

4 Namikaze Sadako Namikaze Sadako | Web | 29. července 2013 v 1:43 | Reagovat

Nee! :'( Joongie! Ne! Yunnie :'( Bože, mně je ho tak líto :'( Doufám, že ho Joongie jednou přijde navštívit! Piš DALŠÍ DÍL, a to OKAMŽITĚ!!! xD xD xD xD
Aňuu, já jdu umřít, páč to bylo dokonalé!!! To mi nedělej, takhle zacházet s nima v povídce! Yunho by ti dal, zabít mu Jaejoonga :D :D :D :D A já ti dám taky, zabíjet ho :D To je tak ňuňaté něco, že... to musí žít v Yunnieho ručkách :D :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__